Zaostřit prosím!
Tento český film z roku 1956, tedy období počínajícího uvolňování situace, je jedním z prvním českých kritických filmů. Dobu oslavných budovatelských agitek a štvaní proti imperialistům vystřídala kritika do vlastních řad. Tato kritika byla ale schválená shora a tak je dosti krotká, pohybuje se v nepolitické rovině a díky tomu je stále platná.
Film obsahuje tři povídky spojené do celku vstupem filmařů, kteří na "přání" diváků natáčí příběhy na ulici a pak je promítají divákům. Úvodní vstup filmařů, kde představují celý koncept, je chvílemi rozostřený a tak má název filmu dvojí význam. Formální stavba je celkem zajímavá a originální, bohužel mi nesedí postava vypravěče představovaného L.Peškem, jeho postavu rozhodného "soudce" z lidu s mladickým zápalem mu prostě nevěřím.
První povídka popisuje nečekanou kariéru pana Přehršle (J.Kemr), řadového účetního ušlápnutého doma tchyní. Přehršle jednoho dne volá šéfovi, připlete se však do hovoru, kde kdosi vyhrožuje tím, že ví něco na ředitele. A tak ředitel pro jistotu Přehršleho povýší na vedoucího kanceláře a dosud nevýrazný mužík začne organizovat a reorganizovat, školit, zasedat ve výborech a komisích. Je mu jedno o čem rozhoduje, týmiž slovy doslova žvaní jednou o fíkusech, podruhé o reorganizaci, žvaní a žvaní, schůzuje a schůzuje. Jeho sebejistota však zmizí ve chvíli, kdy řediteli přizná, že tehdy v telefonu šlo o omyl a tak je poslán na své původní místo.
Ve druhé povídce sledujeme kritika, který má napsat literární kritiku na novou sbírku mladého básníka. Kritik Pošahal (J.Pivec) však neví, jaké má ke knize zaujmout stanovisko. Šéfredaktor po něm chce ostrou kritiku, nechce žádný alibismus a tak se Pošahal snaží autora strhat. Pak se ale dozví, že se o knihu zajímal sám ministr a pod dojmem ministrova pochvalného gesta okamžitě napíše oslavnou kritiku. Přesto mu to nedá a vyráží za ministrem, aby se na vlastní oči přesvědčil o jeho stanovisku. Setkává se jen s ministrovým tajemníkem (F.Filipovský) a jejich rozhovor je spíše absurdní drama, oba mluví v náznacích, tajemník vlastně neví, o co jde a tak se kritik nic nedozví. Až od ministrovi sekretářky (M.Rosůlková) se Pošahal dozví, že zmíněné gesto klidně mohl ministr udělat, když kontroloval, zda mu jdou hodinky. A tak opět neví, kterou z kritik vydat, a tak sazeč vezme obě dvě a promíchá je, vznikne neutrální, nic neříkající kritika, jako vždy.
Třetí povídka kritizuje šlendrián na stavbě. Nejdříve sledujeme rozpaky vedoucího (J.Hlinomaz), který má dobrovolně-povinně poslat brigádníka na stavbu. Po krátkém přemýšlení vybírá účetního Macka (Vl.Brodský), toho poslední úsek cesty na stavbu sveze nový ředitel. Na stavbě si oba omylem spletou, skutečný ředitel si sám prohlíží stavbu a Macek je uveden do kanceláře. Zde mu pan účetní (Vl.Buriana), který zaskakuje za vedoucího, který se raději zdejchl do Prahy na poradu, ukazuje účetnictví. Burian doufá, že se ředitel v účtařině ztratí, Brodský je však "od fochu" a tak si oba celkem rozumí. Skutečný ředitel si zatím projde stavbu a je svědkem flákání, rozkrádání a melouchů. V závěru zjednává nápravu s tím, že každý má dělat to, co umí nejlépe a tak Brodský místo k lopatě putuje do účtárny.
Mnoho diváků tento film odsuzuje, ale mě se celkem líbil. Obsahuje sice krotkou kritiku v mezích zákona, ale vystihuje dobu a současně je nadčasová. I dnes potkáme úředníky a manažery, kteří bezobsažně tlachají celé dny, kritikové (nejen umělečtí) jsou stále poplatní názoru shora a o melouších a flákání se ani nemluvím. Forma je samozřejmě dobová, čemuž odpovídají detaily typu "první náměstek prvního náměstka" ale mě se podobná ukázka byrokracie padesátých let líbí.
Na filmu jsou samozřejmě skvělé herecké výkony, zejména velkých postav jako J.Kemr, Vl.Brodský a hlavně J.Pivec. Ten obvolává redakce, rozhlas, televizi i známé a zoufale zjišťuje, co si má o knize myslet, jaké má zaujmout stanovisko. Úplně jsem s ním soucítil a také přemýšlel, jaké stanovisko k filmu zaujmu :-) Kromě zmíněných se v menších rolích objeví např. Z.Řehoř, L.Lipský, J.Bohdalová, V.Trégl nebo Fanda Mrázek a všichni si zaslouží pochvalu. Na konec jsem si ponechal Vl.Buriana, který ve své poslední a vlastně epizodní roli nemá prostor pro rozehrání svého temperamentu. Přesto vystihne postavu účetního jako svérázného a akurátního úředníka, což mu jde dobře a několik drobných připomínek jeho umění se také objeví. Ale vydávat tento film za "Burianovský" je nesmysl.
- Alena
- Anton Špelec, Ostrostřelec
- Ať žijí duchové
- Až přijde kocour
- Baron Prášil - Když Burian prášil
- Bílá paní
- C. a k. polní maršálek
- Cesta do hlubin študákovy duše
- Císařův pekař - Pekařův císař
- Co je doma, to se počítá, pánové...
- Červená ještěrka
- Čtrnáctý u stolu
- Divá Bára
- Dívka na koštěti
- Dobrý voják Švejk - Poslušně hlásím
- Dovolená s Andělem
- Ducháček to zařídí
- Dvanáct křesel
- Fantom Morrisvillu
- Florenc 13,30
- F.L.Věk
- Funebrák
- Hrátky s čertem
- Hrdinný kapitán Korkorán
- Chalupáři
- Jak utopit dr. Mráčka aneb konec vodníků v Čechách
- Král Králů
- Křtiny
- Lásky Kačenky Strnadové
- Lelíček ve službách Sherlocka Holmese
- Marečku, podejte mi pero
- Matka Kráčmerka
- Mezi námi zloději
- Mladá léta
- Muži nestárnou
- Muž v povětří
- Na samotě u lesa
- Návštěvníci (Adam 84)
- Nejlepší člověk
- Nezlobte dědečka
- Nikdo nic neví
- Noc na Karlštejně
- Ostře sledované vlaky
- Petrolejové lampy
- Pobočník Jeho milosti
- Provdám svoji ženu
- Přednosta stanice
- Revizor
- Rozmarné léto
- Ryba na suchu
- Slaměný klobouk
- Slepice a kostelník
- Smrt černého krále
- Spalovač mrtvol
- Světáci
- Svět patří nám
- Šíleně smutná princezna
- Škola základ života
- Taková normální rodinka
- To neznáte Hadimršku
- Tři přání
- Tři vejce do skla
- Ulice zpívá
- U nás v Mechově
- U pokladny stál
- Vražda v hotelu Excelsior
- Všichni dobří rodáci
- Vzorný kinematograf Haška Jaroslava
- Zlaté dno