Jakub Arbes - Newtonův mozek a jiná romaneta
Jakub Arbes je průkopníkem české fantastické literatury, zavedl nový formát do literatury - romaneto, což je obsáhlejší povídka s dobrodružným nebo fantastickým dějem. První próza, označená Nerudou jako romaneto, byl "Svatý Xaverius", nejvýznamnějším dílem prvního období, kam patří i "Zázračná Madona", byl "Newtonův mozek". Tyto tři prózy se setkávají v jednom svazku výběru z produkce Levných knih. Próza "Newtonův mozek" zde již byla hodnocena dříve samostatně, původní recenze je tedy doplněna o zbývající dvě romaneta. Soubor těchto tří textů dobře mapuje autorovu tvorbu, protože i přes určité společné prvky je každý text žánrově trochu někde jinde, autenticitě textu přispívají místní a dobové reálie. Ve všech textech najdeme sociální i fantastické motivy, pokaždé ale v různém poměru, a je fajn vidět, že sci-fi žánr má kořeny i v naší literatuře, a to nijak špatné. Skoro bych řekl, že Arbesa patří k prvním autorům pražského "magického" realismu. Jako třešnička na dortu beru možnost porovnat si starou a moderní češtinu.
Zázračná Madona
Prvním textem souboru je "Zázračná Madona", ve které sledujeme životní osudy Ismenky a Jeníka a jejich osudová setkávání. V chudém domku nad Jelením příkopem vidíme trpící svobodnou matku několik týdnů staré, nehezké a podvyživené dcerky, kterou chce v náhlém hnutí mysli uškrtit stuhou, ale v poslední chvíli dítě zachraňuje. Poté se přenášíme do Smíchova, kde chudý hošík Jeník, syn obuvníka, nese boty správci botanické zahrady, který jej zve na oběd. Zde se setkává se šestiletou Ismenkou, ve které vytušíme kojence z úvodu. Ta mu předvádí "kouzlo", kdy z rudé růže udělá bílou a po dětské rozmíšce mu věnuje medailonek s krásným obrázkem Madony, kopií španělské Madony slavného autora. Dále sledujeme osudy Jeníka, pobožného chlapce z chudých poměrů, jeho samotářství a studia ovlivněná setkáním s Ismenkou. Pod dojmem předvedeného kouzla se věnuje lučbě, později převážně jedům, a pod dojmem obrázku Madony si zakládá sbírku rytin Madon a sbírá i veškerou literaturu, kde je byť jen pouhá zmínka k tématu. Tímto se také formuje jeho vkus, zejména vnímání tělesné krásy, a vzniká v něm touha po kráse a odpor ke všemu ne-krásnému.
Při zkoumání jednoho obrazu se setkává se svým spolužákem, malířem, se kterým se spřátelí a také jej nadchne pro Madony. Tento přítel mu zařídí kondice lučby u dívky, ve které opět poznáváme Ismenu a mezi níž a vypravěčem pomalu klíčí láska. Nemanželská Ismena zůstává po smrti svého poručníka doslova bez prostředků a stěhuje se do, nám již známého, domku nad Jelením příkopem. Po svatbě s Jeníkem se mění na milující manželku a vzornou matku, hrdina se pomalu zajímá o její minulost i o podlitinu kolem krku. Přítel malíř mezitím odjíždí do Španělska malovat kopii Madony, která je vyobrazena na medailonku, jediné památce Ismeny na matku, potažmo otce, o čemž nevěděla, když jej jako malá dala Jeníkovi. Ismenina matka, sama z vesnice, byla svedena vesnickým mladíkem studujícím v Praze, přitom v době jejího krátkého štěstí jí umřela matka. Těsně před narozením Ismeny se vydává hledat do Prahy svého miláčka, ale když jej najde, nejde za ním, neboť je knězem, a zůstává sama v Praze. Až do té chvíle hrdina Ismenino vyprávění chápe, ale to, že je kněžským bastardem jej rozlítí a vyžene ji i s dcerou. Důvod je složitější, jde o ovlivnění jeho života Ismenou, už od dětství a to směrem, kterým nechtěl, i to, že drobná a nepříliš hezká dívka neodpovídá jeho ideálu krásy vysněné Madony. Nicméně toto jednání je kruté a nepochopitelná, a to jak čtenáři, tak i hrdinovi samému...
