Brusel 2011 - cestopis

26.09.2011

Na konci září 2011 jsem byl (opět) poslán do Bruselu na školení.

Vyrazil jsem už v neděli a cestování i třetí pobyt v Bruselu provázely samé drobné komplikace. Na Vídeňském letišti, kde jsem potkal české kolegy, nefungoval elektronický check-in pro Brussels Airlines a na moje místo si sedla nějaká paní a málem dostala moje jídlo. Ubytovaní jsme byli v hotelu NH Atlanta na Adolphe Max 7 v samém centru Bruselu a tak jsme z letiště jeli taxíkem. Platba kartou taxikáře zaskočila, přičetl si za ni půl eura a když se mu ji nepodařilo ani na potřetí provést, přidal si dalšího půl eura. Nakonec jsme museli platit v hotovosti - samozřejmě včetně eura navíc. Umístění hotelu v centru odpovídá cena ubytování cca 200E za noc bez snídaně, ta se dala pořídit za 23E, což jsme neakceptovali (byť to firma samozřejmě platí). Ani pokoj není největší, necelý metr kolem postele musí stačit, koupelna i balkón jsou skoro stejně velké jako pokoj sám.

Hned večer jsme vyrazili na prohlídku nočního centra, hlavní náměstí i katedrálu St.Michele jsme našli celkem snadno a bylo to opravdu kousek. Radnice i domy na náměstí jsou nádherně osvětlené ale celkový dojem kazí všudypřítomné haldy odpadků. Také jsme si prošli pověstnou jídelní uličku s hromadou hospůdek. Poté se k nám připojili kolegové z Finska a tak jsme museli do centra vyrazit znovu, tentokrát do hospody. Nakonec jsme prošli dvě, první byl Classic Rock Bar, který propagoval/vychvaloval Jarmo, typický padesátiletý (punk)rocker a živel, jinak ale odborník ve svém oboru. První večer jsem měl malého Hoegaardena, což byla spíše limonáda, velkého Jupitera a třetí už nevím; cena byla celkem přijatelná, totiž do 4E za pivo.

Protože v pondělí začínalo školení až v deset, vyrazil jsem na krátkou ranní procházku - katedrála "Notre Dame de Finistére" a "Place des Martyrs". Školení neprobíhá přímo v Bruselu ale kdesi na periferii a tak náš taxikář zabloudil a ani GPS mu nepomohla, protože uvedenou adresu nenašla. Později jsme pochopili, že školení probíhá v "Jezus-Eik" a pokud řekneme toto "heslo", taxikář se už chytí. K obědu byla dovežená pizza, což na přežití stačí ale nenadchne.

I pondělní večer jsme ztrávili ve městě, před tím jsem ještě vyrazil na malý nákup (doma jsem zapomněl třeba zubní pastu a kartáček). Nákup se samozřejmě neobešel bez obejití kostela sv.Jana Křtitele na place de Béguinage, hodně blízko katedrály sv.Kateřiny, což jsem zjistil až po návratu pohledem do mapy. Večeři jsme začali dvěma (malými) pivy v hotelu, poté jsme dobloudili do restaurace přímo proti plastiky cyklistky, kterou si pamatuji z minula. Tam jsme zkusili víno (Savignon, Merlot), já měl Vol au Vent avec frites ou riz (s rýží), odvážnější měli i mušle nebo chobotnici - ta nebyla nic moc ... Jeden z Finů, Joni, si dával (něco jako) jelito, velmi podobné černé klobáse, speciality z Tampere - díky tomu se rozproudila diskuse o Tampere i Turku, odkud je Jarmo - takže pro příští návštěvu Finska máme průvodců víc než dost... Ceny v restauraci mě příjemně překvapily, všechna jídla byla kolem 12E - čekal jsem tak dvojnásobek. No a pak další piva v dalším baru (Six Nations), Joni slavil 40, takže jsme šli spát (zase) o půldruhé a Jarmo samozřejmě pokračoval dál v Rockbaru :)

28.09.2011

Večerní silácké řeči o tom, jak pojedeme MHD nebyly naplněny a tak si zase voláme taxík. Pokaždé jsme jeli trochu jinudy, některá místa jsem znal už z minula a postupně jsme se začali i celkem orientovat.

V úterý vše probíhalo relativně bez problémů, k obědu byly bagety. Po návratu jsem šli rovnou do hospody za rohem, v překladu se jmenuje Havran a postupně jsme měli Leffe, Chimay a Stellu Artois. Pak jsme vyrazili do indické restaurace na večeři, na Lamb tika masalah et muken wala neměli jehně a tak jsem se spokojil s Chicken tandoori muken wala, ginem s tonikem, bílým i červeným vínem. Pak jsme vyrazili do baru "Delirium" kde prý mají 2000 lahvových piv a cca 150 točených, jsou tam tři patra a v každém je impozantní řada cca 50 píp. Ale bylo to trochy přelidněné, já měl Gilotinu, Joni si dal cosi opravdu odporného, co chutná jen pár lidem...

