Máj
Se znalostí Máje, této základní básně českého romantismu, jsme na tom asi všichni stejně. Známe první tři, čtyři verše a víc nic, báseň jsme nečetli a ani neznáme její obsah. A právě proto se asi filmaři rozhodli převést báseň na filmové plátno. Adaptace se, stejně jako v případě Erbenovi Kytice, ujal kameraman F.A.Brabec a lidé kolem něj. A protože české filmy poslední doby opravdu nemusím, tak jsem od filmu až tak moc nečekal a říkal jsem si, že v nejhorším bude stát za to alespoň hudba od kdysi cross-overových Support Lesbiens. Ale přesto, že má film jenom 75 minut, už v půlce jsem chtěl utéct z kina, ovšem až poté, co uškrtím kata. Leč popořádku.
Začátek filmu nevypadá vyloženě špatně, sledujeme v něm návrat kata (Jan Tříska), vzpomínajícího na Viléma, jehož před lety popravil. Vzpomíná na májovou pouť ke kostelu, krásnou Jarmilu v průvodu, blízko ní se pohybuje stárnoucí mlynář i její matka. Uprostřed mše vtrhne do kostela banda lupičů, vedená Vilémem (Matěj Stropnický), strašným lesů pánem, cynicky pohrdajícím vším. Během loupeže po sobě Vilém s Jarmilou pokukují a teprve při odchodu zlodějské bandy pochopíme, že mlynář je Vilémovým otcem.
Pak se ale na diváka začne valit spousta uměleckých záběrů - dramatické mraky, sochy, kříže, suché stromy, lebky, anděl. Veškerý děj se odehrává při západu slunce a za mohutného vichru, podhledy střídají nadhledy, kamera létá nad krajinou. Jenže všeho moc škodí, zlodějská banda ve zříceninách vypadá ještě celkem dobře, ale Jarmila v pískovcových skalách připomíná spíše reklamu na minerální vodu Natura. Navíc se záběry opakují dokola a v každé druhé scéně vystoupí někde ze stínů kat, jež si udržuje odstup od lidí a recituje úryvky z Máje - takže půlku filmu sledujeme v detailu seschlou katovu tvář, což už mi fakt lezlo na nervy.
Filmu nepomáhají ani ploché postavy, zejména němá Jarmila, kterou matka jeden večer posílá do mlýna, kde se miluje s mlynářem, druhý večer je zase s Vilémem. Ti si posléze slibují lásku, tedy Vilém ji slibuje i za ni, ale absolutně nevíme, jestli má Jarmila ráda toho nebo onoho, oba nebo nikoho. Vilém přemýšlí, že zůstane v rodném kraji se svou láskou, zato tlupa se chystá po vyloupení mlýna odejít a opozici vůči Vilémovi představuje Valdemar, celkem zajímavá rolička K.Hádka. Na smluvené místo ale Jarmila nepřijde a tak spěchá Vilém zpátky za tlupou, bohužel potká kata a ten mu radí, ať následuje lásku. Když k ní přijede, vytáhne z pod sukní chlápka, kterého podřízne dříve, než si uvědomí, že je to jeho otec. Po této otcovraždě následuje moderní pasáž s umrlci, která se do zatím budované "poetiky" nehodí už vůbec a film končí celkem drastickým vpletením Viléma do kola.
Každý záběr sám o sobě je krásný a klidně by se dal použít jako fotografie. Jenže spojením uměleckých záběrů dobrý film nevznikne, opakující se klišovité záběry se brzy okoukají, na filmu je zkrátka vidět, že ho točil kameraman. Tvůrcům chyběla nějaká soudnost, třeba lupičská tlupa přináší jisté osvěžení, mohla dostat více prostoru, aby byla jasnější postava strašného lesů pána. Hudební doprovod je sice zajímavý, ale mám pocit, že se neustále opakují dva motivy.
Ale přes veškerou kritiku si myslím, že podobné filmy mají vznikat a že jsou hodnotnější, než desátá komedie režiséra H. se stejnými herci a na stejné téma. Možná je na tento film potřeba správná nálada, možná až čas ukáže, zda jde o omyl nebo nadčasový film.
Chápu, že podobný film není o ději, ale o celkovém pocitu a atmosféře. Ale podle mě tvůrci nezvládli uřídit své estetické požadavky, kdy spousta záběrů působí zbytečně kýčovitě. A nepomůže ani jejich opakování nebo stereotypní švenk na kata, jehož trápí svědomí, že Vilémovi špatně poradil. Různými detaily v ději se nemá cenu zabývat, a i když mi třeba lupiči v kostele moc nesedí, tak to beru jako "romantismus". Ve filmu jsou i náznaky lehké erotiky, původně jsem myslel, že jsou dodány pro zatraktivnění, protože mi k Máchovi neseděli. Ale stačí si přečíst Máchův "Deník z roku 1835", kde neustále někoho picá a fiká a pak je i "nymfomanka" Jarmila jasnější...
PS1: Mám takový pocit pocit, že leckterý videoklip metalových kapel byl na stejné, ne-li vyšší, úrovni :-)
PS2: Někdo na netu překřtil film na "Strašný kina pán", což je celkem vtipné shrnutí.