Bathory
Čachtická paní, hraběnka Bathory, se smutně proslavila jako největší vražedkyně v dějinách, Jakubiskův film o ní zase jako nejdražší český film. Přiznávám, že mám Jakubiska celkem rád, filmy jako "Nejasná zpráva o konci světa" a hlavně "Sedím na konáry a je mi dobre" považuji za krásné filmy. Proto jsem byl na Bathory celkem zvědav, dalším důvodem bylo i to, že ohlasy jsou celkem rozporuplné a o diváckém zájmu o film svědčí i narvané kino 14 dní po premiéře - to je dnes už co říct. Film trvá, jak je u Jakubiska zvykem, hodně přes dvě hodiny (140 minut) a to se chystá ještě mnohem delší televizní verze.
Životní osudy hraběnky Bathory jsou ve filmu rozděleny do tří etap, podle tří osob, které ovlivnili její život. Prvním byl její manžel Ferenc, druhá byla vědma Darvulia v podání Jakubiskovy manželky a producentky filmu a třetím byl Juraj Thurzo v podání Karla Rodena. Do příběhu nás uvádí komentář starého mnicha Petra v podání Bolka Polívky, který zachytil hraběnčiny životní osudy. Ten na začátku celkem správně říká, že čím méně údajů, tím více legend, takže nakolik je Jakubiskova představa o hraběnce Bathory historicky podložená, můžeme jen spekulovat.
Na začátku filmu se seznamujeme s Alžbětou Bathory (ve filmu používanou maďarskou variantu jména si nepamatuji), členkou nejmocnějšího uherského rodu, kterému patří třetina země. První část filmu zachycuje hraběnčino manželské soužití s vojákem, který hájí Uhry proti Turkům. Díky tomu je manžel, se svým druhem Thurzou, neustále na bitevním poli, domů se dostává jen výjimečně. Hraběnka je ve své samotě ukázána jako sebevědomá až moderní žena, která léčí nemocné bylinkami, brání své služky před opilými vojáky apod. Ale také dokáže ukázat krutou tvář, když nechá zbičovat všechny služky, které se špatně staraly o jejího raněného manžela. To a několik nešťastných nehod vrhají na hraběnku špatné světlo, mnoho krvavých úmrtí se sice dá racionálně vysvětlit, ale lákavější je tajemné vysvětlení upíry. Samotu hraběnky zmírňuje až italský malíř, kterého dostala darem jako válečnou kořist. Při jedné ze šarvátek je Ferenc spolu s Thursou zajat a jen díky Thursovým schovaným penězům se jim zdaří útěk, od té chvíle je Ferenc Thursovi zavázán za záchranu života.
V této části filmu sledujeme bitevní scény, které jsou občas proloženy ostrým vystupováním uherských protestantů proti zbabělým katolickým habsburkům. Tyto scény jsou střídány jak s romantickými scénami postupného vzniku vztahu mezi Alžbětou a malířem, tak s divokým veselým ve chvílích, kdy se nebojuje. Při jedné takové oslavě popíchne Thursa Ference proti malířovi a namíchá mu jed do vína, jenže nic netušící Alžběta vypije jeho číši a život ji zachrání až vědma Darvulie. Malíř je okamžitě zazděn, ale podaří se mu tajnou chodbou prchnout.
Dalších deset let je Alžběta pod vlivem Darvulie, která její nemoc krve léčí krví i koupelí s bylinkami. V této části filmu hrají prim snové sekvence, některé za hranicí reality. Tyto sekvence ponechávají spíše na divákovi, aby si vybral, jak bude Darvulii chápat, její role je nejasná. Při jedné z mnoha šarvátek je Ferenc zabit a Thurso si hned na pohřbu začne činit nárok na jeho majetek, nejdříve chce rybník. Když Alžběta odmítne, Thurso začne proti ní intrikovat, využívá lidových pověr, nenávist k Darvulii, krvavé nehody i to, že je hraběnka stále mladá a krásná. Podporuje tak vznik a šíření pověstí o tom, že se hraběnka koupe v krvi a je upírka. Tyto zvěsti přijíždějí tajně vyšetřovat dva katoličtí mniši (Polívka, Mádl), kteří tak tvoří oblíbenou kontrastní dvojici starý/mladý. Trochu připomínají mnišskou dvojici ze Jména růže, ale Petrovy vynálezy (kolečkové brusle, dalekohled, fotografický přístroj, kolečkové brusle do kopce, gramofon, padák) na mě působí nepatřičně, byť vizuálně efektně.
