Ostře sledované vlaky
Český oskarový film režiséra Menzela na námět novely Bohumila Hrabala nás zavádí do zimy před koncem druhé světové války. Poznáváme mladého Miloše (V.Neckář), který nastupuje na železniční stanici jako výpravčí. Stanice je zabydlena řadou postaviček, ať už přednostou, který má raději holuby než službu nebo sukničkářem Hubičkou (J.Somr). Dále poznáváme paní kněžnu, konduktérku Mášu a počínající lásku mezí ní a Milošem i inspektora Zedníčka (Vl.Brodský), plamenně hájícího německé strategické ústupy. V několika charakteristických scénách poznáváme zdánlivě izolovaný svět železniční stanice, pohybující se v jakémsi Hrabalovském bezčasí.
Miloš se vydává na návštěvu za Mášou, kde ale zklame v posteli jako mužskej, a tak se v působivé scéně podřízne v hodinovém hotelu. V nemocnici ho doktor uklidňuje, že se to stává, ať myslí třeba na fotbal a nechá se zaučit od zkušenější ženy. A tak se Miloš ve druhé půlce filmu snaží sehnat nějakou zkušenější ženu, což ho dostává do řady trapných i komických situací. Při jedné noční službě laškuje Hubička s telegrafistkou, což končí razítkováním jejího pozadí. To se ráno nelíbí její matce, která žene dceru kde se dá a všude ukazuje její nahý ale orazítkovaný zadek. Záležitost musí vyšetřit inspekce, která přijíždí bohužel ve chvíli, kdy má Hubička hodit bombu na projíždějící vlak s municí. Bombu přinesla předchozího večera Victoria Freie, která navíc konečně zasvětila Miloše, což odneslo přednostovo kanape dalším trhancem. Miloš je nyní plný síly, zastupuje Hubičku v nebezpečném úkole a podaří se mu vyhodit vlak do povětří. Bohužel sám umírá, protože si ho všimla ochrana vlaku.
Ve filmu se sice zdánlivě nic neděje, probíhají prakticky všední události, ze kterých pomalu krystalizuje hlubší příběh dospívajícího mladíka i obyčejné lidské odvahy končící války. Sám Menzel přiznává, že z retrospektivy knihy udělal spíše souvislé dějové linie, což filmu asi prospělo. Film jsem viděl po hodně dlouhé době a rád jsem se na něj podíval, v kombinaci s Perličkami na dně totiž přináší Hrabalovu poetiku v drsnější a méně uhlazené podobě, alespoň ve srovnání s pozdějšími filmy. Postavy ani celkové vyznění filmu není jednoznačné nebo jednoduché, a byť má film atmosféru i styl, tak mi nějak nedochází, v čem je/byl tak výjimečný, což je možná dáno dobou, přeci jen byl natočen v roce 1966. Film proslavila razítkovací scéna, která je z hlediska děje samozřejmě klíčová, ale stejně by mě zajímalo, jak by byl film hodnocen bez ní.
- Ať žijí duchové
- Až přijde kocour
- Báječní muži s klikou
- Bílá paní
- Bohumil Hrabal - Chcete vidět zlatou Prahu?
- Bohumil Hrabal - Kluby poezie
- Bohumil Hrabal - Něžný barbar
- Bohumil Hrabal - Perlička na dně
- Brno - Židenice, Zábrdovice
- Dobrý voják Švejk - Poslušně hlásím
- Egon Bondy - Prvních deset let
- Florenc 13,30
- F.L.Věk
- Král Králů
- Křtiny
- Na samotě u lesa
- Návštěvníci (Adam 84)
- Noc na Karlštejně
- Obsluhoval jsem anglického krále
- Páni kluci
- Perličky na dně
- Postřižiny
- Rozmarné léto
- Slavnosti sněženek
- Smrt černého krále
- Smuteční slavnost
- Spalovač mrtvol
- Srdečný pozdrav ze Zeměkoule
- Světáci
- Šíleně smutná princezna
- Tajemství ocelového města
- Tři přání
- Tři veteráni
- Upír z Feratu
- Vesničko má středisková
- Vražda v hotelu Excelsior
- Všichni dobří rodáci
- Zaostřit prosím!
- Žebrácká opera
- Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina