images/logo.png
SHWB na blogspot  | Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Husitská trilogie - Jan Hus, Jan Žižka, Proti Všem

Původně jsem chtěl hodnotit jednotlivé filmy husitské trilogie zvlášť, ale jejich vyznění je natolik podobné, že stačí jeden text. Osobně mě téma středověkých "kacířů" (bogomilové, kataři, husiti a další) celkem zajímá, o to silněji pak vnímám to, že je Vávrovo pojetí příliš poplatné době svého vzniku. Hus a někteří další kazatelé jsou prezentováni málem jako pokrokoví revolucionáři stojící na straně lidu, ve skutečnosti jim šlo pouze o nápravu církve. Tu chtěli navrátit k evangelické čistotě a chudobě, samotnou její pozici i rozdělení na trojí lid zpochybňoval v té době jen málokdo. Dále je ve filmu zdůrazněno utiskování chudého českého lidu německými kněžími a kupci a toto rozdělení je hodně striktní, z celého filmu prostě čiší třídní a protiněmecký pohled. Kromě těchto markantních věcí si nejsem jistý ani drobnostmi typu podávání si rukou, ale "Terazkyho" lahký gulomet v rukou súdruha Žižky naštěstí nenajdeme :-) A navíc nemám z celé trilogie středověký pocit ale spíše má atmosféru francouzské revoluce nebo komuny.

Na druhou stranu lze celou trilogii chápat jako velkolepý a výpravný historický film s mohutnými davovými a bojovými scénami. Herecky většina diváků chválí Zdeňka Štěpánka ve dvojroli Žižka/Hus, mě nijak neuchvátil a přijde mi nevýrazný až statický. Zato zaujme Karel Hoger jako rozpolcený král Václav IV., plamenný Želivský, drobné, ale výrazné role některých známých (Kopecký, Kemr, Smolík) i méně známých herců. V prvním díle mě moc nebavil Pešek jako šašek se svým kmotrováním a ironickými poznámkami, v polovině druhého dílu, kdy si sundává masku ve chvíli, kdy královna opouští hrad, nabývá jeho postava určité hloubky.

Řekl bych, že film od filmu roste kvalita a třetí díl je celkem dobrý. Možná je to dáno tím, že jsou v něm historické události dokumentovány na osudu běžných lidí s více dějovými liniemi. Částečně také ubývá ideologie, resp. kazatelé dostávají méně prostoru proti davovým a bojovým scénám, které jsou záživnější. Zkrátka je těžké točit filmy o kladných církevních reformátorech ze socialistického úhlu pohledu, zvlášť v tak ateistické zemi, jakou je a byla Česká republika.

Filmově trilogie odpovídá době svého vzniku, obsahuje mnoho klišé a patosu, každý okamžik je dějinotvorný. Zejména ze začátku není žádná z postav běžným člověkem ale jasně polarizovanou figurou, což se týká i rozpolceného krále Václava, který měl být asi ukázán jako zbabělec jdoucí proti českému lidu - s důrazem na "proti lidu".

Ale abych nebyl přehnaně kritický, stačí si vzpomenout na zatím poslední "český" historický velkofilm, totiž Bathory. I v Bathory najdeme odlišnou interpretaci dějin, podobně je i celkový dojem spíše divný a po pravdě řečeno, nevím, jestli bych se raději znovu podíval na Bathory nebo husitskou trilogii. A jak by dopadl pokus o husitský (velko)film dnes si raději ani netroufám odhadnout.

Jan Hus

První film trilogie nás přivádí do Prahy roku 1412, sledujeme strašný útisk poddaného lidu a masivní prodej církevních odpustků. Proti nim káže mistr Jan Hus v Betlémské kapli, v jeho posluchačích poznáváme několik řemeslníků a tovaryšů, včetně Martina. Toho sledujeme během chudé svatby s Johankou v hospodě, kde se mezi lidem ukáže i král Václav. Martin se bohužel zaplete do srocení lidu proti odpustkům, je zajat a popraven, tím se stává prvním mučedníkem za Husovu věc. Poté, co je na Prahu uvalena klatba, následuje Johanka s dalšími mistra Jana na venkov, na pověstná kázání na hoře.

