Jánošík
V pořadí třetí filmová adaptace Jánošíka pochází z roku 1962 a jedná se o první slovenský širokoúhlý film. Film režíroval Paľo Bielik, představitel Jánošíka v předchozí adaptaci, ten pojal film jako historický velkofilm, čemuž odpovídá i délka - dvoudílný film trvá skoro tři hodiny.
První díl zachycuje Jánošíkovo dětství a dospívání až do jeho odchodu do hor. Zvůli pánů poznává Jánošík již jako dítě, což zachycuje scéna s chycením a zabitím orla. Během tohoto úvodu poznáváme i vzdor mladého Jurka vůči pánům. Jeho děd, převážně na modlitbách, dává se svolením grófa Žuraye chlapce studovat, poznáváme tak i grófova rozmazleného syna Aurela, Jánošíkova vrstevníka - a soupeře.
Když se Jánošík vrátí ze studií, dozví se, že mu umučili otce, protože se zastal mladé Terezy proti vůli mladého pána Aurela. Ten navíc rozkázal vypálit chalupu a tak Jánošík vypálí zámek a prchá do hor - knězem nabízenou křesťanskou pokoru odmítá. V horách ho přepadne čtveřice známých zbojníků/banditů, kteří berou všem, bez ohledu na původ a majetek. Jánošík přepere jejich siláka, v horské krčmě se postaví proti vojákům a získá tak první zbojníky. S těmi vybojuje první vítěznou bitvu a stane se zbojnickým hetmanem.
Druhý díl zachycuje zbojnickou družinu při práci, tedy při okrádání pánů - a co nakradou, rozdají chudým. Jánošík dochází za Terkou ukrytou v horské krčmě, což je zdrojem mírného veselí zbojníků. Ne všichni schvalují boj proti útlaku a rozdávání chudým, proti je zejména Gajdošík. Z toho se postupně stane zrádce a vyzradí systém ochrany, zbojníci jsou snadno pochytáni a Jánošík zajat. V závěru je naboden na hák, ale mnoho dalších mužů odchází do hor na zboj.
Film se snaží o historické a naturalistické pojetí, které je ale ovlivněné dobou vzniku. Kromě nepochybného utrpení lidu tak dojde i na Jánošíkovo "Nepotřebujeme císaře" nebo "Nezabíjejte" a proti "revolučnímu" boji stojí i knězův realismus - když vypálíš, lid musí postavit. Vztah k církvi je celkem rozporuplný, jakoby tvůrci nevěděli, jak se k tomu postavit, aby nikoho neurazili, dojde ale i na hlášky typu - "Dědo, a či je všetko v biblii? Čert vie". Obecně se tvůrci snaží o plastičtější pojetí, třeba i tím, že si starý gróf Žuray uvědomuje, že robotníky potřebuje na práci ale mladý Aurel už ani to. A jeden z grófů si dokonce uvědomuje, že bez drábů jsou nic - a tito služebníci jsou často horší pánů.
Film se snaží o realistické a historické pojetí, což se mu celkem daří, alespoň v tom smyslu, že nejde o vyloženou pohádku, i když zbojnické akce ve druhém díle jsou spíše mile naivní než skutečně akční (alá jugoslávský Vinetů). Zajímavé jsou i zbojnické vynálezy jako výtah a skluzavka. Přes zmíněné historické pojetí neodpovídá několik detailů zažité podobě legendy - třeba tradiční hrách je použit odlišně, Janošík chodí za Terezou atd. Trochu mě zklamalo, že ten, kdo má být potrestán nejvíc, tedy Aurel, i za to, že jen tak bezdůvodně střílí po poddaných, vyvázne bez zbojnického trestu, jeho charakter pak dokresluje i to, že za peníze by byl ochoten Jánošíka propustit.
Ve filmu se objevují převážně neherci, jediný známější herec je Kroner jako otec Uhorčík, což je docela svérázná postavička horala. Již zmíněná Tereza je taková spící panna - blonďatá, modrooká, éterická a zbytečná, zato krčmářka je temperamentní slovenský živel.
Atmosféra hor je perfektní, širokoúhlá krásná příroda mohla přinést na plátně velký zážitek, atmosféru pak prohlubuje krásná slovenština, i když je místy nesrozumitelná. Pro Slováky je Jánošík zásadní téma, ale pro mě jde jen historický film - jeden z mnoha.