Ideál septimy
Podle názvu jsem od filmu čekal rozvernou studentskou komedii a částečně se jí i dočkal, film má však i vážnější rozměr - byl totiž natočen v roce 1938 a blížící se nebezpečí nacistické okupace je z něj jasně cítit.
Příběh se odehrává v rodině ředitele Tůmy (J.Plachta), který spoluvede podnik na výrobu plynových masek - jejich představení a nácviku leteckého poplachu je věnován úvod filmu. K Tůmovi přijíždí neteř Věra aby dostudovala gymnázium a stejně jako její spolužačky, se i ona zblázní do hudebního skladatele, jenž je znám pod pseudonymem Michal Martan. Jeho pravou identitu však nikdo nezná a tak se septimánky, vedené Soňou, rozhodnou, že ho odhalí.
Duší Tůmova podniku je inženýr Kareš, který dívkám přednáší civilní obranu, přitom se zakouká do Věry a neustále se s ní snaží sblížit. Dokonce to vypadá, jako by ji pronásledoval, kam se Věra hne, tam je i Kareš, což jí není příjemné. Kareš brojí proti Martanovi, posedlost dívek označuje za povrchní a proti prázdným sportovcům a hudebníkům staví skutečné hodnoty, mluví o vyšším smyslu života.
Tůmův syn Jiří je tak trochu floutek, také komponuje a dokonce pod pseudonym, což svede Soňu na jeho stopu jako na stopu Martana. K rozuzlení dojde na premiéře Martanovy vlastenecké operety, kde dívky vyvolají skladatele. Ten se skutečně ukáže na scéně, ale k jejich velkému zklamání je to inženýr Kareš. Ponížená a zklamaná Věra prchá domů, ale Kareš ji ve vlaku dožene a dojde k happyendu, stejně tak u Jiřího se Soňou, ta je ráda, že má auto(ra), no prostě povrchní krasavice.
J.Plachta ve své (typické) roli nezklame, zvláště jeho hypochondrické kreace stojí za to. Tůma je tak trochu pod pantoflem manželky-vegetariánky, což vede k mnoha komickým situacím, třeba když jí tajně párky maskované za banány. Některé scény filmy natahují, aby měl vůbec dostatečnou délku, viz třeba muž hledající své sedadlo v divadle nebo úvodní sekvence, kde dáma celý den vybírá plynovou masku a pořád se nemůže rozhodnout kvůli vzhledu.
Studentské prostředí je ve filmu využito jen sporadicky, větší prostor dostává rodinné pozadí (manželka "týrající" vegetariánstvím včetně závěrečné "vzpoury") a záměny, celkem vtipné, byť očekávatelné, je Jiřího vyzvednutí Věry, pobaví i špičkování o nástrahách velkoměsta. I postava Jiřího je celkem vtipná a ironická, jeho hodnocení každé situace lakonickým "katastrofa" dokáže odlehčit jakoukoliv situaci.
Za zmínku stojí dobový patos a vůle bránit svoji zem, defakto jde o mezikrok mezi prvorepublikovými studentskými komediemi a silným filmům typu Vyšší princip. Dnes to sice působí nezvykle a nepatřičně, protože v rámci multi-kulti regulované Evropy nebereme vlastenecké ideály vážně a z vlastenectví se stalo sprosté slovo spojované s extremisty. A když Kareš mluví o sportovcích a krásných tvářičkách, nabízí se otázka, co by říkal na dnešní celebrity - na tomto filmu je prostě vidět obrovský rozdíl ve vnímání morálky.
Ve filmu typu dívčí románek zaujme kontrast vážnosti situace a různých vtípků, celek mi však přijde šitý horkou jehlou a jako celek lehce nesourodý. Přináší ale atmosféru roku 1938 tak, jak byla tehdy vnímána, což mi přijde cenné a pro mě nové. A dokumentární záběry letadel a poplachu potěší...
- Advokát chudých
- Anton Špelec, Ostrostřelec
- C. a k. polní maršálek
- Cesta do hlubin študákovy duše
- Červená ještěrka
- Filosofská historie
- Jánošík
- Jedenácté přikázání
- Karel a já
- Karel Hynek Mácha
- Muži v Ofsajdu
- Nebe a dudy
- Prstýnek
- Řeka čaruje
- To neznáte Hadimršku
- U nás v Kocourkově
- Vdavky Nanynky Kuličovi
- Velbloud uchem jehly
- Z českých mlýnů