images/logo.png
SHWB na blogspot  | Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Robert Holdstock - Poražení králové

"Za domem je les a ten je plný kostí" byla fantastická povídka, která u mně před patnácti lety rozpoutala Holdstockmanii. Knihy "Les mytág" a hlavně "Lavondyss" mě svou směsí fantastiky, lesní poetiky, prastarých mýtů a konceptu mytág hodně dostaly. Když se autor v dalších knihách dostal mimo les, bylo to slabší, a oživlé město ve "Fantomu" mě spíše zklamalo. Ale návrat k mýtům, přírodní magii a umné spletení řecké báje o Argonautech s Artušovskou legendou o Merlinovi ve dvoudílném Merlinově kodexu ("Keltika" a "Železný grál") mělo opět něco do sebe. Sílu a originalitu lesa mytág tyto knihy sice neměly, koneckonců životní téma má většina autorů jen jedno, ale i tak to bylo velmi příjemné počtení. Tyto knihy vyšly v roce 2002, po nich se autor odmlčel a když už jsem se pomalu smiřoval s tím, že můj oblíbený autor nic dalšího nenapíše, uviděl jsem v knihkupectví třetí díl Merlinova kodexu.

V něm se znovu setkáváme s Merlinem, dlouhověkým poutníkem, starším než lesy, který již od dob prvních lidí chodí na tajných stezkách světem, a v prologu za ním přichází pět princů pro radu. Jeho rada se ale zásadně liší od jejich očekávání, vidí Durandův odchod na západ do Alby, (dnešní Anglie), kde založí mocný rod.

Vracíme se do doby, kdy se král Urtha po výpravě do delfské věštírny vrátil domů, do Taurovindy, království Cornovidů. Znovu se setkáváme s jeho dětmi, Kymonem a Mundou, s Merlinem, jeho rádcem i Merlinovou milenku, severskou šamankou Niiv. Tito všichni a další vidí, že návratem není všemu konec, na hraniční řece mezi zemí živých a zemí duchů se zjevují hraniční hostince, sama země se mění, kopec pod Taurovindou ožívá a Urthovi opět hrozí nebezpečí ze země duchů a země nenarozených hrdinů. Merlin se vydává do hostinců, kde se setkává s Orgetorixem, stínovou podobou Iásonova syna a v tento okamžik autor stručně rekapituluje celou historii kolem Iásona, Médey, jejich synů a jejich přesunu do jiného času a prostoru, vzkříšení Iásona a jeho lodi Argó na severu a setkání s Niiv, tedy to podstatné z předchozích knih.

Vnitřek hostince je v Řecku, což nás nepřekvapuje, Merlin se s Orgetorixem vydává za Médeou, která jej v beraní podobě vraždí a později prosí Merlina o pomoc při udržení a usmíření celé rodiny. Zde si vybavujeme i to, že Médea a Merlin spolu vyrůstali a s dalšími chodci byli trénování, byli jako bratr a sestra, ale také byli první milenci Mezitím se Urtha vydává k sousednímu klanu s žádostí o pomoc, je probírána předchozí výprava do delfské věštírny a její současné následky v domovině. Následuje Měsíční lov, kde se Kymon místo s jelenem utkává s pra-kancem Urskumugem, známým už z prvních Holdstockových knih, a je po krátké rozmluvě, spíše vzájemném slibu, zvířetem ušetřen. Naproti tomu má Munda vidění, že Taurovindě nehrozí nebezpečí, ale naopak ji čeká zářivá budoucnost ve spojení živých a mrtvých, čemuž nevěří ani Merlin, natož ostatní, ale Munda je přesto rozhodnuta zastavit svého bratra.

