Pytlákova schovanka aneb šlechetný milionář
Pytlákova schovanka, natočená po druhé světové válce si bere na paškál plytké a melodramatické kýče první republiky. Ve filmu se tak dostane na všechny možné klišé, jako je ztráta paměti, nevlastní dcera, záměny osob, osudová setkání, ztracená dcera, milionář předstírající bankrot, nalezení staré lásky nebo zamilovaný milionář, obětující vše pro svou vyvolenou.
Elén Hadrbolcová se v den svých 21 let dozvídá, že její otec, vyhlášený pytlák Dubský, je pouze nevlastním otcem. Poté utíká z domova, cestou se setkává ve vlaku s milionářem René Skalským (O.Nový), kterého zaujme svým zpěvem a on se do ní zamiluje. Elén jede na konkurz zpěvaček, ale když nepřistoupí na chlípné návrhy majitele, je vyhozena. Ujímá se jí houslista Pavel, který ji ubytuje u své tetičky, sežene ji práci, ve které se náhodou setkává s Reném, který ji stále miluje a ona jeho také. René ji platí hodiny zpěvu, pochopitelně tak, aby nic nevěděla a vše směřuje ke sňatku. Bohužel ale Elén zahlédne Reného s jinou mladou dámou, odvrhne jej a provdá se za Pavla. René je na smrtelné posteli, Elén se za ním vydává rovnou z kostela a svým zpěvem jej vrátí zpátky k životu. Následně se ukáže, že její sňatek s Pavlem není platný, z mladé dámy se vyklube Reného sestra a tak nic nebrání společnému štěstí Elén a Reného. Ti spolu připravují operetu a při její premiéře Nový prozradí divákům, že jde o výsměch prvorepublikovým operetkám, kde se nepracuje a tím film končí.
Nevím, jestli toto skoncování se starými filmy udělali tvůrci dobrovolně nebo pod vlivem soudruhů, nic to ale nemění na tom, že jde o celkem zajímavou parodii. Ve filmu je totiž co scéna, to dramatický zvrat filmu. Tato struktura je podpořena hromadou hlášek, které jsou až na hranici crazy-komedie, přitom jsou pronášeny naprosto vážně a suše. Bohužel tak nějak nevyzní, jak by měly, mě osobně se většina vybavila až při zpětném vzpomínání na film. Namátkou uvádím třeba - Pane, vyměnil jsem psa za slepici. Je také čistokrevná? Nebo když se Elén dozví, že je její manželství s Pavlem neplatné, stejně jako všechna ostatní od roku 1925, protože úředník byl falešný, dá se do pláče, protože je jí líto všech těch dam... Skvělá je také retrospektiva o pravém otci, končící dialogem dcery s matkou - on se ti nepředstavil? Ale ano, ale tenkrát byl jen němý film. Poznávací znamení Elénina otce jsou dvě bradavice, které při každém (náhodném, jak jinak) setkání s Elén nápadně-nenápadně ukazuje, aby ho divák určitě poznal.
Tento skoro dvouhodinový film obsahuje mnoho výborných scén, gagů a vtipů, které mi ale přijdou trochu násilně slepené. Možná je to i tím, že parodie funguje většinou pouze se znalostí parodovaného žánru a tak mi celý film vyznívá trochu do ztracena. Zajímavé jsou i některé působivé záběry, určitým šokem je to, že závěrečná premiéra operety je barevná.
Mezi kritiky se o filmu hodně mluví, ale jako divák jsem trochu na vážkách...
- Advokát chudých
- Advokátka Věra
- Anton Špelec, Ostrostřelec
- Babička
- Baron Prášil - Když Burian prášil
- C. a k. polní maršálek
- Cech panen kutnohorských
- Cikáni
- Císařův pekař - Pekařův císař
- Čtrnáctý u stolu
- Dědečkem proti své vůli
- Dívka v modrém
- Ducháček to zařídí
- Erotikon
- Eva tropí hlouposti
- Falešná kočička
- Fantom Morrisvillu
- Funebrák
- Holka nebo kluk?
- Hotel Modrá hvězda
- Jan Cimbura
- Jan Roháč z Dubé
- Jedenácté přikázání
- Kantor ideál
- Kristian
- Matka Kráčmerka
- Nezlobte dědečka
- Otec Kondelík a ženich Vejvara
- O věcech nadpřirozených
- Parohy
- Přednosta stanice
- Přijdu hned
- Přítelkyně pana ministra
- Roztomilý Člověk
- Slepice a kostelník
- Sobota
- Světáci
- Taková normální rodinka
- Tetička
- Těžký život dobrodruha
- Valentin Dobrotivý
- Vdavky Nanynky Kuličovi
- Velbloud uchem jehly
- Z českých mlýnů
- Život je krásný
- Život je pes