Přítelkyně pana ministra
Přítelkyně pana ministra je další z českých černobílých komedií, natočených v protektorátě s O.Novým a A.Mandlovou v hlavních rolích. Ve filmu sledujeme půvabnou slečnu Julinku (A.Mandlová), pracující v kanceláři obchodní společnosti Hrubý a syn, kde syna Jena představuje O.Nový. Julinka bydlí ve stejném domě jako ministr obchodu (J.Marvan) a jednou spolu dokonce jedou výtahem, z čehož partaje okamžitě vyvodí, že je jeho přítelkyní. Toto podezření potvrzují i nádherné šaty, které Julinka běžně nosí, ty však dostává od krejčí, u které bydlí.
Fáma o její známosti s ministrem se donese i k oboum šéfům, kteří hned přemýšlí, jak toho využít. V novinách byla jejich firma totiž pošpiněna a tak se rozhodnou udělat z Julinky osobní sekretářku, no a kdyby zase náhodou potkala ministra, tak se má za firmu přimluvit. Mezitím podnikne ministr potřebné kroky sám o sobě, zásluhy připadnou Julince, která se sice vše snaží uvést na pravou míru, ale Jenda ji nepustí ke slovu a vše chápe jako její taktnost.
Jenda se zmíní o další laskavosti, totiž jmenování otce komorním radou a shodou okolností jmenuje ministr radou Jena. Po tomto jmenování, sice trochu mylném, ale stále v rodině, je již Julinčina pozice neotřesitelná. Faktem ale je, že se z původně nepříliš pečlivé písařky stane zdatná sekretářka, která si poradí s pojišťovnou i celním úřadem a ani italština ji nečiní problémy. Dokonce je pozvána na oslavu narozenin paní Hrubé, která stále hledá manželku pro svého syna, protože se už nemůže dočkat vnoučat. Julinka vzbudí její sympatie, dokonce má pochopení i pro to, že je jenom sekretářka, sama totiž začínala stejně. V Jendovi se sváří láska k Julince se žárlivostí na pana ministra, při služební cestě do Vídně si oba konečně vyznají lásku a film končí vysvětlením, jak to s ministrem bylo.
Jde o pohodovou komedii, pohádku o tom, jak chudé a hodné děvče ke štěstí přišlo. Není zde ani náznak sváru nebo problémů, žádný odpor otce nebo matky ke sňatku nebo trapasy z domnělé známosti, tvůrci asi chtěli nechat diváka odpočinout od těžké protektorátní doby. Ale tak od půlky filmu, zhruba od večera v moravské vinárně, ztrácí film dech, začíná být rozvláčný a uměle natahovaný na celovečerní délku. I tak si ale užíváme elegance a rozpaků O.Nového, roztomilosti a krásy A.Mandlové, která tato role celkem sedla. Ve většině filmů se mi nelíbí ani jako ženská ani jako herečka, ale zde je opak pravdou, její Julinka je typ energické holky s určitým charisma. Díky tomu působí přirozeně a sympaticky, její detailní mimika je také zajímavá. Prostor dostávají i další postavy, třeba pan prokurista, pobaví i drobné škorpení otce a syna Hrubých, zachycená loajalita zaměstnanců k firmě člověka skoro dojímá.
- Advokátka Věra
- Anton Špelec, Ostrostřelec
- Ať žije nebožtík
- Baron Prášil - Když Burian prášil
- Cech panen kutnohorských
- Čapkovy povídky
- Čtrnáctý u stolu
- Dědečkem proti své vůli
- Děvčata nedejte se!
- Dívka v modrém
- Dovolená s Andělem
- Ducháček to zařídí
- Eva tropí hlouposti
- Falešná kočička
- Fantom Morrisvillu
- F.L.Věk
- Funebrák
- Holka nebo kluk?
- Hotel Modrá hvězda
- Jánošík
- Karel a já
- Kristian
- Mravnost nade vše
- Nebe a dudy
- Nezlobte dědečka
- Nikdo nic neví
- Noc na Karlštejně
- Noční motýl
- O věcech nadpřirozených
- Parohy
- Partie krásného dragouna
- Pěnička a Paraplíčko
- Poslední mohykán
- Provdám svoji ženu
- Prstýnek
- Přednosta stanice
- Pytlákova schovanka aneb šlechetný milionář
- Revizor
- Roztomilý Člověk
- Ryba na suchu
- Řeka čaruje
- Smrt černého krále
- Sobota
- Světáci
- Svět patří nám
- Šíleně smutná princezna
- Škola základ života
- Taková normální rodinka
- Tetička
- Těžký život dobrodruha
- To neznáte Hadimršku
- Ulice zpívá
- U pokladny stál
- Valentin Dobrotivý
- Velbloud uchem jehly
- Vražda v hotelu Excelsior
- Vzorný kinematograf Haška Jaroslava
- Z českých mlýnů
- Zlaté dno
- Železný dědek
- Život je krásný
- Život je pes