Černá kočka, bílý kocour
Tento film Emira Kušturici se odehrává začátkem devadesátých let kdesi na Balkáně, v cikánské osadě na břehu Dunaje a svojí atmosférou a náladou mě doslova nadchl. Dlouho jsem váhal, zda se na film vůbec podívat, a pokud váháte jako já, tak přestaňte - ty dvě hodiny za to stoprocentně stojí.
Matko je drobný kšeftař, ale na začátku filmu vidíme jeho neúspěchy při kšeftování s Ruskými námořníky. To ho ale neodradí od dalšího skvělého kšeftu, totiž propašování dvaceti cisteren benzínu. Bohužel nemá prachy a tak se vydává za cikánským baronem Grgou, dávným přítelem svého otce Zarii, kterého vydává za mrtvého. Grga je snad nejoriginálnější postavička filmu, starý cikán, který je charismatický až noblesní. Pohybuje se na kolečkové houpací posteli a neustále sleduje na videu závěrečnou scénu Casablancy, o počátku skvělého přátelství. Grga Matkovi dává peníze z úcty k jeho otci, zbytek si Matko půjčuje od svého kamaráda, místního mafiána Dadana Karambolo. Jenže Dadan na Matka ušije boudu, cisterny ukradne a tak přinutí Matka oženit jeho syna Zare s Dadovou sestrou. Ta je pouze metr vysoká, říká se jí Beruška a vdávat se nechce, má svého vyvoleného, o kterém se jí zdálo. Ani Zare není nadšen, má spadeno na vnučku hostinské, rošťáckou, přidrzlou, ale svým způsobem sympatickou Idu.
Svatba tedy není nijak veselá, byť zfetovaný Dadan vesele křepčí, protože splnil slib otci, že provdá své sestry. Jenže nevěsta s pomocí ženicha uteče, Dadan a jeho poskoci ji hledají, ale dříve ji najde mohutný, dvoumetrový vnuk Grgy, který by se rád oženil, ale doteď nemohl najít tu pravou. A protože vytáhnout zbraň je to nejjednodušší, vypadá celá situace patově, zachrání ji až příjezd seňora Grga, který Dadana umravní pouhou svojí přítomností. A tak proběhnou paralelně dvě svatby a obě z lásky.
Film je zalidněn opravdu svéráznými postavičkami, kromě zmíněných připomenu třeba Dadanova neustále čtoucího poskoka. Skvělá až bizarní atmosféra filmu je založena na jižanském a cikánském temperamentu i na divokém kapitalismu počátku devadesátých let, cikánské bezprostřednosti i podrazech různých kšeftařů a mafiánů. Skvělé je i prostředí, kde kýčovité bohatství zbohatlíků obklopují hejna hus, všudypřítomná špína a nepořádek působí divácky zajímavě. Po zablácených polňačkách jezdí Dadan dlouhou luxusní limuzínou, která působí kontrastně vůči modernizované maringotce seňora Grga. A i vesnička s hospodou a kolotoči nebo plovárna na řece vypadá výborně.
Ve filmu se každý snaží neustále někoho okrást, ale ukazuje se, že ti staří jsou opravdový tvrďáci a mafiáni, kteří mají jistý styl, na rozdíl od mladých jako Dadan. Pouze nevím, proč se Idina babička přidala na její stranu, když ji původně chtěla prodat Dadanovi - že by ji dojala láska? Film obsahuje spoustu dalších vtípků, někdy až absurdních, skvělé je zalévání telefonního sloupu, prase ožírající trabanta nebo nevěsta běhající po lese schovaná v pařezu. Přes množství vtípků a bláznivých situací nejde o crazy-komedii a dojde i na skoro lyrické záběry, třeba Ida a Zare ve slunečnicovém poli nebo útěk Berušky jako pařezu. Některá dějová klišé, jako že Beruška skončí v náruči Grgova vnuka nebo že Grga je ten opravdový boss, který zpraží drzého Dadana, očekáváme a vytušíme už z příběhu, ale jsou podány tak bezprostředně a příjemně, že to člověk akceptuje bez připomínek. Výraznou roli ve filmu hraje i temperamentní hudba v podání "No Smoking Orchestra", mezi jehož členy se objevuje i režisér filmu.
Jde prostě o evropský film se skvělou, živelnou atmosférou, ze kterého sálá na jednu stranu živočišnost a vitálnost, na druhou stranu i pohoda. A ta zůstane v divákovi i po skončení - podobné filmy mám rád.