Morálka paní Dulské
Film z roku 1958 podle polské divadelní hry si bere na paškál falešnou morálku měšťáků z počátku dvacátého století. Sledujeme příběh rodina Dulských, kde pevnou rukou vládne paní domu. Děj je poměrně prostý, mladý pán, flamendr, svede služku a ta čeká dítě. Nejmladší, naivní dcera jim fandí, ostatní to berou cynicky a pokrytecky. Např. matka původně tento vývoj vítá, říká si, že když to má syn doma, tak nebude aspoň ponocovat... Vše končí vyplacením peněz a odchodem služky.
Oproti divadelní verzi není film tak veselý, spíše naopak. Je to vážné, bravurně natočené drama.
Velmi zajímavé jsou samozřejmě jednotlivé charaktery, zejména naivní, nejmladší dcera - trdlo, u které vidím až Formanovskou polohu, naivita mísící se s upřímností, opravdovostí a naléhavostí. Nebo intrikánka tetička, ale ani na hlavní hrdinku, paní Dulskou, nesmíme zapomenout. Velmi věrně také působí nedůstojné zacházení se služkou a její čistotu. Svérázná postavička je také "trpící" otec, který pronese za celý film snad jedinou větu - Jděte všichni k čertu - kterého žena místo na procházky předepsané lékařem honí kolem stolu.
Ale i filmařsky stojí film za podívání, i díky některým zajímavým záběrům, světlům a stínům, a až impresionistickým a expresivním záběrům. Dochází i k zajímavým střihům, např. kontrast tanečních scén a služky u andělíčkářky.
Film byl ve své době přijat rozpačitě, ale dnes s odstupem to vidíme jinak, spíše pozitivně. Je to zajímavé, silné, na druhou stranu žádný zázrak.