Slavnosti sněženek
Slavnosti sněženek je Menzelův film podle Hrabalových povídek, což by samo o sobě mělo filmu zajistit úspěch. Podle mě je ale film mírně přeceněn a dále vysvětlím, proč si to myslím.
V idylické chatové oblasti v Kersku sledujeme celou řadu různých svérázných postaviček na příběhu dvou mysliveckých sdružení a jednoho divočáka. Toho skolí členové jednoho sdružení na území toho druhého, konkrétně ve škole, rivalita mezi členy je značná a tak málem dojde ke rvačce o kance. Tu zažehná roztomile naivní učitelka (L.Šafránková) návrhem na uspořádání společné hostiny na neutrální půdě, totiž v restauraci Hájenka. A tak se připravují kančí hody, pro jedny se zelím a pro druhé se šípkovou omáčkou, ale tento umělý mír samozřejmě nemá dlouhého trvání a hostina je zakončena hromadnou rvačkou.
Mezi svérázné postavičky místní komunity patří národní umělec, který udělal slabikář a tak nemůže spravovat andělíčkům prdýlky, natož aby měl nepovedenej obraz. Dalším členem je ukecaný handlíř (Hanzlík), který koupí levně třeba saka bez dírek a knoflíků - ale nekupte to, když je to tak levný. Ten vaří pro kamarády držkovou a když ji veze do hospody, srazí jej autobus a na následky zranění umírá. Také jeho pomoc Svěrákovi při spravování trabanta je nezapomenutelná. Další postavičkou je řeznický mistr, který sežere co uvidí, takže pozvat jej jako dohled na uzení salámů není dobrý nápad. Bodrým trampům tak zbude pouze kousek kabanosu, protože po Hanzlíkově naražení sudu je pivo fuč. Ještě zmíním samotářského chlapíka s vizáží bowera, který před chatou kouká na barevnou televizi s dálkovým ovládáním a kozy vozí na pastvu v Pontiacu (film je z roku 1983). Jako hlavní postavu filmu bychom mohli označit starého pana Franze (Hrušinský), který je trápen manželkou a dcerou(?) a který nenajde chvíli klidu než v hospodě. Snaží se působit moudrým, laskavým dojmem jako jiná postava pana Hrušinského, totiž doktor z "Vesničko má středisková", ale nepůsobí nijak přesvědčivě. A po Kersku ještě běhají "sprejeři", kteří všude dělají značky "Zahrádkáři Kersko".
Prostě jednotlivé scénky a motivy jsou zajímavé, některé slabší, jiné skvělé, ale jako celek film nepůsobí kompaktním dojmem, většina scének je totiž propojena pouze místem, i když je fakt, že barvy začínajícího podzimu vypadají nádherně. A i Menzel v bonusových rozhovorech přiznává, že scénář byl z časových důvodů nedotažený. Přesto je to příjemná podívaná, i když nekvalita počátečních scén ve tmě mě při sledování DVD vystrašila. O popularitě filmu svědčí i to, že některé hlášky zlidověli, třeba, "To zas bude v alejích nablito" nebo "To je dost dědku, žes nás někam vyvezl".
- Alena
- Ať žijí duchové
- Báječní muži s klikou
- Bílá paní
- Bohumil Hrabal - Chcete vidět zlatou Prahu?
- Bohumil Hrabal - Kluby poezie
- Bohumil Hrabal - Něžný barbar
- Bohumil Hrabal - Perlička na dně
- Brno - Židenice, Zábrdovice
- Cesta do hlubin študákovy duše
- Dobrý voják Švejk - Poslušně hlásím
- Dobří holubi se vracejí
- Egon Bondy - Prvních deset let
- Hostinec "U kamenného stolu"
- Hvězda mého srdce
- Jak utopit dr. Mráčka aneb konec vodníků v Čechách
- Kalamita
- Každý mladý muž
- Křtiny
- Marečku, podejte mi pero
- Muž v povětří
- Na samotě u lesa
- Noc na Karlštejně
- Noční motýl
- Obsluhoval jsem anglického krále
- Ostře sledované vlaky
- Perličky na dně
- Postřižiny
- Rozmarné léto
- Slasti Otce Vlasti
- Smrt krásných srnců
- Spalovač mrtvol
- Srdečný pozdrav ze Zeměkoule
- Škola otců
- Tajemství ocelového města
- Taková normální rodinka
- Tři veteráni
- U nás v Mechově
- Upír z Feratu
- Vážení přátelé, ano
- Vesničko má středisková
- Vyšší princip
- Žebrácká opera
- Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina