Casablanca
Ve své době patřil tento film mezi tuctové filmy, kterých se točili desítky. Teprve postupem doby získal kultovní postavení a mnozí jej řadí mezi nejlepší filmy všech dob, jiní zase mluví o kýči. Zajímavé je, že film byl natočen v průběhu druhé světové války, ve které se i odehrává, tvůrci ani diváci tedy nevěděli, jak válka dopadne. Další zajímavostí je to, že tvůrci neustále měnili scénář, improvizovali, konec filmu existoval ve více variantách, mezi nimiž se vybíralo až do konce natáčení. I toto tvůrčí napětí zřejmě přispělo k pozdějšímu úspěchu filmu, kterému pomáhá i to, že jde o jediný film, ve kterém se setkává Humphrey Bogart a Ingrid Bergman.
Bogart představuje Ricka, cynického majitele kavárny v Casablance, přístavu ve Francouzském Maroku. Casablanca je jedno z mála míst, odkud se dá vycestovat do Lisabonu a odtud dále do Ameriky, ve městě se tak setkávají uprchlíci ze všech koutů Evropy. Městu vládne policejní prefekt Luis, pracující pro kolaborantskou Francii (Vichy) a jde tedy o proněmeckého důstojníka. Ve skutečnosti je Luis především pragmatik se slabostí pro krásné ženy, pro které je tak jednodušší získat výjezdní povolení bez peněz. To může podepsat pouze Luis a ve městě tak bují korupce a černý trh, Rickova kavárna tak tvoří centrální bod černého obchodu a setkávají se tak v ní naprosto všichni. I proto zde Luis rád tráví čas, ať už u rulety nebo při popíjení a díky tomu má s Rickem "zvláštní" vztahy.
Úvodní sekvence zachycují běžný život ve městě, v těchto záběrech se tak míchá romantika a zoufalství. Status quo je narušen příjezdem Viktora Laslo a jeho manželky Ilsy (Ingrid Bergman). Viktor je slavný vůdce odbojem uprchlý z koncentračního tábora a jeho dalšímu útěku do svobodného světa má zabránit i major Strasser z říše. Luis s Rickem se mezitím sázejí, zda se Viktorovi podaří uprchnout nebo ne. Situaci zamotá ještě vražda dvou německých kurýrů, převážející tranzitní dokumenty, které shodou okolností končí u Ricka v kavárně. Situaci zdramatizuje zejména Ilsa, ve které poznává Rick svoji lásku z Paříže, z doby těsně před okupací Němci. Ilsa zlomila Rickovi srdce, tehdy totiž nevěděla, že Viktor žije a dozvěděla se to v den okupace a plánovaného odjezdu s Rickem. V důsledku toho Rick zatrpkl a stal se cynikem. Začátek filmu je tedy spíše romantický v jejich vzpomínání na lásku, i trpký, protože Viktor se snaží získat tranzitní dokumenty právě od Ricka.
Rick ale není tak cynický, resp. jeho cynická slupka pomalu praská. Krásně je to vidět třeba v situaci, kdy nechává vyhrát mladého Bulhara v ruletě obnos potřebný na úplatek Luisovi. Jeho mladá a krásná manželka se totiž ptala, jestli se dá Luisovi věřit, protože za její přízeň by nepotřebovali peníze. Vzápětí jsme svědky toho, že Němci v kavárně zpívají nějakou německou píseň, na což všichni koukají s nelibostí. Pouze Viktor si stoupne před muzikanty a poručí Marseillaisu, muzikanti vrhnou krátký pohled na Ricka, ten jim to nepatrným kývnutím odsouhlasí, byť si je vědom, že bude následovat sankce. A celá kavárna zpívá se slzami v očích Marseillaisu, Luis je Strasserem nucen zavřít kavárnu, protože s hrůzou zjistil, že se zde hraje hazard - zrovna, když toto dořekne, předává mu krupiér výhru. Toto část patří mezi nejsilnější momenty filmu.
Viktor žádá, aby Rick použil tranzitní víza alespoň pro sebe a Ilsu, on s tím souhlasí a prodává kavárnu svému konkurentovi. Také ale upozorňuje Luise a nabízí mu možnost zatknout Viktora. Když k tomu dojde, míří na Luise revolverem a všichni čtyři odjíždí na letiště, Luis ještě stihne varovat Strassera. Nakonec odlétá Viktor s Ilsou, Rick zastřelí Strassera a Luis nechává zatknout obvyklé podezřelé. Poté odhodí minerální vodu Vichy a spolu s Rickem odchází mlhou s hláškou - vypadá to na začátek krásného přátelství.
Jde o výborný film, jehož shlédnutí opravdu doporučuji. Romantika ve filmu je sice silná, ale jisté scény mají mnohem vyšší přesah. Skvělý je hlavně Rick a jeho cynismus, třeba na otázku jeho národnosti odpovídá "opilec". Nás může těšit i to, že Viktor Laszlo je Čechoslovák. V začátku filmu je součástí komentáře i infografika, znázorňující trasu uprchlíků, divák se tak rychle dostane do děje. Ve filmu zazní pár pěkných jazzových písniček černého pianisty Sama, hlášku "Play It Again, Sam" použilo dokonce jedno hudební vydavatelství pro svůj název. Zajímavá je i určitá nejednostnost filmu, člověk dlouho neví, jak film nakonec dopadne. Vlastní závěr je ... takový jaký je a rozhodnutí postav je prostě třeba brát emocionálně, v kontextu doby i celkové stresové situace.