Pak jsme bloudili centrem až k Maneken piss, kde probíhala nějaká studentská šou, asi něco jako naše poslední zvonění, takže tam zpívali a když sbor odpovídal předzpěvákovi, tak to bylo celkem zajímavé. Pak šla většina spát, já ale pokračoval s Jarmem v Rockbaru - vodky, Cidery a přitom jsem se naučil správně vyslovovat perkele. Protože neměl peníze, vyrazil hledat bankomat, což mělo být tak 300 metrů. Když se asi půl hodiny nevracel, tak jsem si řekl, že půjdu spát a když sem vycházel, tak jsem ho potkal ještě s nějakým rusem a ruskou. Takže zpět a další vodka, oprášení chatrných znalostí ruštiny a pak jsem se pomotával do hotelu, on tam prý vydržel do šesti, jestli sem to pochopil správně.

Středa probíhala celkem standardně, až na to, že jsme byl po úterním večeru dost mimo... K obědu jsme šli do asi kilometr vzdálené restaurace "Country Club", což je i konírna/jízdárna, kde jsem měl tartar(?), tedy jakýsi tatarák (s hranolkama). Po skončení nepřijel objednaný taxík a tak jsme šli do bližší hospody a čekali na další, což se protáhlo na tři malý piva - vypité značky piv už dávno neeviduji. Po deváté jsme vyrazili na večeři, dnes prý na africkou kuchyni - takže jsem čekal něco jako Afrikanu v Brně. Šli jsme kamsi za nádraží a ve skutečnosti to byl fastfood (kebabárna), kde jsem si dal keftu, tedy placičky z mletého jehněčího. Myslím, že podobný jídlo bysme koupili i mnohem blíže hotelu, takhle jsme ale prošli jakousi vykřičenou uličkou, kde byly výlohy, kde se vystavovaly holky jako kus masa - docela zvláštní... Před hotelem jsme se rozdělili a já vyrazil do centra pořídit pár nočních fotek.

29.09.2011

Ráno jsem vyrazil ke katedrále sv.Kateřiny. Před osmou sice bývá ještě šero, ale po zkušenostech s Finama jsem to nechtěl nechávat na večer - a dobře jsem udělal. Katedrálu jsem viděl již při první návštěvě Bruselu, ale jen v noci, teď mi přišla úplně jiná, chyběl mi vstup do metra a navíc byla částečně zakrytá lešením. Teprve když jsem ji obešel i z druhé strany, pochopil jsem, že má dva vchody - jako většina podobných katedrál.

K obědu byli zase bagety, našel jsem i s lososem. Po školení jsme na taxíka čekali asi 40 minut a na hotel jeli snad hodinu, protože byla hrozná zácpa. Další program je už stereotypní, tedy pivo za rohem (Havran), krátký odpočinek a pak večeře, tentokrát restaurace Meat Me, tvářící se celkem luxusně. Dal jsem si menu za 25E, které obsahovalo opečený kozí sýr, lososa na špenátovém rizotu a čokoládový krém. Jídlo bylo celkem dobré, horší bylo placení, číšník neznal ceny, neuměl počítat, byl pomalý... Proto jsme chtěli jít jen tak rychle na jedno v okolí ... no a samozřejmě jsme došli až do Rock Classics Baru, kde jsem si dal opravu jedno (=dvě malý) a šel spát. Jarmo samozřejmě zůstal a ráno jsme se dozvěděli, že ho okradli o kreditku - což dalo dosavadnímu bezstarostném potulování se centrem Bruselu poněkud hořkou pachuť.

30.09.2011

Ráno jsme zaplatili hotel (1000E) a odjeli na školení, na oběd jsme šli opět do Country Clubu. Tentokrát jsem měl hovězí špíz, tedy kousky hovězího a mezi nima celá malá rajčátka, jinak nic. Po obědě následoval odjezd na letiště, kupodivu taxík přijel na čas a dokonce věděl, kam má jet :) Na letišti jsme nakoupili nějaké ty pralinky - blbý bylo, že na letišti stojí 24E to, co v centru 12 :( Prodejnu Leonidas jsme měli sice 100 metrů od hotelu, jenže její otevírací doba přesně kopírovala náš pobyt na školení. Následoval bezproblémový přesun Brusel - Vídeň - Brno a tím školení skončilo. Po příjezdu byl první dojem z Brna - zima a mrtvo...

Až se mi bude někdy zdát, že u nás něco nefunguje ... tak si vzpomenu na Brusel = špína, nespolehlivost, nezájem.