Krále Václava blíže poznáváme u dvora, stejně jako královnu Žofii, která patří k Husovým ochráncům a to i proti králi. Ten chce zachovat mír, nechce válku ani křížová tažení proti jeho Čechům a tak stojí proti lidu, a to i přes podporu kališnické šlechty. Husa na venkově zastihuje pozvání na slyšení na Kostnickém koncilu, kde může obhájit svoje učení. Této možnosti neodolá a i přes naléhání svých blízkých se na koncil vydává ve víře v Zikmundovu ochranu. Je však zajat, mnoho prostoru k obhajobě nedostane a film končí jeho upálením na hranici, legendární stařenku, přikládající otýpku však nevidíme.

Moc mi nesedí militantní vyznění Husových kázání, "dramatické" nájezdy z Husa na Žižku v Betlémské kapli mě skoro rozesmáli, podobně jako samotný závěr, když čtou Husovu závěť a Jan Žižka přísahá na jeho odkaz. Stranou nechávám to, že si nejsem jistý Žižkovou přítomností v Betlémské kapli, o jeho minulosti lapky nezazní ve filmu ani slovo. K zajímavým dramatickým momentům ale patří vztah Jana Husa a Štěpána z Pálče, tento moment by si zasloužil hlubší zpracování.

Jan Žižka

Prostřední díl trilogie se odehrává čtyři roky po událostech zachycených v díle prvním. V úvodu sledujeme pronásledování nevolníků, kteří utekli od pánů na svobodu pod dojmem kázání potulných kazatelů, navazujících na Husův odkaz. V Praze patří mezi nejhorlivější mladý kazatel Jan Želivský z Nového Města Pražského, ten získává na svoji stranu mnoho lidí. Jeho kázání mají větší vliv než kázání v Betlémské kapli, tamní kazatelé jsou ukázáni spíše jako konzervativní zbabělci. Situace v Čechách se upálením Jana Husa nestabilizovala, jak můžeme sledovat u dvora i na pražské radnici, kde vidíme i počínající rozbroje v kališnickém hnutí. Čeští kupci a šlechtici totiž využili vyhnání katolické církve i Němců a obsadili jejich statky, pod záštitou kalicha si pomohli k dalšímu majetku. Samotného Žižku nyní zastihujeme jako králova hejtmana, není však na straně krále ale lidu.

Ke zlomu dojde ve chvíli, kdy mají pražané odevzdat svoje zbraně, paradoxně si je ale nejdříve vyzvednou na radnici. Pak, pod Žižkovým vedením, vyráží na hrad, kde si uhájí svoje práva a později lid, opět pod Žižkovým velením, vyhodí zrádné konšely z okna. Když se král dozví o této první pražské defenestraci, umírá z rozčilení a Praha se ocitá v občanské válce. Žižka jde samotný na Vyšehrad, tam ho běžní vojáci znají a staví se na jeho stranu, tato scéna patří k přehnaně dojemným, protože Žižkova pozice bodrého lidového vůdce je až úsměvná. Po dalších bojích Žižka a jeho věrní opouštějí Prahu rozhodnuti najít si lepší místo, kde by mezi nimi nebyli zrádci. Film končí první vítěznou bitvou nad křižáky u polovyschlého rybníka, kde je snad jedinou padlou krásná Johanka. A to asi hlavně proto, že tvůrci už nevěděli, co s ní dál, i přes věrnost mrtvému Martinovi se zájem dvou mladíků neslučuje s image bojovnice za pravdu.

Ve filmu je zdůrazněn motiv převzetí německého a katolického majetku českou šlechtou a měšťany, ti se tak staví proti lidu. Páni mají podporu Zikmunda, který na ně chytře přehrává problémy a za loajalitu a pomoc slibuje moc a majetek, cílem je zkrátka ukázat, že pánům byl bližší majetek než víra. Filmově navazuje druhý díl prakticky ve všem na předchozí, k zajímavým momentům patří zejména rozpolcený král, ironický šašek i opuštění hořící Prahy. Ale je fakt, že boje v Praze, noční, davové a bojové scény mají určitou atmosféru.

Proti všem

Vyvrcholení trilogie je z celé trilogie nejlepší, snad i proto, že je natočeno podle stejnojmenného Jiráskova románu. A i když tohoto autora moc nemusím, tak jde přeci jen o spisovatele řemeslně na úrovni.

