Memento
Memento je velmi zajímavý film, který ukazuje, jak zvláštně může fungovat lidská paměť a mysl.
Leonard trpí vzácnou chorobou - není schopen ukládat si krátkodobé vzpomínky a pamatuje si jen několik posledních minut. Tato nemoc je důsledkem přepadení při němž zemřela jeho žena - do osudového přepadení si vše pamatuje perfektně. Po přepadení žije Leonard jen pomstou manželky a aby věděl co dělá, vymyslel složitý systém fotografií, poznámek, vzkazů sám sobě, tetování atd.
Film začíná v okamžiku, kdy Leonard našel a zastřelil vraha své ženy, Teddyho. Od toho okamžiku je film vyprávěn pozpátku, v sekvencích tak, jak si je Leonard pamatoval a každá scéna končí tam, kde předchozí začala - nebo naopak? V průběhu filmu se vyjasňuje, jak našel vraha díky svému důmyslnému systému. Postupně se dozvídáme - a pro Leonarda je to vždy nové - že jeho jeho ženu zabil a znásilnil John G., zřejmě dealer drog, jak ví ze svých poznámek a od svých kontaktů Natalie (Anna-Carrie Moss) a Teddyho. Ale Teddymu nevěří, přestože se tváří jako jeho kamarád, protože u jeho fotky má napsáno, ať mu nevěří. Celou zpětnou dějovou linii ještě komplikují vzpomínky na mrtvou manželku a Sammyho trpícího stejnou chorobou.
Leonard je přesvědčen, že nevěří vzpomínkám ale faktům, která jsou průkazná, a zhruba do půlky filmu to vypadá, že vše do sebe zapadá. Ale už u Natalie se ukazuje, jak snadno se dá Leonard zmanipulovat a to navzdory jeho přesvědčení, že se řídí pouze fakty. Přes Natalii a Todda (ať už je to kdokoliv) se v závěru filmu (začátku děje) dostává k tomu, že našel a zabil Jimmyho G. za pomoci Teddyho. Ale Teddy mu tvrdí, že skutečného vraha zabil už před rokem a pak to zapomněl, a tak hledá dál a dál, navíc spletl dohromady Sammyho a sebe. A aby nebylo jeho pátrání tak jednoduché, tak si své poznámky komplikuje - třeba nyní si udělá z Teddyho další oběť tím, že si (vědomě) k jeho fotce napíše ať mu nevěří, což okamžitě zapomene. Leonard zkrátka žije jen svou pomstou a dělá vše, aby mu zůstala.
Memento je hodně zajímavý a netradiční film, celý přeskládaný a tak musí dávat člověk docela pozor. Při prvním sledování před lety mě zajímal spíše ten akční pohled a časová osa, teď jsem ale vše bral spíše z pohledu Leonarda. Tedy člověka, který neví co a proč dělá, který si vytváří vlastní svět a sebeobelhává se, neustále se ptá - co teď dělám, kam jdu, kde jsem? - což vede k řadě překvapivých situací typu "Aha, honím tohoto chlápka ... ne on honí mě!" Ve filmu se objevuje mnoho zajímavých variací na toto téma, Leonard například vyjde v restauraci ze záchodu a neví s kým tam je nebo sedí na záchodě s flaškou a diví se, že není opilý, tak se osprchuje. A pak zjistí, že se na záchod schoval a flaška je zbraň, čeká až přijde Dodd - ale proč proti němu bojuje, to už netuší. Mezi vrcholy filmu v tomto smyslu patří příchod a odchod Natalie, kdy si Leonard nemá možnost poznamenat, co se stalo.
Hlavní postavy jsou velmi přesvědčivé, zaujme neustálé Leonardovo překvapení, sebedůvěra a sebejistota kontrastující s jeho naprosto nečekanými reakcemi, kdy okolí něco čeká, ale on prostě neví. K tomu se přidává cynismus Natalie, která chladnokrevně využívá jeho stav ve svůj prospěch.
Film slouží jako ukázka, kam může člověka zavést zdánlivě přímočaré a jasně zaměřené uvažování, uvažování zaměřené jen na současnost bez reflexe v minulosti. Což se často stává, když je člověk zaujat nějakým (třeba pracovním) problémem a usilovně ho řeší. Často pak přijde na úplně špatné řešení, přestože je každý jeden krok správný a logický - což jsem několikrát zažil při root cause analysis metodou 5 why's.
Formální stránka filmu je skvělá a ve své době (asi) novátorská, film však neslouží jen na efekt a má hlubší význam. A jeho psychologická a filosofická rovina (nejen) o ohebnosti mysli a sebereflexi mi přijde velmi zajímavá a podnětná.