U pokladny stál

U pokladny stál je asi moje nejoblíbenější komedie s Vlastou Burianem v hlavní roli. Ve filmu se setkáváme s optimistickým nemocničním zřízencem s příznačným jménem Kryštof Rozruch. Situace, ve které se ocitá není moc optimistická, protože na svůj ischias vyfasoval od nemocniční pokladny zuby. Neváhá proto a jde je reklamovat, úředníci pro živelného Rozrucha nemají pochopení, zvlášť když se střetne i s panem radou, vdovcem, který pálí za slečnou Věruškou (A. Mandlová). Situace se změní ve chvíli, kdy prohlásí, že je z nemocnice svatého Jakuba a tak je považován za primáře Marka, kterému se má ve všem vyhovět. Revizní lékař (Marvan) jej tedy bere sebou do lázní, kde se potkává se skutečným primářem Markem, který se vydává za chudého Rozrucha, aby zjistil, jestli láska jeho vyvolené Hedušky je opravdová. Shodou okolností je Heduška dcera pana rady, který je v lázních na výletě s Věruškou.

Buriana pronásleduje starší pacientka, ze které se vyklube Věřina matka a všichni zúčastnění se v jeden moment setkávají v jakési katarzi filmu. Následně se v nemocnici záměny vysvětlují, Rozruch slavnostně oznamuje, že dokončil večerní studium medicíny a Marvan mu zajišťuje teplé místečko v pojišťovně. Tento moment mi k celému charakteru Rozrucha nesedí, ale to je detail.

Film obsahuje spousta skvělých scén, třeba vsugerování si slivovice, celková hádka o bahno a zuby, pacient s slepákem nebo Burianova operace/řezání prstu pana rady. K vrcholům ale patří balada nebo spíš melodram o deliriu tremens, kde expresionisticky nasvícený Burian vrhá přízračné stíny a dokonale vyděsí Marvana, jehož obhajoba alkoholismu přepočtem na kalorie je také skvělá.

Celkově jde o velmi povedenou a vtipnou komedii a na úspěchu mají velký podíl všichni herci.