Toys Story
Určitě to znáte z dětství: máte mnoho hraček, některé jsou oblíbenější, jiné méně. Ale co dělají hračky když se nedíváte? A nebudou žárlit na tu novou super hračku, kterou jste právě dostali? A přesně o tomhle je animovaná klasika od Pixaru. V tomto případě se jedná, o tuším druhý film, tohoto dnes již uznávaného inovátora 3D animace a jedná se o jeden z prvních sloupů nebetyčného úspěchu tohoto studia...
Musím přiznat, že mám filmy od pixaru rád, i když právě dvojice toys story patří mezi ty méně oblíbené – pravděpodobně díky určité dětskosti námětu. O příběhu se nemá cenu moc rozvádět – Andy dostane novou hračku – buzze rakeťáka, který si myslí, že je skutečný rakeťák a navíc se stane Andyho nejoblíbenější hračkou, což obzvláště těžce nese dosud nejoblíbenější hračka, šerif (jméno mi vypadlo). Buzz se navíc s ostatními velmi rychle spřátelí, tak šerifovi nezbude, než Buzze odstranit a pak, aby ho ostatní hračky nezavrhly, zase přivést zpátky. A to vše musí stihnou do rána, protože zítra se Andy stěhuje... Do všeho se zaplete Sid – zlý kluk ze sousedství, který své hračky ničí, upaluje nebo vytváří šílené kombinace... Buzz a šerif u něj (a v zajetí jeho „freak toys“) samozřejmě skončí... A jak to dopadne – samozřejmě dobře...
Prostě se jedná o klasický mix dobrého příběhu, animace (hračky jsou v pohodě, horší je to z lidmi), akce, humoru i trochu toho mravokárství – buďte hodní na své hračky, nebo se jednoho dne naštvou a uvidíte – pomsta hraček Sidovi je prostě úžasná... A jeho freak toys také – pavoučí panenka (pamatujete ještě na mechanické pavoukovité stvůry tuším z Dooma 1 nebo 2?) a další jsou pro mě k sežrání, ale nevím, jak zapůsobí na menší děti, pro které je film asi více určen.
Sakra, nechtěl jsem ten film trochu víc ztrhat? No, ale za co, je to prostě pixarovská zábava ze vším všudy. A jako takovou ji musíme brát....