Turbina
Turbina je protektorátní film podle námětu knihy K.M.Čapka-Choda. Takže jde o vážný, realistický příběh jedné rodiny ze začátku minulého století.
Pražský říšský rada Ulik má mlýn, do kterého chce namontovat turbínu. Součástí areálu mlýna je věž, v níž žije podivín Florián, takto švagr pana rady. Z nějakého důvodu jsou oba dlouhodobý nepřátelé, navíc paní radová je již dlouho mrtvá, aby ostny sporu nějak otupila. Ale úplně bez kontaktu nejsou, neboť obě dcery se s Floriánem stýkají - zvlášť, když potřebují peníze. Protože ty jejich otec utápí v turbině a dalších podnicích. Jedna dcera (doktorka) se vdává za chudého hvězdáře a z děje poměrně brzo mizí. Druhá dcera, v podání Baarové, projevuje umělecké sklony, má hudební talent a skvělý, operní hlas. Tu pro změnu miluje chudý syn hlídače, ona ho sice také, ale vše se tají - hlavně tedy z její strany. Když přijede do Prahy bohatý čechoameričan, uzavře s ním Baarová sázku, že pokud nebude mít úspěch v Národním divadle, tak se s ním ožení. Když zazpívá na večírku, jsou všichni nadšeni, ale při premiéře v Národním ji přemůže tréma. Ve stejnou chvíli se zřítí věž mlýna kvůli špatně usazené turbině a Florián v ní najde smrt, jak sliboval. Těsně předtím ho ale dělnice Božka, která tam s ním začala žít, usmířila s lidmi, protože čeká jeho dítě. Film tedy končí tragedií mlýna a pana rady, ale i nadějí na jiný život pro obě dcery, které nakonec skončí v náručí těch, které chtěly.
Film je zajímavý hlavně atmosférou doby a popisem stylu života, zejména vztahů lidí. Třeba vyznání lásky doktorky a hvězdáře v hvězdárně, které je spíš mimoděk a jakoby se jich netýkalo. Nebo i změny chování Baarové, kdy je chvíli chladná a odmítavá vůči svému nápadníkovi, aby ho vzápětí zahrnula nejvřelejším citem. Přitom tedy zjišťuji, že ji za kdovíjakou krasavici nepovažuji, více se mi líbí v operním kostýmu - a samozřejmě, že árie za ní zpívá skutečná zpěvačka. A samozřejmě bych mohl uvést spoustu dalších drobných i významnějších postav a postaviček a jejich vztahy. Připadá mi, že postavy "skáčí" v emocích z extrému do extrému - nevím, jestli jde o kritiku pokrytectví a tehdejší morálky, nebo se takhle běžně žilo. A i mluva lidí je zajímavá, setkáváme se s mixem tykání, vykání a onikání.
Po herecké stránce je film také zajímavý, vidíme jednu z prvních rolí Hogera, ale hlavně stojí za to Smolík jako rada a Kohout jako démonický Florián. Z hlediska atmosféry jde také o zajímavé dílo, třeba démonická věž a Florián, měšťanský byt pana rady, salóny atd. Původní předloha je určitě mnohem rozsáhlejší, takže ve filmu vidíme určité výseky, kde některé dějové linie jsou vynechány. Film je sice je to smutný až tragický, ale dobře se na něj kouká.