Death.... Is Just the Beginning classics
Markus Staiger se v roce 1987 vydal na 4 týdny do USA, odkud se vrátil se třemi HC deskami, které v Německu vydal ve svém novém labelu - Nuclear Blast. Po civilce, v roce 1989 se začal labelu věnovat naplno. Postupně přešel z punku a HC přes grind-core k death metalu a dalším metalovým odnožím. Postupně se z Nuclear Blastu stalo jedno z největších evropských UDG vydavatelství (Therion, Amorphis, In Flames, Dimmu Borgir, Hammerfall, Hypocrisy a další). Jedním z velice zajímavých počinů jsou firemní kompilace "Death ... is just the beginning", "Beauty in darkness" a "Gods Of Darkness". Jednotlivé díly vycházejí klasicky na CD, anebo ve video-podobě na VHS (a dneska i samozřejmě na DVD). Výběry ze starších dílů, které nevyšly na DVD, vyšly jako tzv. "classics". A dneska se podíváme na "Death ... is just a beginning classics", který obsahuje výběr ze třetího a čtvrtého dílu stejnojmenné edice.
DVD začíná klasickým animovaným logem Nuclear Blastu, následuje možnost přehrát jednotlivé klipy/celý disk - žádný bonus, informace o kapelách, vůbec nic. Propagátoři DVD vykládají o úžasných možnostech tohoto nosiče, ale vydavatelé je nepoužívají – škoda. Už ze seznamu kapel je zřejmé, že se jedná opravdu o deathovou klasiku - všechny kapely jsou dostatečně známé, takže hodnocení bude poněkud stručnější.
Kapely jsou na DVD řazeny abecedně, takže jako první se představí finští Amorphis se svým melodickým death/blackem a hrubým zpěvem. Uvidíme jeden videoklip (ples na hradě, spousta ohňů) a jeden koncertní klip (kde se hrubý zpěv střídá s čistým), ale obojí v (obrazově) špatné kvalitě. Následují Benediction s vynikajícím, svižným deathem – první, koncertní klip je černobílý, ale kvalitou obrazu o třídu výš než Amorphis. Druhý, opět černobílý klip obsahuje záběry z tour střídané se záběry z koncertu, opět se jedná o klasický death, s kytarovými sóly a rychlými pasážemi Poslední, již barevný klip, je pomalejší a propracovanější "Down Of Whores" - odehrává se v podzemním sklepení, kde je i kapela. Následují zástupci švédského deathu (a pro mě jeden z vrcholů DVD) – Dismember, se svým typickým "chřestivým" zvukem. První, "Casket Garden", obsahuje záběry z hřbitova, střídající se ze záběry na hrající kapelu, a celkově se jedná o pomalejší věc. Vizuálně velice zajímavě působí následující "Dreaming In Red" - laděná do červené - zapadající slunce, černo-rudé siluety kapely, slunce nad hladinou a další záběry, ne zcela typické pro death-metal a k tomu (po pomalejším rozjezdu) typický Dismeber-sound. Ovšem nejtypičtější věcí pro Dismember je následující živá "Skinfather" - je vidět, že kapele to na živo jde velice dobře a nadšení diváci to dokáží ocenit (např. stage-divingem).
Následují holandští Gorefest, hrající v maličkém podzemním klubu, a konečně se dočkáme kvalitního obrazu. Ten je i v následujícím černobílém klipu – jednotliví členové stojí (a hrají) na kamenných deskách, zavěšených na řetězech, což vypadá velice působivě. Následuje další koncertní záznam, tentokrát z velkého sálu. Hudebně bych Gorefest zařadil někam mezi thrash a death, zpěvák mi ale občas svým výrazem připomene spíš Vader. Následuje opět death-metal, tentokrát v podání Hypocrisy – opět se jedná o typický švédský deathmetal (mám na mysli samozřejmě starou školu). Všechny tři ukázky jsou podobné jak hudebně, tak vizuálně – černobílé záběry na hrající kapelu (na koncertě, ve zkušebně) – přesto se jedná o další vrchol DVD. Následují kanadští blast řezníci Kataklysm s technickými pasážemi a brutálním vokálem - typický (metalový) klip, ve kterém jsou záběry na kapelu (občas) střídány se záběry na jakousi příšerku, která se chce dostat na náš svět, s využitím pěkné dívky. Jeden ze slabších kousků. Švédští Meshuggah se pochlubí černobílým klipem ze zkušebny – každý z nich má videokameru (během hraní) takže se dočkáme nesmírně dynamických a detailních záběrů (hlavně na kytaru). Druhý klip je sestříhaný ze živých záběrů (opět černobílých), ale oba se k zajímavému mixu power/thrash/HC se zkresleným vokálem výborně hodí – pro mě osobně objev (a další důkaz toho, jak vynikající je švédská scéna). Rakouští Mortification začínají intrem se zrychlenými záběry na mraky a poté se rozpoutá ultrarychlá smršť – kapela hraje v mrtvé krajině, celý klip je černobílý a vynikající. Poté následuje poněkud pomalejší (což je sakra relativní) a thrashovější živá nahrávka.
Následují další Rakušáci – Pungent Stench. Se svým pomalejším metalem se srozumitelným zpěvem mě moc nenadchli, ale mají zajímavě řešený, barevný klip. Kapela hraje v prázdné místnosti (asi sklep) s pomalovanými zdmi a je snímaná jednak normální kamerou, jednak přes barevné filtry, záběry jsou občas zkreslené. Předposlední jsou holandští Sinister se svým rychlejším, brutálním deathem. Poměrně kvalitní klip obsahuje už popsaný model – hrající kapela, občas prostřihlá krátkým příběhem, připomínajícím název skladby - Leviathan. Jako poslední jsou švédští Therion se dvěma klipy. První je živý, klasicky prostříhaný se záběry ze studia a krátkými záběry evokujícími – něco mezi ukřižováním a SM show – jedná se o pomalejší death se zkresleným zpěvem. Z uvedených kapel totiž udělal Therion asi největší stylovou změnu. Typický melodický symfo-zvuk, klávesy, ženský operní zpěv v duetu s čistým mužským vokálem – to vše uslyšíme až v druhém klipu. A pokud bych nevěděl, že hraje stejná kapela, tak bych to nepoznal. Klip se odehrává na zámku, a má zajímavou, lehce tajemnou atmosféru – vynikající závěr kompilace, akorát se ke zbytku stylově moc nehodí...
Death is just the beginning classic je typická firemní kompilace, na které se mi některé kapely (skladby) líbí více, jiné méně. Každopádně se jedná o relativně reprezentativní výběr. Díky tomu, že se jedná o video, získává na zajímavosti i přesto, že kvalita (obrazu) je většinou špatná – což je vzhledem k době vzniku (1993-1996) a k tomu, že v té době se jednalo opravdu o UDG spolky, celkem pochopitelné. Kvalita zvuku je samozřejmě vynikající, zvuková stopa je stereo. Navíc je zajímavé sledovat vývoj kapel v čase – první klip je většinou čistý death a další se vyvíjí někam jinam, což bylo pro celou scénu v uvedené době typické – jak píše Markus "v roce 1993 se stal deathmetal nudným..."
Osobně preferuji klipy se živými záběry (z koncertů, zkušebny), doplněné záběry z turné apod. Většina klipů z nějakým příběhem mě nic neříká, a pokud shlédnete celé DVD najednou, zjistíte že spousta záběru několikrát opakuje...
