U nás v Mechově
Tato relativně krátká komedie z počátku šedesátých let skvěle ironizuje a kritizuje tehdejší vesnici a družstevníky. Pouze dnes už pořádně nepoznáme, jak to vlastně tvůrci doopravdy mysleli, některé ironické prvky totiž získaly s odstupem doby jiný význam a některé momenty zase člověk už dnes plně nepochopí. Vystihnutí české povahy je ale stále (bohužel) stejně platné.
V úvodu filmu poznáváme několik postaviček z malé vesnice Mechov, počínaje předsedou, přes Francka z kovárny, truhláře (Kemr), hostinského (Hrušinský) a starého výměnkáře Struhala až po ráznou Pavlínu z drůbežárny. Tyto i další postavy a jejich vzájemné vztahy poznáváme ve svérázně pojatém kolečku po vesnici s ironickým komentářem. Vesnická idyla ale nemá dlouhého trvání, Francek totiž u rybníka zaslechne, že se zde bude brzo stavět a hned si představí rekreační chalupy a začne přemýšlet, jak na tom vydělat. Nejdříve se snaží dohodnout s hostinským nebo truhlářem, ti však nemají naoko zájem a tak se podnikání věnuje sám a přichází na nápad, že bude prodávat drátěné ploty, hned shání pletivo a uskladňuje je, kde se dá. Ale ani ostatní nelení, hostinský připravuje vlastní likér, truhlář staví na půdě loďku, další skrývají prkna a to vše v budovatelském prostředí kolektivizované vesnice. A tak se není co divit, že se Mechovem začne plížit atmosféra vzájemné nedůvěry.
Komické skrývání melouchů vrcholí při návštěvě města, a i když je motiv vesničani ve městě často v českých filmech používán, tak mi vždy připadá, že se z nich dělají příliš velcí burani a blbci. Francek stále neví, kam schovat pletivo, truhlář mu radí, ať to zkusí v drůbežárně a tak Francek pozve Pavlínu na taneční zábavu v nedalekém městě. Zde pozná Pavlína elegána, který slibuje, že se v Mechově ukáže a skutečně přijíždí do Mechova za několik dní šestsettrojka. Ta způsobí velký rozruch, náhodou jde kolem starý Strouhal a od řidiče vyzví o co jde. A když mají sousedi svá tajemství, může je mít i on a slibuje překvapení, což vykuci pochopí jako příjezd revize. A tak rychle a za šílených zmatků maskují svoji podvratnou činnost, a když dostoupí šílenství vrcholu, ukáže se, že nejde o revizi, ale o správce nové obory u rybníka.
Film obsahuje typickou satiru a ironii počátku šedesátých let, kritizuje drobné melouchy i českou povahu. Podobných filmů bylo natočeno více a mám tento typ humoru rád, takže jsem se celkem pobavil. Film využívá celkem přitažlivé prostředí vesnice, resp. najdeme zde několik typových postav jako třeba nerozhodný předseda nebo řízná Pavlína. Skvělé jsou také figurky truhláře (Kemr) a hostinského (Hrušínský), v dalších epizodních, ale dostatečně charakteristických rolích se mihnou i další známý herci jako třeba V.Menšík nebo J.Hlinomaz. Všichni herci přitom působí celkem přirozeně, spíše komorně a vesnicky. Člověka potěší i drobné vtípky jako třeba ložnice dříve a nyní nebo ironické komentáře starších, kterým glosují chování mladých.
- Alena
- Až přijde kocour
- Báječní muži s klikou
- Bílá paní
- Cesta do hlubin študákovy duše
- Císařův pekař - Pekařův císař
- Dědeček Automobil
- Divá Bára
- Dívka na koštěti
- Dobrý voják Švejk - Poslušně hlásím
- Dobří holubi se vracejí
- Dovolená s Andělem
- F.L.Věk
- Hostinec "U kamenného stolu"
- Chalupáři
- Jak utopit dr. Mráčka aneb konec vodníků v Čechách
- Král Králů
- Marečku, podejte mi pero
- Mezi námi zloději
- Mravnost nade vše
- Muž v povětří
- Muž z prvního století
- Na samotě u lesa
- Návštěvníci (Adam 84)
- Nejlepší člověk
- Noční motýl
- Partie krásného dragouna
- Postřižiny
- Provdám svoji ženu
- Rozmarné léto
- Rusalka
- Slaměný klobouk
- Slavnosti sněženek
- Slepice a kostelník
- Smrt černého krále
- Smrt krásných srnců
- Spalovač mrtvol
- Šíleně smutná princezna
- Škola otců
- Tři veteráni
- Vážení přátelé, ano
- Vesničko má středisková
- Vražda ing. Čerta
- Všichni dobří rodáci
- Vyšší princip
- Vzorný kinematograf Haška Jaroslava
- Zaostřit prosím!
- Žebrácká opera