Film na osudech jedné zemanské rodiny dokumentuje události od založení Tábora po bitvu na Vítkově. Na začátku sledujeme zemana Ctibora z Hvozdna a jeho dceru Zdenu. Ta čte čeledi Husovy spisy, spolu s vesničany uposlechne volání jediného spravedlivého Tábora, neváhá a jde. Před odchodem přemlouvá i otce, ten podlehne až po několika dnech a vydává se také na Tábor. Zde sledujeme kolektivní a radostný duch křesťanské komuny, ale i zde se najdou blouznivci, kteří prorokují blížící se zánik světa a tvrdí, že není třeba pracovat, jiní zase popisují blížící se ráj na zemi, kde bude vše společné, i ženy. Tito blouznivci zasévají svár, který se Žižka snaží mírnit a potírat, a tak je zpochybněna i jeho autorita.

Mezi nejhorlivější kazatele patří Koranda a Kaniš, ti hlásají, že Tábor je jediný spravedlivý a odmítají vyjet na pomoc Praze. Podle nich bude vše mimo Tábor stejně zničeno, později s hrstkou spravedlivých opouštějí Tábor a hledají útočiště jinde. Žižka vyráží na pomoc obklíčené Praze a opevňuje se na Vítkově, kde slavně vítězí.

I třetí díl pokračuje v nastoleném duchu, ale postavení lidového vůdce proti blouznivým kazatelům a fanatikům tvůrcům pomohlo. To je krásně vidět hned v úvodu, fanatik pálící svoji chalupu patří mezi silné a přesvědčivě podané momenty. Dějem se prolíná lidské drama zemanské rodiny, Zdena totiž odchází s blouznivci a žije s jedním z kazatelů. Druhý ale žárlí a tak proti nim štve zbytek komuny tak dlouho, až jsou upálení v chalupě, prakticky otci před očima. Jednotlivé postavy jsou lidštější, nejde o ploché loutky jako dříve, a to včetně Zikmunda, který se odmítá bavit s kacíři. Pochvalu opět zaslouží davové a trikové scény, i když u vizuální podoby Vítkova jsem se skoro musel smát - k čemu je uzounká pevnost nad skálou dobře přístupná z boku? Ale na druhou stranu to vypadá dostatečně dramaticky a to včetně načasování, takže proč ně.

Myslím, že hlavní problém trilogie byl v tom, jak ukázat Husa jako kladnou postavu, když to byl kněz. Tento problém padá ve třetím filmu, který ukazoval vnitřní polarizaci hnutí a odsuzoval náboženské blouznivce a fanatiky.

