Čtyři sluhové a čtyři mušketýři / Čtyři sluhové a kardinál
Dumasův příběh o 4 mušketýrech, záchraně královniny cti a intrikách mezi králem a kardinálem Richelie patří jistě do pokladnice světové literatury a jako takový byl nesčíslněkrát zfilmován. Ve francouzském dvoudílném filmu z roku 1974 se setkáváme s poněkud odlehčeným pohledem na věc, kdy hlavní roli nehrají mušketýři, ale jejich čtyři sluhové. Klasický děj je doplněn bláznivými kousky sluhů a skvělou komickou postavou otce Josefa, pravé ruky kardinála Richelie.
Dočkáme se skvělých vtípků, např. dopravní značka zakazující souboje, obušek jako zbraň proti mečům, sluha převlečený za služku královny, resp. jeho rozpaky z mytí královny, nebo stíhací jízda vévody Buckinghama. Dále dojde samozřejmě na šermířské souboje mušketýrů i netradiční zbraně sluhů (rak v kalhotách), a toto je doplněno absurdními (a možná zbytečně dlouhými) honičkami, převleky a kopanci do zadku... Na závěr se dočkáme i ragby s dřevěnou skříňkou s náhrdelníkem a přepadením kočáru jak z Divokého západu.... Celý film, resp. dvojice filmů je doplněna místy velmi ironickým komentářem. Na filmu je ale vidět jeho stáří – v dnešní uspěchané videoklipové době působí např. pětiminutová honička po chodbách podivně rozvlekle – možná to byl záměr, jak prodloužit celý film... Jinak jde o klasickou komedii, rozdělenou do dvou dílů a je nutné tyto díly brát jako jeden celek.
V prvním díle jde o čest královny, kdy se k ní dostává vévoda z Buckinghamu, ve druhém o cestu do Anglie (jak mušketýrů, tak jejich nepřátel) pro démantový náhrdelník, který královna dala vévodovi... Ale nakonec musí do Anglie sluhové místo uspaných mušketýrů. Dvojicí filmů se samozřejmě promítají intriky kardinála Richelie... První díl je více groteska, druhý už není tak vtipný - ve druhém díle se prakticky nevyskytuje kardinál, král ani otec Josef, a to je možná příčina menší vtipnosti, závěr druhého filmu je spíše cirkusový...