Charles Dickens - Oliver Twist
V tomto realistickém románu popisuje autor těžký život sirotka v Anglii druhé poloviny 18. století. Pohybujeme se v prostředí zlodějů, podvodníků a vrahů, opravdových vyvrhelů, kde lidský, resp. dětský život nic neznamená. Naplno vnímáme bezohlednost a hrubost okolí, ať už úřadů, policie nebo běžných lidí. Ovšem přes svou tloušťku i vážnost děje se kniha velmi dobře čte. Autor děj totiž dělí do řady krátkých, svěžích kapitolek, neobyčejně čtivých a místy s obrovským, byť suchým humorem. Na čtivosti má velký podíl i jazyk (a tedy i překlad), zejména zlodějský slang a Faginova přímá řeč. Ale nejen krutost nalezneme v ději, něžnost a láska Oliverových zachránců je až dojemná a je v přímém kontrastu s ostatním hrubým světem. Pouze těch náhod a rodinných propletenců je na můj vkus až moc. Také mi oni otrlý zločinci připadají občas přehnaně útlocitní, ale za to může spíš naše zhrublá doba. V knize jde také samozřejmě o společenskou kritiku, velmi ostrou, a také o úvahu, zda se člověk rodí špatný, nebo zda na něj má vliv pouze okolí.
Sledujeme životní osudy sirotka, který dostal jméno Oliver Twist, nejdříve v sirotčinci a v učení u rakvářského mistra, později úprk do Londýna a uvíznutí u zlodějské bandy starého žida Fagina. Ten má svůj kapsářský gang cca desetiletých a o něco starších chlapců. Kromě toho má spousty dalších, nelegálních aktivit, na kterých spolupracuje i se staršími kumpány. Pouze nechápu, proč chlapci kradli i kapesníky. Hned při první krádeži je Oliver chycen a obviněn, byť jen nevěřícně zíral. Ale okradený, pan Brownlow, se ho ujímá a vyléčí ho, navíc je mu jeho podoba nějaká povědomá. Po vyléčení ho posílá pro knihy, ale zlou náhodou se Oliver dostává zpět do spárů Fagina. Jeho ochránce jej sice hledá inzerátem, opět nešťastnou shodou okolností je vylíčen obecním sluhou z místa jeho rodiště jako velký ničema a jeho dobrodinec na něj raději zapomíná. Fagin se bál, aby Oliver něco nepráskl, proto ho rád vítá zpátky v bandě a chce ho více namočit do tenat zločinu, aby ho měl pojištěného. Je plánována vykrádačka domu, kde má malý Oliver hrát hlavní roli, totiž protáhnout se dovnitř a otevřít větším zlodějům. On je však rozhodnut zburcovat obyvatele domu děj se co děj, bohužel je postřelen a vysílen bloudí po okolí. Po dlouhé době dobloudí na práh domu, kde byl postřelen. Ale zase má štěstí, stará paní, její schovanka Róza, ani doktor nevěří, že jej zlodějem, on jim vše vypoví a ony se ho ujmou. Celé jaro a léto tráví Oliver v jejich společnosti na venkovském sídle, kde zažívá okamžiky štěstí. Ale i tam ho objevuje Fagin, poprvé se o jeho přítomnosti Oliver dozví v mrákotném polosnu.
Oliverův původ vrtá hlavou i jiným, zejména jakémusi Monksovi, který se spojil s Faginem a usilovně pátrá po jeho původu. Jejich rozhovor vyslechne Nancy, jedna z Faginových padlých dívek a tlumočí jej Róze, která je náhodou v Londýně, když jsou všichni na cestě do mořského letoviska. A také ji sdělí, že se Monks prohlašuje za Oliverova bratra a naznačuje, že i jeho současní ochránci by nepohrdli znalostí jeho pravého původu. Do toho Oliver zahlédne pana Brownlowa, o kterém se mělo za to, že je v Indii. Nyní se tedy setkávají všichni Oliverovi ochránci a rozhodnou se společně pátrat po jeho původu. Když se Nancy svěřila Róze, vnitřně ji to změnilo, což neunikne bystrému Faginovi, a tak ji nechává sledovat, učedníkem rakváře, kde Oliver začínal. A tak se Fagin dozví, že jsou zrazeni, za což Nancy platí životem. Nicméně popis Monkse je panu Brownlovi povědomí, ukazuje se, že Brownlow byl starým přítelem Monksova otce, který se, svázán rodinnými intrikami, oženil proti své vůli. Později žil se svou ženou v odloučení, našel si novou lásku, jejímž plodem je právě Oliver, ale jeho otec zemřel ještě před jeho narozením. A jeho matka Agnes měla mnohem mladší sestru, kterou je právě Róza. Nancyna vražda je katalyzátorem, který vede k davové štvanici na jejího vraha a k Faginovu dopadení.
Jak jsem již říkal, těch náhod je na můj vkus až moc. V ději jsou jednotlivé motivy a činy velmi detailně popsány, i ve vedlejších a drobnějších dějových liniích, z nichž ale žádná není zbytečná nebo samoúčelná a přispívá k celku. Autor také využívá svých znalostí prostředí, jak místního tak společenského a tak je celé dílo neobyčejně živé, svěží a čtivé.