27.03.2009
Diskuse k článku:
Počet příspěvků: 5 - zobrazeno v: 20.11.2019 - 15:03:38
jm (06.08.2016 - 23:00:59):
"Jeroným Pražský, upálený v Kostnici roku 1416, rovnou vyhlašuje, že Čechové jsou "svatosvatý národ" a bezprostřední potomci Řeků. V době české reformace, takzvaného husitství, tak již můžeme plně mluvit o českém mesianismu..." Petr Hlaváček
"Ne, Švejka vám neprodám. Vy to nečtete jako literaturu, ale jako návod, jak žít !" Kreslený vtip Vladimíra Renčína
Bývali Čechové statní junáci Bertold Brecht řekl "Nešťastný národ, který potřebuje hrdiny". Nešťastnější je však národ, který potřebuje nepravé a nepravdivé hrdiny, nepravou a nepravdivou historii. Měli jsme hrdiny, před kterými se docela třáslo půl Evropy. Osobnosti, ke kterým celý svět vzhlížel s bázní nebo úctou a obdivem, pokud o nich věděl. Hrdiny slavné i proslavené, což se doposud rádo zaměňuje. Hrdiny pravé a skutečné i nepravé, padělané a neskutečné i vytvořené z důvodů potřeb. Hrdiny literární, kteří by měli mít své místo v literatuře a literární historii, ne však v dějinách, hodnocení historie, propagandě a tvorbě národního charakteru. Jedním takovým přístupným hrdinou je nezaměnitelný, Josef Švejk coby ukazatel, předloha a vzor.
Byl to Haškův vynikající humor, mimo jiné, který pomohl doma i v cizině k rozšiření pohledu na Čechy coby národ švejků a k účelovému zkarikování historie. Nepochybná umělecká hodnota knihy to byla jen vzdáleně. Švejk byl chápán a hodnocen různě, kladně i záporně, zjednodušeně i švejkologicky. Pro jedny mazaný odbojář (v rámci možností) proti byrokraticko- klerikálně-vojenské mašinérii a nesmyslnosti 1.světové války od samotného jejího počátku, což předpokládá i usnadňuje omezené vidění Rakousko-Uherska v podobě výhodné pro alibi a chláchol. Pro jiné Symbol neredukovatelné osobnosti bojující proti redukující, zracionalizované, nelidské, absurdní a krutě groteskní mašinérii obecně. Pro další pitomec všemu navzdory, egoista, cynik, nebo bezmocný člověk usilující o přežití, lidský a šlechetný, nebo také nelidský až krutý. Pro Ivana Olbrachta "Chytrý idiot, snad přímo geniální idiot, který to svým pitomým, ale mazaným dobráctvím všude musí vyhrát, poněvadž není ani možno, aby to nevyhrál." Olbracht se později mnohokrát přesvědčil, že to možno je. Pro Julia Fučíka byl Švejk dočasně "internacionální typ... voják všech imperialistických armád," posléze zamítnut 7. kongresem Kominterny. Kriticky se k Haškově knize vyjádřili prof. Václav Černý, Jaroslav Durych, Viktor Dyk, z těch z těch nejznámějších a nejvýznamnějších. Haškova kniha byla také označena za nemorální, vulgární (ne pouze v povrchním smyslu, proti kterému se Hašek oprávněně ohradil), znevažující a zneužívající, cynickou, dokonce i za sadistickou. Je nepřeložitelná a z atmosféry doby a místa už mnoho nezbylo. Pozůstatky Švejkovy Prahy a Čech byly, kde to šlo, zkomercionalizovány a přeposraty do kýče. Haškem degradovaná a redukovaná historie pozbyla humor a postrádá apel.
Josef Švejk bojující? "Ve vlně austrofobie, zaplavující tehdejší Československo, bylo mnoho lidí ochotno vidět ve Švejkovi pouze karikaturu "rakušáctví" či snahu o "odrakouštění". Přitom jim jaksi unikalo Haškovo anarchistické ego..." Lubomír Uhlíř
F. X. Šalda řekl o Švejkovi, že "je to přes všechnu komiku kniha k smrti smutná; neboť jednotlivec bojuje s ohromnou mocí, nad níž není větší, s válkou, boj o život a na smrt a boj o holé živobytí (na víc chudák nemá); a bojuje zbraněmi, podlými, zákeřnými, kterých si nevybral, které mu byly vnuceny, bojuje, jako bojují otroci." Šalda se však mýlí. Švejkovi tyto zbraně vnuceny nebyly, protože se Švejkem (švejkem) nestal v den atentátu na Franze Ferdinanda a nejde mu vždy pouze o holé živobytí, protože jedná často způsobem, který není nejvhodnější pro přežití (na rozdíl od méně výrazného inteligenta jednoročáka Marka). Postrádá solidaritu, hrdost, ohledy i čestnost před válkou a