Prázdniny mistra Beana
Skeče mistra Beana, tedy Rowana Atkinsona v jeho alter egu byly svého času originální, vtipné a jedním slovem - geniální. Ale celovečerní podoba prostě mistru Beanu nesvědčí, což dokazují i jeho prázdniny. Nemůžu se zbavit dojmu, že prostě většinu filmu zabere Beanovo pitvoření, natáčené na videokameru během cesty. Taky mi připadá, jakoby se u skečů nemohl rozhodnout, zda je spíš zkrátit, nebo provést pořádně a tak jich spoust vyznívá do ztracena. Možná je to ale záměr, a jde o určité Cimrmanovské očekávání a zklamání. Prostě mi připadá, že si Mr. Bean svými předchozími počiny nasadil laťku příliš vysoko. Ale abych to nebral tak pesimisticky - u filmu jsem se nasmál, to zase ne že ne. Mr. Bean má totiž dar podat s grácií vtip nebo gag, který byste komukoliv jiném nezbaštili pro trapnost a stupiditu. Je v něm prostě taková dětsky čistá naivita a nevinnost...
Mr. Bean tentokrát vyhraje zájezd do Cannes (vlakem), včetně videokamery, na kterou natáčí vše po cestě a hlavně sebe. Film tak obsahuje záběry z normální kamery a jeho cestovní záběry - ovšem kvalitou jedny od druhých nepoznáte. Už v Paříži začnou jeho útrapy, taxíkář ho omylem odveze jinam, a tak prochází Paříží s kompasem, pořád rovnou za nosem. Francouzská restaurace je také vtipná, ale mírně připomíná známý skeč s tatarákem. Na nádraží si pak tak dlouho nechává natočit nástup do vlaku od náhodného spolucestujícího, až ten nestihne nastoupit a nechává ve vlaku syna samotného. Později se ukáže, že to byl ruský režisér, který jel do Cannes jako porotce známého festivalu, a Bean je považován ze mentálně postiženého únosce jeho syna.
A tak začíná neskutečná anabáze, která zahrnuje pěvecké vystoupení na trhu, jízdu na kole, které je později demolované tankem, nebo hipísácký autobus. Mr. Bean se také probudí uprostřed idylického městečka, které je napadeno Němci - známý režisér natáčí nový válečný film, Bean je součástí komparzu, a při nabíjení své kamery klidně odpojí filmaře. S jednou herečkou, se kterou se náhodně vícekrát setkal, odjíždí z natáčení a dojíždí na festival, kde se herečka zúčastní premiéry filmu, ve kterém hraje. Bohužel filmař je velmi sebestředný, film je hlavně o něm a její scéna je vystřižená, tak Bean neváhá ani okamžik, vnikne do promítací kabiny a pustí tam své živé video a vybírá záběry s touto herečkou. Tato konfrontace sofistikovaného uměleckého filmu se spontáním Beanovým záznamem je výborná. A vše končí velmi šťastně, Bean sklidí potlesk na otevřené scéně, násobený tím, že vrátí syna ruskému režisérovi. Bean se dostává, opět rovnou za nosem, na svoji vysněnou pláž a sebecentrický filmař natáčí další film Beanovou metodou, kterou ale nepochopil.