Utrpení mladého Boháčka
Jak nemám herce Pavla Landovského rád, tak ve filmu Utrpení mladého Boháčka je opravdu úžasný. V tomto filmu sice hrají herci, ale díky Lanďákově živelnému přístupu má blízko k "Formanovské" poetice.
Film se odehrává v pohraniční vesnici na severu Čech a ústřední dvojici tvoří Tonda Boháček (již zmíněný Landovský) a jeho matka, představovaná paní Zázvorkovou. Ta se po smrti manžela bojí samoty a nutí syna ke svatbě, nevěstu si má hledat přes inzerát. Tonda dlouho odolává, ženský totiž nejsou nic pro něj, ale přeci jen si začne, pod bedlivým dohledem matky, dopisovat s Janou. Po nějaké době se za ní vydává a má za úkol dovést ji na večeři. Tonda tedy vyráží novou Volhou, cestou se stavuje v hospodě, kde vidíme Péťu, líbajícího se s jinou dívkou i reakci jeho Květy.
Tonda doráží do vesnice k Janě a nalézá jí v kravíně. Ona se stydí před holkama, on také a tak před sebou hrají divadlo, jako že inzeráty nemají zapotřebí, a že kvůli mámě atd. a i přes počínající sympatie se rozejdou ve zlém. Tonda se vrací v dešti a když zastaví, vleze mu do auta Květa, která myslí, že jej stopla. Veze ji tedy na vlak, ale nakonec se dohodnou, že ona zahraje "jeho" Janu.
Tráví večer společně s maminkou a později se přes sklep vydávají do hospody. Květa je Tondovi celkem sympatická, jenže ráno přijíždí Jana, které se vše rozleželo v hlavě. A tak má Tonda najednou dívky dvě, neví co má dělat a v sérii vtipných a trapných momentů se vše vyjasní. Květa odjíždí do Prahy, ale Tonda prchá za ní, Jana zůstává s maminkou a obě si padnou do noty, obzvláště po flašce vína. Tonda se mezitím snaží získat v Praze Květino srdce, do toho přichází Péťa. Tonda mu naznačuje, že má smůlu a sám jen těžce chápe, že naopak on nemá u Květy šanci a vrací se domů, k Janě, které raději nic nevysvětluje.
"Formanovská" poetika vtipnosti i trapnosti všedního dne je zde perfektně podána Lanďákem i Zázvorkovou. Vztah matka/syn je krásně odpozorován, a to jak její sekýrování a komandování, tak jeho vynuceně "vzdorovité" chování, opozice a malicherné spory. Lanďák je velmi přesvědčivý herec-živel, i když je jeho role spíše nesmělá. I obě holky mají něco do sebe, jednak jistou naivitu šedesátých let, dále Jana je nesmělá a Květa zase smutná a zklamaná, možná nutící se do veselí.
Ve filmu se tak setkává nesmělost, trapnost, nejistota, ale i živelnost a bezprostřednost. Zkrátka jde o výborný film, o kterém jsem už dlouho slyšel jen chválu, teprve nyní jsem ho viděl a mé očekávání nezklamal, naopak mě pozitivně překvapil.