navzdory válce. Příkladem může být jeho chování, když je veden k feldkurátovi Katzovi. Švejk určitě není postava konzistentní. Pro Haška a především pro zdrobnělé švejky je často jen záminkou. Švejk neboří falešné hodnoty, nemůže, protože sám skutečných hodnot moc nemá, pokud vůbec nějaké; a žádné nemůže získat. Neskrývá nic pod maskou, je tou maskou. Je vždycky sám... a pouze švejkem, který se podvádí a zneužívá, zlodějíčkem bez životních alternativ. Je naprosto a nutně závislý. Rozhodně je podvodníkem a příživníkem nejen ve smyslu sociálním. Lidské a dobrácké postavy jsou v knize příznačně častěji okrajové nebo doplňující.
Potomci Švejka? V diskuzním pořadu "Češi potomci Švejka" se hovoří o účinné a neúčinné rezistenci. Václav Bělohradský uvádí jako příklad účinné rezistence postoj a jednání dánského národa, jeho solidaritu, díky které 99 % dánských Židů přežilo Holocaust, ale současně přeceňuje účinnost Švejkovy rezistence a hodnotu účinnosti závislé na přijetí. Švejk je však účinnou rezistencí jen v literatuře, švejkování pak v určitých, nečetných konkrétních situacích, jinak může být dokonce pro vládnoucí chtěný nebo ukradený. Švejkův svět není symbolický, ale typisovaný. Významný domácí i zahraniční odboj za 2. světové války nešvejkoval. Nešvejkoval generál Eliáš ani Emil Hácha, který věděl, že obětuje více nežli svůj život. Nešvejkovalo se na Gestapu a v koncentrácích. Nešvejkoval ani Emanuel Moravec, kolaboranti z prospěchu, strachu, nemoci nebo zloby; meltři a udavači. Pro skutečnou pasivní rezistenci byl Švejk neužitečný a úlevný protektorátní humor následovalo poválečné běsnění, masakry českých, moravských a slezských Němců a maškaráda aktivních i pasivních kolaborantů a čehonů. Léta padesátá se pokud jde o švejkování poněkud podobala protektorátní době, s tím rozdílem, že skřeti a vransupové od velkostraníků až k pouličním malovládcům byly trapné a mnohdy zlé karikatury profanující socialismus, kterým často hodně nedocházelo, často měli hodně másla na hlavě a hlavně nevěděli co bude. Major Terazky bil bolševiky, čo to vravím fašisty, nemyslelo mu to a chtěl jen svoji zupu bez krevní ssedliny. V tom nebyl sám. Udavačství, mstivost a závist se projevovaly jak se už dříve stalo zvykem a moc zase šmakovala a věznice se plnily a mučilo se. I v této době byl domácí odboj a hrdinství, tentokrát s malým pochopením a respektem většiny. Švejk byl znovu interpretován jako bojovník proti zpuchřelému a reakčnímu Rakousku a církvi a přistřiženému, dobově odbarvenému, vhodně stylizovanému Haškovi se dostalo oficiálního místa v zúžených dějinách literatury i úředně regulovaného, kupírovaného revolučního hnutí. Jako švejkovina působilo spíše mnohé co bylo míněno vážně. Především skuteční socialisté a čestní komunisté, nerežimní i režimní, partijní i bezpartijní to neměli lehké. Masovější bylo obojživelnictví, které bylo často nutné, často i žádoucí a vžilo se... a vnitřní emigrace. Lidé dobré vůle bez ohledu na politické přesvědčení a zařazení, kteří neviděli jinou cestu nežli podílet se na "historické" nebo naoktrojované nutnosti, museli dělat kompromisy a zraňovat svá svědomí, dívat se hodně dopředu, nebo rezignovali. Ti nešvejkovali. Pro sváteční chvíle a politický folklór byli znovu nověji přepracováni Hus a Žižka. Čehona, Matěj Brouček a Kondelík byli pro každou každodennost, tedy jak každodennost osobní, tak i kolektivní. Švejk Josef byl pro mírný odboj v mezích zákona, sebeuspokojení a bezbolestné přežití. Později, v době mírného pokroku v mezích zákona, se švejkovat mohlo vcelku bez rizika, ale vcelku také bez užitku. Občasně i k pobavení panstva a opatrnému pousmívání soudobých poručíků Dubů za netečnosti feldkurátů nové (ne)víry, ale Švejk už se vyskytnout nemohl a švejci už vybledli nebo z dění odstoupili. Doba jim nepřeje a jejich sebeklam nepomáhá.
