Ikarie 06/06
Jako vždy se nejdřív dívám na články mimo povídky, a nezbývá než konstatovat, že nová Ikarie začíná ještě podivnějším úvodníkem než obvykle - pochopil jsem z něj, že každý člověk má jiný názor – ale co tím chtěl autor ve skutečnosti vyjádřit, to nevím. Velmi čtivý a svěží je článek o parodiích, byt nepřináší nic objevně nového. Rozhovor se Sapkowskim je fajn, ale o přelomovém filmu Vládce prstenu jsem tedy ještě neslyšel... Neffův kontakt přinesl poprvé rozumnou a realistickou ideu, že i v případě kontaktu s mimozemšťany nemůžeme čekat cizince jako jednu rasu, ale společnost rozdělenou podobně jako lidstvo – na národnosti nebo podle politického vyznání. Ostatní články nebo recenze mě nezaujaly, možná ještě fantastická věda. Překlepy opět raději nekomentuji.
Pošli to dál
Povídka obsahuje velmi zajímavý nápad, totiž komunikaci začínajícího sci-fi spisovatele s jeho mrtvým literární vzorem, pomocí emailů. Spisovatel se pomocí rad svého učitele stává lepším a lepším, rozvíjí jeho nápady. Až těsně před dozvídá tajemství, jak to vše vlastně bylo možné - čekal jsem umělou inteligenci nebo kolektivní vědomí webových serverů a jejich uživatelů, ale vysvětlení pomocí kvantové teorie a alternativních vesmírů, mezi nimiž lze komunikovat speciálním SW je slabé a divné. Ale až na závěrečné vysvětlení je povídka celkem dobrá – zejména počáteční nedůvěra.
Krusta
Také druhá povídka je velmi zajímavá, jedná o setkání naší civilizace s cizí, která je jak divá po našich starých filmech a nabízí za ni něco, z čehož se vyvine extra silné afrodisiakum. Má jakýsi post-cyber-punk nádech nebo je to spíš bio-punk? - čert se v tom vyznej. Takto popsané prostředí je vhodné pro různé živly a pokoutní obchodníky a také pro kriminální příběh. Navíc se lidé na planetě mohou procházet pouze v maskách filmových hvězd, které slouží i jako skafandry, jinak podlehnou vražedné gravitaci. Takže nevíte, s kým ve skutečnosti jednáte a když ve speciální krychli svléknete skafandr, dostaví se oboustranné zklamání. Zvlášť když za tuto příležitost dáte něco hodně cenného. Příběh je ale vlastně romantický a dojemný a poměrně originální, docela zajímavý a již kvůli této povídce mě stála tato Ikarie za přečtení.
Bělavec
Temná fantasy o havranech plnící zvrácené rozkazy typu doneste dítě, doneste lidské oči, doneste lidské srdce. Jeden z nich ale postupně zjišťuje, že byl dřív člověkem. Povídka je docela dobře napsaná, byť spoustu věcí člověk odhadne dopředu a konec je opět slabší, jako by autor nevěděl jak dál s příběhem a nechal to na čtenářově fantasii.
Dotek studeného světla
Poslední a rozsáhlá povídka je o čarodějnicích a vymítači, ale jde o moderní příběh, kde je vše jinak, dočkáme se spousty zvratů, možná až násilných, nejasné pointy i konce. Prostě opět docela dobrý nápad, ale tak nějak nedotaženě napsaný. Navíc mi přijde po rozvláčně psaném začátku konec napsaný na pár řádků, jako by autor nevěděl, jak efektivně zakončit, tak nahodí nějaký konec, zbytek nechá na čtenáři, hlavně aby byl prostor pro další pokračování. To je obecný trend, není to problém jenom u této povídky - i když se týká tří ze čtyř v aktuální Ikarii.
Když to shrnu - jedna povídka hodně zajímavá, další jedna až dvě stojí za přečtení, zbytek Ikarie má svoji standardní, tedy převážně mizernou, úroveň (jeden dva články jsou výjimkou). Do vlaku OK.
- Ikarie 06/05
- Ikarie 06/07
- Ikarie 06/08
- Ikarie 06/09
- Ikarie 06/10
- Ikarie 06/11
- Ikarie 06/12
- Ikarie 07/01
- Ikarie 07/02
- Ikarie 07/03
- Imperium Bohemorum - Fantastické dějiny zemí Koruny české
- Kde jsou recenze Ikarie?
- Pod kočičími hlavami
- Trochu divné kusy 1, editor Martin Šust
- Trochu divné kusy 2, editor Martin Šust
- Trochu divné kusy 3, editor Martin Šust