The Pervers Animals – Špenát jest všady

Kapela The Perver Animals je poměrně svérázné brněnské sdružení, hrající lobotomic pop s velmi osobitými texty - jejich debutové CD vyšlo na přelomu let 2003/2004 - první křest proběhl těsně před vánoci 2003. CD ale stále nebylo volně k prodeji (problémy s bookletem, zpěvačka a klávesačka Elza byla v Německu atd.), takže mám k dispozici promo CD s mp3 (bit rate 256, takže kvalitativní ztráta minimální, resp. nepostřehnutelná – ať si HIFI guru říkají, co chcou :-) a s obalem v PDF (takže finální verzi nemohu posoudit).

Nicméně obal patří k těm zdařilejším a přesně zapadá k duchu TPA – obsahuje texty doplněné různými malůvkami a spoustu špenátu... Texty vřele doporučuji ke studiu, rozhodně se nejedná o jednoduché říkanky, spíš o surrealistickou sondu do dnešního světa tak, jak ho vidí Shaf, hlavní textař kapely - tu lehce dekadentní, tu dadaistickou nebo naturalistickou. TPA není nic svaté – ani satan, ani bůh, natož pak postižení :-), rozhodně nešetří vulgarismy – ale přesně o tom je třeba Vulgarismus vs. Debilismus... A nezbytnou složkou je samozřejmě humor... Prostě ne vše je takové jak na první pohled vypadá a důkladné zamyšlení nad texty se rozhodně vyplatí...

Na CD nalezneme všechny věci známé z živých produkcí, chybí snad jen „První máj – lásky čas“, zato nalezneme novinku „Pahýlek Tik Pahýlek Tak“, objevují se i obě dvě věci z dema „Kdo se bojí, nesmí do lesa“, které ale nejsou totožné – kapela si s jednotlivými skladbami neustále hraje, doplňuje další hudební nebo textové motivy nebo i drobné vtípky, kterých si třeba ani nevšimnete...

TPA sami sebe označují jako lobotomic pop a mě nenapadá lepší charakteristika (no, možná bych pop nahradil slovem rock) – prostě mix nejrůznějších stylů, se základem v alternativním/avantgardním rocku/metalu – okořeněný nejrůznějšími vsuvkami ze všech možných žánrů (i třeba rapu). Díky tomu dochází k neustálému střídání tempa, rytmu i spádu – takže posluchač neustále (napjatě) očekává co bude následovat. Klávesy slouží jako plnohodnotný nástroj, což je velice pozitivní, a velmi obohacují možnosti kapely. V několika písních zazní jako příjemné osvěžení housličky. Velice svěže působí střídání hlasů – ať už Shafa a Elzy nebo používání různých hlasů – což je především Shafova doména. Při poslechu se mi občas vybavují taková jména jako Fantomas nebo Frank Zappa And Mothers Of Inventions – tato přirovnání berte hodně z velkou rezervou asi jako že Anathema zní jako Pink Floyd a Radiohead :-)

Je těžké, přetěžké vybrat nějakou píseň, osobně mě nejvíc dostal Epos o Velkém Špenosu (hlavně druhá část) a Pahýlek Tik Pahýlek Tak – jímavé až teskné melodie v kontrastu s (na první pohled) morbidním textem...

Závěrem se nemohu trošku zbavit dojmu, že síla TPA je především v živém vystoupení – různé vtípky apod. občas na CD vyznějí do ztracena (např. soutěž ve „Vulgarismus vs. Debilismus“), a také délka jednotlivých skladeb nahrává živému vystoupení - přeci jenom při koncertu je na co koukat (a nemyslím tím jenom Elzu :-), člověk může jít na pivo apod. Na druhou stranu, každý poslech mi přinesl úplně jiné pocity, pokaždé jsem si všiml úplně jiných prvků a motivů – prostě ve svém důsledku se jedná o velice barevnou desku u jejíhož poslechu se rozhodně nebudete nudit – pokud nejste ortodoxní vyznavači čehokoliv...