Byli švejci před Haškem a bude Hašek po švejcích? Nepřekvapuje, že v postvelvetové době nikdo nepozdvihl palcát a kádě se společnými penězi byly vykradeny, ale jak je možné, že kupř. v době humanitárního bombardování Jugoslávie v zemi Švejkově nikdo na vozejčku nevolal "Na Bělehrad, na Bělehrad"? A proč se vlastně za účasti vysokých činitelů v kvádrech a antisystémových aktivistů v chladné vážnosti, za virtuální přítomnosti Egona Bondyho, nekladou věnce ke Švejkovu pomníku? Myslím, že by to bylo v tom pravém a pozitivním duchu Švejka a švejkismu. Osobně bych se pokaždé zúčastnil.
- See more at: http://blisty.cz/art/62997.html#sthash.2qTtKLUL.dpuf
dav (15.10.2010 - 10:26:43):
Sr...poplatné době
andre158 (06.07.2010 - 15:59:02):
To, co se dělo v letech, které nám ukazuji tyto filmy, mě vždy fascinovalo a nadále bude. Nehledám v těchto filmech žádnou propagandu a už vůbec nechci posuzovat výkony herců. Toto je prostě historie podaná očima Otakara Vávry. Přijatelné zobrazení života v těchto letech a bojových scén je přístupné široké veřejnosti. Žít v té době, by asi nechtěl nikdo z nás. O to více se musíme poklonit všem našim předkům, kteří tato léta prožili a navždy se zapsali do naši historie. Jsem hrdý na tyto známé a neznámé postavy naší historie. Tyto filmy, už nikdy nikdo nepřekoná. Odpovědí je hned několik, ale tyto odpovědi si musí najít každý z nás.
Zak (29.08.2009 - 15:44:56):
Tato historická freska patří bezpochyby ke zdařilým dílům nestora filmu Otakára Vávry a přes mnohé výhrady si myslím,že již nikdo nikdy nic podobného u nás nenatočí.Musím se též zmínit o nepovedené Bathory,která stála údajně 360 milionů korun.Co stála ta husitská trilogie,netuším,ale docela rád se na ni dívám.
Verunka (31.03.2009 - 12:00:54):
Zatímco u prvních 2 filmů si musí člověk stále připomínat, že je třeba to brát s nadhledem, aby vydržel se dívat, poslední je podle mě dějově povedený, propagandou nepokažený, a celkem mu není co vytknout. Jinak u všech filmů se mi líbilo výtvarné zpracování a taková jistá stylizovanost, která by mi zase asi chyběla v současných historických filmech. (Myslím tím například bojové nebo drastické scény - dějově je příběh krutý, kdyby byl krutý i zpracováním, vadilo by mi to ještě mnohem víc.)
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
10.11.2019: Arduino 02 - Co koupit?
Když jsem psal první díl o Arduinu a elektrotechnice, tak jsem si myslel, že na letošní Vánoce budu vybírat nějaký vhodný set. Na podzim to sice vypadalo, že nebudu mít čas se něčemu takovému věnovat, teď to zase vypadá, že by chvíle času zbýt mohla. A tak se zatím zabývám alespoň rešerší možností. Napadají mě totiž otázky jako: originální deska nebo klon, jaká verze desky, jen základní deska a 
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Filmy
Monty Python: Život Briana
se vsim souhlasim, az na zaver predposledniho odstavce... ne nadarmo, kdyz si ted s kamaradem doporucujeme nejaky film musi padnout vzdy zahy otazka "Jsou tam vybuchujici kosmicke lode? A jestli ne,
...
PITY | 27.05.2019
Vesničko má středisková
V Pelhřimově šlo o krematorium...
...
František Opička | 08.02.2017
Husitská trilogie - Jan Hus, Jan Žižka, Proti Všem
"Jeroným Pražský, upálený v Kostnici roku 1416, rovnou vyhlašuje, že Čechové jsou "svatosvatý národ" a bezprostřední potomci Řeků. V době české reformace, takzvaného husitství, tak již můžeme plně
...
jm | 06.08.2016
Kult hákového kříže
Tenhle film je smutnej že kvůli nějákýmu debilnímu tátoj jde jeden sin do basy a ten druhej umře :DDD
...
Márty | 23.03.2015
Kalamita
Když jsem viděl Kalamitu kdysi dávno v kině poprvé,byl jsem zhnusen nedokonalým ozvučením filmu.Polívkův huhňavý projev v něm zanikal a ztrácel se v éteru.Proto mi některé repliky v příběhu
...
Zak. | 29.06.2014
Statistiky
Aktualizováno: 17.11.2019
Počet článků/fotek: 1379/13846
Nejčtenější Filmy
Big Fish  26262x
(C) Saha - 1990 - 2019 - Verze 1.3.32 - 11.05.2019 - Generated by SHREC 2.216
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.