DG307 - Šepoty a výkřiky

Tato nahrávka je poctou Mejlovi Hlavsovi po jeho předčasné smrti. Je to pomalá, smutná deska, jejíž atmosféru nejlépe osvětluje verš "první vánoce bez Mejly". Kapela na této nahrávce vystupuje v klasickém složení, tedy rockové nástroje, violoncello, housle, harmonium a klávesy, dalo by se říci, že je to klasická nahrávka DG, s jejich typickým zvukem, ale bez výraznějších experimentálních ploch. Prostě smutné, melancholické písničky, ve stylu decentně industriálně podbarveného undergroundového zvuku, jde o hodně intimní desku, která zní i sametově, "velvetovsky". Ale bohužel mi celé CD přijde těžko uchopitelné a nezapamatovatelné.

Ovšem textová složka a způsob přednesu je hodně zajímavý a intenzivní, dobrým příkladem je druhá skladba "Kdo tulákem po hvězdách?". I v následující "Starý piáno v rohu hraje falešně" sedí hudba k textu velmi dobře, mám pocit barové kapely, která se už těší až skončí hrát a půjde na bar. Až čtvrtá "Už je noc" je ze začátku decentně ruchová, v průběhu ruchy a nervní zvuky pomalu nabírají na intenzitě. Naopak "Krůpěje potu" je trošku rockovější, ale hlavně výrazně melodická, jde o jakési vykouknutí ze smutné nálady, byť smyčce samy o sobě jsou pěkně teskné, ale ve skladbě dostanou prostor i osvěžující rockové kytary. V další skladbě "Zvuky sirén" je test podmalováván výrazným a opakujícím se houslovým(?) motivem a ze skladby je cítit naléhavost, nerockovost a alternativnost. Další skladba obsahuje již zmíněný verš "první vánoce bez Mejly" a skladba po dvou minutách mizí do ztracena. Na intimní část navazuje ostřejší část znějící svižněji a rockově, byť zní převážně klasické nástroje. Osmá skladba, "Kdo s koho" mi přijde až zdlouhavá monotónním textem, následující "Ono je to snadný" naopak začíná zajímavě, jakoby dechově, a tento prvek skladbu obzvláštňuje, ale rozvláčnost a monotónnost pokračuje. Předposlední skladba patří k těm svižnějším a zaujme melodickým motivem, i poslední věc patří k těm zajímavějším, hlavně zvukem použitých nástrojů.

Oproti ostatním nahrávkám DG307 se toto CD liší také délkou, byť obsahuje obvyklých 12 písní, je CD dlouhé přes sedmdesát minut, což je dáno několika skoro desetiminutovými opusy. A možná se tato zdlouhavost a rozvláčnost podepisuje na onom obtížném přijetí, o kterém jsem psal na začátku. Na nahrávce je významný podíl smyčců a lze si všimnout zřetelného opouštění rockových vod. Díky tomu zní deska netradičně, neotřele, ale nějak mi chybí něco víc za zvukem, nahrávka mě prostě moc nezaujala.

Nahrávka působí jako rozlučka s Mejlou, až mám z toho smutku pocit, že kdyby Mejla CD slyšel, tak dostane depku a hodí si mašlu... Ale do podzimního marastu ideální deska.