Večeře s April
April žije se svým černým přítelem Bobbym v NY a připravují krocana na thanksgivingday pro její rodinu (z nespecifikovaného zapadákova), kterou pozvala na slavnostní hostinu.
V jedné linii sledujeme April, jak bojuje s krocanem – poláme se jí trouba, tak chodí po domě a hledá pomoc. Jedni sousedi (oba vášnivý kuchaři) ji troubu na dvě hodiny půjčí, pak ji ale potřebují sami. Další soused má super-high-end-ultra troubu a dokonce ji rád zapůjčí. Bohužel je trošku podivín a když za svoji ochotu nedostane náležitou odměnu, odmítne krocana vydat – nakonec ho vrátí větší polovinu (jeho fenka měla hlad). Naštěstí se April ujmou čínští sousedí (prakticky nerozumí anglicky), krocana dopečou a dokonce vyspraví ozdobným těstem. Bobby mezitím jede za kámošem, kterej ho má oháknout do nóbl hadrů...
Ve druhé linie (které se střídají) sledujeme rodinku, chystající se do NY - jenže se za April moc netěší – matka umírá na rakovinu, má další, talentované děti (dcera zpívá, syn má fotografický talent) a April, na kterou nemá žádnou pěknou vzpomínku – zapálená kuchyň a vykrádačka obchoďáku se nepočítá... Takže všichni jedou do NY se strachem, že krocan nebude k jídlu (April nikdy nic neuvařila sou přesvědčeni) April bude akorát ukazovat nový piercing a tetování a bude vykládat o drogách. Jedině otec je přesvědčen, , že tentokrát všechno dobře dopadne – April se přeci rozešla s drogovým dealerem, přestěhovala se a našli si nového přítele. Takže cesta vůbec neprobíhá idylicky, spíše naopak – ve stísněné náladě, a začínajících hádkách, tlumených s ohledem na umírající matku.
Takže nakonec dorazí do NY před dům, kde má bydlet April – vypadá trochu jinak, než si představovali – a ke všemu jim do auta vrazí zakrvavený Bobby (potkla předchozího Aprilina přítele) – tak se rozhodnou ujet, čímž způsobí April obrovské zklamání. V restauraci ale rodině (zejména matce) ale dojde, jakou cenu má a co znamená rodina a vyráží zpátky za April na krocana.
Je to taková laskavá poločerná komedie, u které se moc nezasmějete, věnovaná režisérově matce, která umřela na rakovinu (ale její příběh nemá s filmem vůbec nic společného). Film je natočen příjemným civilním způsobem, dobře sestříhaný – jednotlivé vazby a motivy se vyjevují postupně, ale přestože film netrvá déle než 70 minut, tak působí zdlouhavě a občas těžkopádně.