Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Rozepsáno: Vítězslav Hálek (1835 - 1874)

Betula Pandula - 1994/1990

Už dlouho koketuji s myšlenkou zrecenzovat všechna svoje originální česká a slovenská CD... Ta nová už recenzuji "automaticky", ale i ta starší by si to zasloužila, protože jsem vždy měl nějaký důvod ke koupi. A to jsem si ještě "masochisticky" přidal kazety a vinylové desky... Bohužel těch nosičů je skoro 200, v tuto chvíli je to tak do roku 2013... A na recenze kompletního díla Plastiků nebo Chadimy se zrovna moc netěším.... Každopádně tato recenze je z tohoto zamýšleného cyklu recenzí.

Betula Pandula neboli Lípa srdčitá je legendární, byť ne moc známá folková kapela z Valmezu. Když říkám folková, tak nemyslím nějaké Nedvědovské odrhovačky. Spíše jde o nekomerční, folkově-alternativně-akustické písně, které zaujmou zejména texty. Jde totiž o zhudebněné básně autorů jako jsou Blake, Holan, Lorca. Ale hlavní texty tvoří čínská poezie, resp. jí inspirované texty výhradní autorky, H. Kocourková. Jde o krátké texty, s velkou obrazností a vnitřní poetikou, plné netradičních obratů, představ a spojení. A hudba, komorní, poklidná a hladicí, přesně doplňuje tyto texty. Kapela hraje opravdu v komorním složení - kytara, bicí, zpěv (na nahrávce vše Jan Šoltis), klávesy (Vladimír Kudělka) a zpěvačka (Andrea Kocourková, pouze na 1994). Na této nahrávce nacházíme totiž dvě alba skupiny, obě bezejmenná, označená pouze rokem vydání.

Hned ze začátku prvního z nich na nás dýchne folkově alternativní melancholie pomalé, smutné a zadumané písně. Hlavním nástrojem jsou klávesy, bicí udržují pomalý rytmus a kytara melancholicky brnká. Zpěvačka jen tak podbarvuje a přicmrndává - a-á-aá, takže působí jako další nástroj, bohužel v každé písni zní stejně, což po chvíli docela nudí, nebo působí až rušivě. Základní skladba všech písní je sice stejná, ale neotřelá a zvláštní. Navíc je každá píseň jiná, něčím ozvláštněná, využívající jinou barvu kláves. Ale vše je v intencích melancholického klávesového folku, který se příjemně poslouchá. Akustická kytara zazní výrazněji až ve třetí písni, "Řeka". Občas zazní i elektroničtější rejstřík kláves, basovější, skoro "rockový" feeling, nebo jakoby perkusní část. Ale to je chvilkový záchvěv, např. poslední půlminuty v "Návrat" nebo pasáž v "Dětem". Nechci upřednostňovat ty "rockovější" skladby před ostatními, protože třeba i "Podzim", jakoby klavírní, patří mezi velmi zajímavé skladby. Nahrávka má i jakési meditační vyznění, a rozhodně doporučuji poslouchat v klidu. Kytarovější a mírně svižnější je i "Cesta", ale to je taková meditativní svěžest.

Nahrávka z roku 1994 má 37 minut, po ní následuje o něco delší nahrávka z roku 1990, která mi přijde zajímavější. Nezní totiž tak unyle, hned první píseň je basovější, a i v dalších písních je nahrávka zvukově experimentálnější a bohatší, třeba "Vzpomínka", která je i textově jinde. Podobně hned následující "Verše" na text Lao'c je také zvukově zajímavá. Tyto dvě skladby jsou trošku divočejší, ve druhé z nich zazní i nervní sampl (i rytmus), pak následuje zklidnění u písně věnované "Studentům z náměstí nebeského míru", zařazení této skladby po Leo'c poezii je zajímavý dramaturgický tah.

Takže starší nahrávka je barevnější, odvážnější, nedojde v ní na ááá-ááá-ááá v každé písni, i akustická kytara dostane větší prostor. A v přímém porovnání mi nahrávka 1994 přijde taková nějaká - rezignovanější. Prostě mě ta starší nahrávka baví více. Ale texty samy o sobě jsou velmi zajímavé básně...

PS: Pokud mluvím někde o přitvrzení apod. tak je to vše čistě ve folkových intencích...

13.05.2007

Diskuse k článku:

Počet příspěvků: 1 - zobrazeno v: 20.05.2013 - 03:34:36

Bříza bělokorá (Betula pendula), také bříza bradavičnatá nebo bříza bílá je listnatá dřevina z čeledi břízovitých. Je to zdaleka nejhojnější druh břízy v Evropě. Důvod jejího dalekosáhlého rozšíření od jižní Evropy až na daleký sever, případně do odpovídajících výškových poloh alpských pohoří Evropy, spočívá v její nenáročnosti a odolnosti vůči nepříznivému klimatu. Pravděpodobně přitom hraje důležitou úlohu její nápadně bílá kůra, která odráží podstatnou část dopadajícího záření. To se zdá být, zejména na silně a vytrvale osluněných místech, velice účinný znak přizpůsobivosti. Bříza představuje nenáročný rychle rostoucí strom, dorůstající výšky až 25 m, který je často používán a vysazován při rekultivacích krajiny či osazování exhalacemi odlesněného území. Je to typický pionýrský druh, který je velmi aktivní při kolonizaci zpustlé kulturní krajiny (opuštěná pole, louky, ale především skrývky, výsypky apod.). - m | 15.11.2010 - 14:34:04

Přidat názor:

Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.