Duše jako kaviár
Tvůrce asi viděl Samotáře, kde jedna postava říká – my tady vzájemně šukáme (nebo tak nějak) a tato hláška se mu zalíbila natolik, že ji sfilmoval. Na začátku umírá dvěma sestrám otec a na pohřbu má přes dvě stě milenek a také nevlastního syna. Starší sestra je vdaná a její manžel ji zahýbá s její nejlepší kamarádkou, která se vdala za submisivního a oddaného nekňubu, který je nejlepší kamarád toho, kdo mu s ní zahýbá – sorry, jména si nepamatuju. Mladší sestra je na gymplu a po smrti otce (s matkou byl rozveden) jen čumí do zdi a žere čokoládu – jak říká přítel její matky. Z té se asi ve třetině filmu taky vyklube pěkný kvítko – měla desítky milenců (a to by ju ze začátku jeden skoro litoval, že jí manžel zahnul více než 200x :-). Proto je (ta dcera) poslední panna ve třídě a proto si ji vybírá nový spolužák – punkáč, který hulí trávu. A k tomu si přidejme nevlastního syna, jehož manželka má na něj alergii, s hluchoněmou dcerou se nenaučil komunikovat, a když si domů vezl ruskou "tu, no, asi prostitutku" tak si sedl na použitou jehlu...
Takhle popsáno by to mohla být docela dobrá komedie - jenže to není komedie, ale pokus o jakési sondy, bez hlavy a paty, film nemá jasný příběh, začátek ani konec – kdyby skončil o půl hodiny dřív, nebo později, tak je to jedno prostě takový výsek/freska ze života. V půlce sem už ani nevěděl, kdo je kdo, s kým tam zrovna je a proč tam je... Komedie to není také proto, že se v průběhu filmu zasmějete tak třikrát – např. když od mladší dcery leze z okna po hromosvodu punkáč a pod ním je starší sestra, která chce skočit z okna a on jí říká – pozor, ať si neublížíte... Kdybych byla já jako ty, tak ty tady dneska nejsi – říká matka dceři....
Ani jedna postava prostě nepůsobí věrohodně nebo uvěřitelně - a není to většinou chyba herců. Jako celek je to prostě nijaký – a to i na český poměry. A proč se film jmenuje tak, jak se jmenuje jsem rovněž nepochopil.