Také Thurzova manželka intrikuje proti hraběnce, byť zřejmě ne s jeho souhlasem, ale o své vůli. Alžběta je pod vlivem černých hub, stírá se jí realita a fantazie, neví, že ubodala služebnou, na panství se množí mrtví, které Darvulia pohřbívá u zámku. A Thurso požaduje stále větší a větší podíl majetku, podporuje pomluvy i činy, např. ve Vídni, při návštěvě krále dokonce aranžuje koupáni hraběnky ve vaně plné krve, za třetinu majetku je ochoten vše uklidnit a vyvrátit.
V poslední třetině filmu mezi sebou Alžběta a Thursa otevřeně bojují, vypalují si vesnice a vesničané pro ně nic neznamenají. Na druhou stranu se hraběnka ke služkám chová dobře, což je vidět třeba i na Lucii, se kterou to samozřejmě dopadne špatně. A protože Alžběta stále odmítá Thursovy nároky, ten se více a více sbližuje s nenáviděnými katolíky a uměle tvořené důkazy vedou až k jejímu uvěznění, kdy ji zradí její nejbližší, manželé jejich dcer. Zbavena majetku dožívá ve věži, modlí se, aby si jí pán vzal a umírá v plamenech. Thursa ji přežívá o dva roky, prý ji miloval (divná láska) a celý jejich vztah je ve filmu symbolizován jako šachová partie. Majetkové poměry komplikuje i to, že ani Thurso nechce, aby byla hraběnka prohlášena za čarodějnici, protože pak by majetek propadl církvi.
Některé části filmu, hlavně první třetina, mě celkem bavily, ale směrem ke konci mě film začínal nudit. Neseděl mi třeba ani Polívkův komentář, protože mám jeho hlas zafixován k jinému typu rolí. Když už jsem načal mnichy, tak mi vadí také vynálezy bratra Petra, které mají film asi odlehčit. Jenže film sám obsahuje mnohem vtipnější momenty, třeba "ty se cicmáš s katolíkem?", malíř v mučírně nebo když nahý malíř běží za vozem a další. Vynálezy a hlavně jejich velké množství mi ničí dobovou atmosféru, faktem sice je, že třeba padák navrhoval už Leonardo Da Vinci, ale i tak...
Ale mnohem více mi vadí přenesení celého příběhu na (pouhý) boj o majetek. Ne, že by tato linie nebyla důležitá, ale podle mě byla zobrazena příliš přímočaře, prvoplánově až polopatisticky, aby to každý opravdu pochopil. Podobně násilné mi připadaly i další momenty, třeba snaha udělat z hraběnky oběť, uherský nacionalismus nebo nesnášenlivost mezi katolíky a protestanty. To vše v té době jistě bylo a hrálo v příběhu velkou roli, ale šlo to vyjádřit citlivěji.
Z herců zaslouží uznání Roden jako prospěchářský Thursa, který se klidně spojí s katolíky, což je největší zrada - jak říká fanatický protestantský kněz - kam nemůže čert, tam nastrčí katolíka. Hraběnka je sice vyhlášená krasavice, ale mě se moc (jako ženská) nelíbila, herecky ovšem ano. O Polívkovi jsem už psal a o dalších hercích a komparzu nemá cenu moc mluvit. Ve filmu dojde i na davové a bojové scény, naturalistické popravy a mučení, ale některé z těchto scén působí místy, i přes na naše poměry velký rozpočet, celkem levně, třeba hrady v pozadí vypadají jak namalované.
Dále na mě působil film místy roztříštěně, místy zase přeplácaně. Film je sice celkem dlouhý, ale přesto by mohly být některé motivy více rozvinuty - paradoxně bude možná delší TV verze v tomto smyslu jasnější. Celkově se navíc nemohu zbavit dojmu, že zmíněná TV verze bude filmu slušet více než filmové plátno.
Od historického velkofilmu s mezinárodní produkcí, který je určen do světové distribuce bych totiž čekal, že bude velkolepější. Různé malé detaily (zmíněné i další) pro mě srážely film do obyčejné a běžné podívané. A vzhledem k mediálnímu humbuku jsem očekával přeci jen něco více, vyloženě zklamán sice nejsem, ale důvod k dalšímu shlédnutí zatím nevidím. A když už jsme u toho mezinárodního zaměření - anglické titulky s lokacemi mohly být aspoň komentátorem přeloženy, takhle to působí poněkud trapně.