Ten se zhruba po roce vydává do domku nad Jelením příkopem, kde již Ismena nežije, domek opustila po smrti jejich dítěte. Tou dobou se vrací i přítel malíř z ciziny a nastěhováním k hrdinovy zmírňuje jeho mravní zkázu. Malíř se stále snaží namalovat kopii španělské Madony, ale zvláštní barvy originálu již nedokáže vystihnout, tak bloudí po Praze a hledá inspiraci. Až jednou, v kostele, najde v modlící se dívce Madonu, totožnou s mistrovským dílem španělským a konečně obraz dokončí. Hrdina se rozhodne tuto dívku také najít, je to jeho vysněná Madona, po týdnu se mu to zdaří, jaké je však jeho překvapení, když v ní pozná Ismenu, která se k němu nezná. Až druhý den jej zve k sobě, kde si vzájemně odpouští a žijí spolu. Za její přeměnou je nenadále nalezená poslední vůle jejího poručníka, který ji odkázal vše, a toto bohatství a odstranění existenciálních starostí ji zázračně prospěly. O něco později ale onemocní a umírá, truchlícímu hrdinovi na vysvětlenou sdělí pouze číslo stránky z jeho pojednání o arsenu. Ten na této stránce nachází zmínku o tom, že malé množství arsenu má velmi pozitivní vliv na zdraví, svěžest, vitalitu i krásu. Ismena pro něj chtěla být hezčí, tak začala požívat arsen, což se jí nakonec stalo osudným.
Dějová linka romaneta je mírně kostrbatá, ale motiv sebezničující lásky, množství citů i celková dojemnost některých pasáží toto bohatě nahrazuje. Vše je detailně a rozvláčně líčeno, s detailem pro sociální rozdíly, v díle jako by se míchala bída i hořkosladká romantika. Některé motivy a hnutí mysli působí dnes přetaženě, ale v dobové literatuře šlo o běžný jev - lidé ještě nebyly tak povrchní a cyničtí.
Svatý Xaverius
Druhým textem je čistě fantastický "Svatý Xaverius", který je magický skoro ve smyslu pozdějších Meyrinkových próz, byť je i zde schován humanistický motiv. Vypravěč provází kolegu z Vídně po pražských kostelech a nejvíce obdivují obraz Svatý Xaverius od Balka. I díky plánu na vydání významných děl tiskem se po nějaké době vypravěč vrátí k tomuto obrazu, sleduje jej, přičemž jej zaujme další obdivovatel obrazu, nápadně podobný umírajícímu světci. Shodou okolností zůstanou oba v kostele i po zavření, neznámý obraz upřeně pozoruje a poměřuje - nakonec se oba dva seznámí a spřátelí. Neznámý je nejen podobný světci, dokonce se i jmenuje Xaverius, jeho babička totiž u Balka sloužila, starala se o něj na smrtelné posteli. Umírající mistr ji vyjevil, že v obraze je skryté tajemství a ten, kdo jej rozluští, získá pro lidstvo poklad nesmírné ceny. Proto byl obraz zbožňován a stále sledován babičkou i její dcerou, Xaveriovou matkou, snad proto je světci na obraze tak podoben. A i on touží odhalit tajemství obrazu a najít zmíněný poklad.
Xaveriovy se postupně daří na obraze najít jisté specifické body a ty vynést na mapu a tím získat cestu k pokladu. V noci se oba společníci vydávají poklad vykopat, ve svitu měsíce nacházejí polodrahokamy, zlato, ale Xaverius po neúmyslném zapálení suché trávy prchá a vypravěč jej později nenachází ani v bytě, ani v úřadě. Po třech letech se vypravěč, jakožto český literát, dostává do Vídně do vězení, kde ke svému úžasu potká Xaveria, který líčí svůj osud po osudné noci. Po horečném bloudění zjistil, že poklad obsahuje jen několik skoro bezcenných polodrahokamů a že skutečným pokladem byl v obraze zachycený duševní zápas světce, vyjadřující touhu po nové, ne-úřední vědě a snahu neminout svůj životní cíl. Toto poznání jej zahanbilo natolik, že prchl do Vídně, k jeho škodě byl den před zmizením vykraden kostel, ve kterém byl obraz umístěn. Jeho časté návštěvy kostela a náhlé zmizení bylo tak dáno do souvislosti s krádeží.
Opět je děj velmi detailní až rozvláčný, tajemná atmosféra se pomalu zhušťuje, ale to, že poklad není hmotný tušíme samozřejmě od počátku z jistých narážek, i z citátů v úvodu. Nicméně "humanistický" smysl textu je víceméně překryt fantastickou linkou.
Newtonům mozek
Poslední část sbírky tvoří "Newtonům mozek", romaneto z roku 1877, které patří k nejznámějším autorovým dílům a vypravěč v něm popisuje osudy své a svého přítele, který se zabývá různými přírodními vědami se silnou zálibou v eskamotérství, tedy iluzionismu. Mezi běžné jeho kousky patří "oživování" drobných mrtvých zvířat. Po takto jednostranně zaměřeném studiu jsou oba vyloučeni ze školy a přítel se dává na vojnu. V bitvě u Hradce Králové umírá, alespoň autor identifikuje jeho mrtvolu. Ale o čtyři měsíce později se přítel objevuje v Praze, a zdánlivou smrt vysvětluje neuvěřitelnou podobou s jiným důstojníkem.
