Dobrodružství Barona Prášila
V tomto filmu se ocitáme v městečku obléhaném Turky, a hned první moment filmu mě rozesmál - bitva je totiž uvozena titulky - 18 století - věk rozumu - středa. Film má totiž na svědomí Monty Pythonovský Terry Gilliam a je to poznat.
Vzápětí se ocitáme v divadle, kde kočovná společnost hraje frašku o baronovi Prášilovi, kterou přeruší skutečný, byť značně zestárlý baron Prášil. Vypráví, že příčinou války je on sám, neboť se svými pomocníky (bystrozraký střelec, ohromný silák, rychlonohý běžec a muž, jež dokáže odfouknout les) sebrali velkému Turkovi všechny jeho poklady a on po Prášilovi od té doby pase. Nikdo mu nevěří kromě malé Sally, dcery divadelního principála a ti dva se vydávají balónem hledat ostatní kumpány a zachránit město. Nejdříve se ocitají na Měsíci, kde vládne král a královna s odstranitelnou hlavou, a tak tam pobíhají jejich těla bez hlavy a naopak poletují pološílené hlavy. Ve vězení, kam se dostanou kvůli baronovým pletkám s královnou - baron je totiž neodolatelný svůdník, naráží na rychlonohého Bertholda, který si nic nepamatuje. Teprve během útěku se mu paměť vrátí a nakonec skončí všichni ve vulkánu. Tam má bůh Vulkán, který právě ukončil stávku svých podřízených, za sluhu trpaslíčka, baronova nejsilnějšího muže na světě. Bohužel i zde se baron zaplete s manželkou svého hostitele a tak všichni končí v obrovském víru, který je vyvrhne do jižních moří. Tam je schramstne obrovská velryba, v jejíchž útrobách nalézáme poslední dva kumpány. Nutno poznamenat, že všichni baronovi pomocníci jsou značně zestárlí, rychlonohý se sotva vleče, bystrozraký má rozbité brýle a tak dále. Přesto se všichni zbráborají k poslední akci, během níž skutečně Turky zaženou, během oslavného pochodu městem je baron Prášil zastřelen dosavadním vládcem města, dokonale průměrným byrokratem, v jehož světě nemá fantazie místo. Jenže toto všechno je vyprávění barona, a když skončí, vyrazí lid do ulic, otevře brány a zjistí, že Turci ležení opustili - musím přiznat, že tento konec jsem nepochopil, ale to není důležité.
Film je výpravný, místy velkolepý, plný fantazie i drobných "monty pythonovských" vtípků. Na druhou stranu mi přišel zdlouhavý, má totiž přes dvě hodiny a přechody mezi scénami jsou násilné, i když možná ve stylu - čas na něco úplně jiného... Režisér prý znal Zemanova pojetí tématu a chtěl se co nejvíce odlišit, což se mu celkem podařilo. Na to, že jde o film z roku 1988 jde o celkem zdařilé dílo, byť pro specifické publikum, já se celkem bavil.