Muži nestárnou
Tento film popisuje poblouznění tří generací žen jedním mužem, stále mladým panem Stáňou v podání J.Pivce. První dějství se odehrává v roce 1911, kdy mladý pan Stáňa, sám student, učí devítiletou Jiřinku hrát na klavír. Její otec, továrník Horník, však nepřeje hudbě ani jiné zábavě, a to i proto, že je místopředsedou ligy mravnosti. Touto nedobrovolnou nudou a izolací trpí především jeho manželka, mladá a pěkná paní Helena (Z.Kabátová). Není se co divit, že má Stáňa oči jen pro ni, což ona "vidí a nevidí", Stáňův otec si toho však všímá velmi dobře a raději syna posílá studovat do Vídně. Toto úvodní dějství zakončuje až bolestivé loučení mladých skoro(?) milenců. Mezi další postavy patří pan nadlesní, bratr paní Horníkové, který je sice svobodný ale prohání všechna děvčata, dále pak konkurenční továrník Krutina, který usiluje o spojení obou továren.
Tato výchozí situace je dále rozvíjena v epizodě odehrávající se v roce 1920, kdy je již pan Horník mrtvý a paní Helena přebírá podnik i místopředsednictví v lize mravnosti. Stává se z ní spíše zatrpklá, usedlá žena, což kontrastuje s jejím milostným opojením i předchozí touhou po životě. Stáňa v Praze náhodou narazí na Jiřinku, pozná v ní svoji mladou žačku a po pár setkáních se zamilují. Stáňa přijede na rodinné sídlo požádat o Jiřininu ruku, jenže matka dokončuje z existenčních důvodů fúzi s Krutinovou továrnou, podmínkou ke spojení továren je i svatba dětí. Jiřina se pro rodinu obětuje a Stáňa odchází po podivné konfrontaci s matkou, ta je dosti rozpačitá s toho, že se stejný muž uchází o její dceru.
Závěr filmu se odehrává v roce 1939, Stáňa jako úspěšný importér pomohl v cizině řadě podniků včetně, teď již, Krutinové továrně. Stále mladistvě vyhlížející Stáňa se po dlouhé době vrací domů, setkává se s Helenu, dcerou Jiřiny a vnučkou paní Heleny. K jejich seznámení dojde po několika setkání na plovárně, kde po něm šílí i ostatní děvčata. A po několika schůzkách opět přichází do stejného domu a zkouší štěstí se třetí generací žen. A když si paní Helena vše uvědomí, tak jen zoufale vykřikne - "Proboha, dejte mu ji, nebo si počká na další generaci".
Tato komedie celkem pobaví a potěší i jistou "secesní" noblesou a roztomilostí. Film obsahuje několik docela vtipných momentů včetně šišlající členky ligy mravnosti nebo nahluchlé hraběnky, tyto ale spolehlivě trumfuje závěrečná babiččina hláška. Kromě úsměvných okamžiků popisuje film také opojení láskou a jisté rozpaky, které může způsobit, mírně kritizuje pokrytectví skrze ligu mravnosti, to je však mírněno postupnou rezignací jejich členů. Zajímavé je i porovnání přístupu k ženám, kdy pan nadlesní běhá za různými ženami, Stáňa však zůstává věrný jednomu typu žen.