A náš hrdina se vydává na oslavu jeho návratu, do zámku, kde je vše podivné. Ale to si vysvětluje slíbeným vrcholným eskamotérským číslem. Hrdina nejdříve bloudí v tajných chodbách, ve značném zmatení ducha. Poté se dostane do sálu, kde začíná produkce - na pódiu je mrtvola, tak, jak ji viděl v kostele po bitvě. Ale mrtvola se probere k životu a začne vyprávět svůj příběh. Přítel za cenu loupeže získal z muzea mozek největšího muže, Newtona, který nyní má ve své lebce, jejíž vrchlík je oddělávací, takže mozek ukazuje společnosti. Ve dlouhém monologu, který je zřejmě klíčovou částí dílka, se vysměje marnosti veškerého pokroku, který je nicotný proti velikosti vesmíru a nesmírnosti času. Dále se vysmívá lidské pýše a veškerý dosažený pokrok relativizuje - v podstatě urazí jednotlivé členy společnosti, která je rozdělena na kněze, filosofy, lékaře, inženýry, šlechtu apod.
Poté začne prezentovat svůj nejnovější vynález, aparát a brýle, které umožní pohled na libovolný okamžik v historii lidstva. Vše je založeno na tom, že se světlo šíří konečnou rychlostí, a v určité vzdálenosti od Země je tedy možné vidět podobu Země v té době, kdy ji světlo opustilo. Stačí pohybovat se rychlostí větší než světlo a mít dostatečný zesilovač světelných paprsků a je možné vidět libovolný okamžik historie lidstva. Hledá dobrovolníka k experimentu, kterým nebude nikdo jiný než náš vypravěč. Ten během výletu vidí jednotlivé bitvy, co jich lidské dějiny pamatují. Jen soupis těch bitev zabírá několik stránek, a všechna ta hrůza a vraždění vypravěče značně rozruší. Ráno se probouzí a neví, zda to byl sen či skutečnost, čímž dílo končí.
Newtonům mozek je fantastické dílo, které místy připomíná tvorbu E.A.Poa, z pozdějších autorů předjímá i H.P.Lovecrafta nebo F.Kafku - třeba při bloudění zámkem. Ovšem fantastické reálie slouží hlavně k zachycení humanistických myšlenek a názorů autora, zejména ke kritice domýšlivosti lidstva a domnělého pokroku, hlavně v kontrastu s krvavostí dějin. Stranou ponechávám názor, že většina vynálezů slouží právě vojenským účelům, a tedy válka je největší motor pokroku.
- Alois Jirásek - Filosofská historie
- Alois Jirásek - Maryla
- Božena Němcová - Babička a další povídky
- Božena Němcová - Chyže pod horami a další
- Božena Němcová - Pohorská vesnice a další povídky
- Bram Stoker – Dracula
- Eliška Krásnohorská - Na svém, Svéhlavička
- E.T.A. Hoffmann - Ďáblův elixír
- Gaston Leraux - Fantom Opery
- Gustav Meyrink - Golem
- Gustav Meyrink - Mistr Leonhard
- Gustav Meyrink - Valpružina noc / Bílý dominikán
- H.P.Lovecraft - Sešit 1 (Dagon a jiné horrory) a 2 (Volání Cthulhu a jiné horrory)
- H.P.Lovecraft - Sešit 3 (Hrůza v Dunwichi a jiné horrory) a 4 (Stín nad Innsmouthem a jiné horrory)
- Jan Neruda - Malostranské povídky
- Jan Neruda (1834-1891)
- Jan Weiss - Dům o 1000 patrech / Zrcadlo, které se opožďuje
- Jules Verne - Matyáš Sandorf
- Jules Verne - Robur Dobyvatel
- Jules Verne - Tajemný hrad v Karpatech
- Jules Verne - Tajemství Viléma Storitze
- Jules Verne - Zmatek nad zmatek
- Karel Čapek - Divadelní hry (Loupežník, R.U.R., Věc Makropulos, Bílá nemoc, Matka)
- Karel Čapek - Krakatit
- Karel Čapek - Továrna na absolutno
- Karel Čapek - Válka s mloky
- Karel Hynek Mácha
- Karel Hynek Mácha - Cikáni
- Karel Hynek Mácha - Marinka a jiné prózy, Prózy
- Karel Hynek Mácha (1810-1836)
- Karel Václav Rais - Na lepším
- Karel Václav Rais - Skleník, Kalibův zločin
- Karel Václav Rais - Výminkáři
- Karel Václav Rais - Západ
- Mark Twain - Yankee z Connecticutu na dvoře krále Artuše
- Michail Bulgakov - Osudová vejce, Psí srdce
- Robert Louis Stevenson - Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda
- Svatopluk Čech - Výlet pana Broučka do patnáctého století
- Václav Beneš Třebízský - Tryzna Bělohorská, Jan Abatyše, Závěť Štěpána z Pálče
- Vítězslav Hálek - Muzikantská Liduška, Prohráli jsme Bavory