Jánošík

Černobílý Jánošík z roku 1935 je jedním z nejslavnějších českých, resp. československých filmů. Jde o v pořadí druhé filmové zpracování tématu, ale první zvukové. Film natočil Martin Frič podle námětu Jiřího Mahena a ve spolupráci Karla Hašlera, známého písničkáře. Většina rolí byla obsazena neherci, pouze v epizodních rolích se mihnou známí herci jako Marvan nebo Plachta, zřejmě měli sloužit jako lákadlo diváků.

Film má výraznou, expresivní vizuální podobu, která sedí k malebné, ale kruté přírodě. A také k těžkému osudu vesničanů, kde právě expresivní vyjádření, skřeky a stíny dotvářejí atmosféru. Film mi dokonce v některých momentech připomněl některé scény z Frankensteinovi nevěsty, také natočené někdy v té době. Film vypráví známou legenda o Jánošíkovi, ale nesnaží se o romantické nebo komediální pojetí, spíše o vážné, realistické pojetí založené na lidových legendách, bez přehnané glorioly zbojnictví, cítíme snahu o umělecké pojetí reality. Přesto se tvůrci adorace Jánošíka, podle mě přehnané, nevyhnuli.

Jánošík se vrací domů, kde mu umřela matka a vrchnost ubije otce za to, že ji pohřbívá, místo aby dřel na panském. Jánošík se dá na zbojnictví, aby se vrchnosti (maďarským grófům) mstil. Poddaný lid trpící pod obrovským útlakem přivítá toho, kdo bohatým bere a chudým dává. Drzost zbojníků je obrovská, např. v zámku při slavnosti nahradí herce, předvedou zbojnický tanec a okradou panstvo. Vůbec taneční scény a hudební doprovod je povedený. Přesto se ale najde babka, která Jánošíka zradí, a Jánošík skončí pověšen za žebro na háku. Ale proč baba zradila není ve filmu byť jen naznačeno. A i další detaily působí nedotaženě, někteří neherci nejsou moc dobře zvoleni. Což o to, hlavní představitel Jánošíka je skvělý, ale třeba Anička působí jakou smutná loutka bez výrazu - ale možná to byl záměr, ukázat ji rezignovanou, odevzdanou osudu...

Navíc ta glorifikace Jánošíka mi připadne přehnaná, včetně hledání symbolů Slovenska. On přece nebojoval za "Slovensko" ale byl zbojník - a o tom "bohatým bral a chudým dával" bych také mírně pochyboval. Také nevím, zda byl lid opravdu takhle trápen, že by voják stál u pole s bičem? Prostě bych podobný přístup čekal až od soudruhů po roce 1948.

Dnešní (český) divák bude mít zřejmě problémy s porozuměním dialogům, ona ta 80 let stará nářeční slovenština je místy docela nesrozumitelná. Ale to nic nemění na velmi zajímavém dojmu z celého filmu.