F.M.Dostojevskij - Bílé noci
Bílé noci je lyrická povídka z roku 1848, která se podle wikipedie vymyká z další autorovi tvorby.
Ocitáme se v Petěrburgu, vypravěčem je mladý, (26 let), ostýchavý a citlivý mladík, znající lépe domy než lidi. Jednoho večera potká dívku, kterou zachrání před starým otravou a dá se s ní do řeči. Zjevuje jí své city a žádá další schůzku, ne pro lásku, ale pro jakousi romantickou naději. Ona ho vyslechne, vypadá to, že cítí podobně, že ho chápe a souhlasí se schůzkou další den.
Na druhý den chce o něm vše slyšet, chce znát jeho příběh, i když vypravěč tvrdí, že žádný nemá, že je sám, přesto ho Nastěnka (její jméno se dozvídáme až nyní) přesvědčí, aby o sobě vyprávěl. Z vypravěče se stává snílek a podivín, který utíká do své fantazie před realitou světa. Bloudí ulicemi a neví kde je, nepamatuje si oběd ani ostatní nepodstatné maličkosti každodenního života. Žije ve svých představách a snech. A prožívá kde co, od nejúchvatnějších dobrodružství po klidné večery u rodinného krbu. Někdy prožívá vidiny jako skutečné. Ale také si uvědomuje marnost snění, to, že představy pomíjejí a přepadají ho deprese při procitnutí ze snění. S tím vším ho ale usmířila Nastěnka, kterou chce milovat jako sestru. A ona jej, protože mu rozumí naprosto dokonale, sama prožívá něco podobného. Chystá se vyprávět svůj příběh a za odměnu žádá upřímnou a milující, sesterskou radu, nikoliv radu moudrou.
Je jí sedmnáct a žije pouze se svou babičkou, která je slepá a sešpendlila pletací jehlicí jejich šaty, aby Nastěnka nikam nemohla. Před nějakou dobou měli podnájemníka, který se s Nastěnkou nějak sbližoval, zval do divadla, až se do něj zamilovala. On ale musel na rok odjet do Moskvy, a slíbil, že se vrátí, a vše zváží znovu. Ten rok právě uběhl před třemi dny, ale nájemník nikde. A Nastěnka chce po našem snílkovi radu, žádá po něm doručení dopisu. Snílek ji miluje, ona ho bere jako bratra a oceňuje, že se do ní nezamiloval, že nezneužil situace. Ale kdyby nebylo nájemníka... A snílek neví co dělat, co vlastně cítí.
A když nájemník nepřijde odpověď ani třetí den, oba se v horoucím dialogu svěří ze své vzájemné lásky. Když pak začnou plánovat svoji budoucnost, naivně a zmateně, tu podnájemníka potkají a ona mu padne v náruči. Od snílka dále čeká lásku bratrskou a on (zřejmě?) přijímá, protože okamžik blaženosti vystačí na celý život.
V knize nelze ze žádné strany čekat žádné pokrytectví, přetvářku a faleš, jak by člověk čekal v dnešní době. Vše je čisté, upřimné a opravdové. Zajímavější než děj jsou samozřejmě city, pocity a myšlenky hlavního hrdiny a určité vcítění a pochopení do dramatu citů. Těžko řící, kdo je hlavní postavou, jestli on nebo ona, a je to jedno. Každý, kdo byl mladý, nebo zamilovaný (případně obojí :-) tak se v tom asi pozná. Velmi zajímavá povídka, nijak akční, přesto velmi dramatická. Je z ní cítit romantismus oné doby, a i to Rusko, které je prostě jiné.
- A.S.Puškin - Cesta do Azrumu
- A.S.Puškin - Piková dáma a jiné povídky
- Běsi
- F.M.Dostojevskij - Bratři Karamazovi
- F.M.Dostojevskij - Bytná
- F.M.Dostojevskij - Hráč
- F.M.Dostojevskij - Chudí lidé
- F.M.Dostojevskij - Idiot
- F.M.Dostojevskij - Neobyčejné příběhy
- F.M.Dostojevskij - Nětočka Nězvanovová, Strýčkův sen
- F.M.Dostojevskij - Něžná
- F.M.Dostojevskij - Zápisky z podzemí
- F.M.Dostojevskij - Zločin a trest
- Michail Bulgakov - O prospěšnosti alkoholismu
- Michail Bulgakov - Osudová vejce, Psí srdce
- Michail Bulgakov - Psí srdce a jiné povídky