Merlin vycítí přítomnost Argó, za kterou se vydává, loď je smutná a tajemná, tíží jí dávná zrada, ale zatím chce pouze Merlina varovat před dalším setrváním v Taurovindě určené ke zkáze. Ve vzpomínkách se Merlin vrací do dětství, kdy postavil prazáklad Argó jako malý člun, který pozdější kapitáni upravovali a rozšiřovali. Merlin spěchá za Urthou, dostihne jej na hranicích ve chvíli, kdy se hraniční řeka vyvalí z břehů a země duchů zachvátí (opět) Taurovindu. Munda se vydává do hostince, odkud volá na otce, že se není čeho bát a že je vše v pořádku, ale ostatní hledají azyl na Argó. S Iásonovou pomocí identifikuje Merlin nájezdníky jako umělé tvory z bronzu a dřeva vyrobené Tvůrcem z ostrova labyrintů, tedy Daidalem z Kréty, kam se všichni vydávají, aby celou záhadu vyřešili. Při plavbě je jedním z plavců zmíněna pověst o Daidalovi a jeho dvou synech, kterým vyrobil křídla. Ikaros a Jestřáb zkoumají hořejší sféry, pro svého otce hledají skrytý, neviditelný svět mezi zemskou a nebeskou sférou a při posledním letu se Ikaros zřítil, ale Jestřáb dosáhl sféry, kde se ztratil.

Při průzkumu Kréty si Merlin uvědomí, že celý výlet je hloubení a že jsou v jiném čase, v čase, kdy je Kréta zmítána válkou dvou intelektů, Paní divokých tvorů neboli Krotitelka, jako stará síla země, stojí proti Tvůrci Daidalovi, tedy proti nové, tvořivé síle člověka. A Argó začíná Merlinovi odhalovat svá tajemství, přenáší jej do doby, kdy Iáson toužil přinést Médee svatební dar, kterým byl právě Tvůrce z ostrova labyrintů. Iáson s Argonoauty, polobožskými bojovníky, snadno překonávají Tvůrcovu obranu, ale ten samozřejmě odmítá opustit svůj ostrov, v Argó ale pozná loď, kterou kdysi znovu přivedl k životu, opravil ji a byl jejím kapitánem. A Argó, která miluje všechny své kapitány, pomůže Iásonovi a připraví léčku pro zajetí Daidala, což ale sama Argó chápe jako zradu bývalého kapitána. Tato pomoc jednomu a zrada druhého je to, co loď trápí, navíc i Daidalos znal dřívější verzi Médei, která vyrůstala s Merlinem, tvůrcem lodi. Tato klíčová fakta musíme mít neustále na paměti, a autor je ve vhodný okamžik vždy připomíná. Během následné štvanice na Krétě, do které se zapojí i Urskumug, nacházejí v jedné z dílen dívku v medu, jednu z tvůrcových dcer s křídly, kterou odváží sebou do Alby a do svého času.

Při zpáteční cestě se od Iásona dozvídáme další osudy Daidala, který Médee nic nevyzradil a nakonec skončil v otroctví někde v severních královstvích jako kuriozita. Médea tak odvrhla jak svatební dar, tak Iásona a jejich dva syny, byť jejich vražda byla pouhá iluze určena pro Iásona. Po návratu zjišťujeme, že se Tvůrce usídlil v nitru hory, na které je vybudován Urthův hrad, a přetváří jej do podoby Kréty. Tou dobou už Munda pochopila, že byla oklamána a usmiřuje se s Kymonem.

Merlin se vydává do nitra hory, kde vyvolává ducha Durandonda, aby se dozvěděl klíč k celé záhadě, co dělá Tvůrce v Albě. Sledujeme Merlinem předpovězený exodus Duranda a jeho lidu směrem na západ do Alby, a dozvídáme se, že Durandon vlastnil pětinu Daidala, tedy část jeho zlatých vnitřností - srdce a plíce, v podobě měsíčního srpku, což je talisman rozdělený mezi Kymona a Mundu. Daidalova invaze do Alby je součástí pomsty Iásonovi a návratu zpátky na Krétu, Merlin se ocitá v Daidalově labyrintu, který rozbíjí a společně sledují souboj Iásona a jeho syna, což má být právě Daialova pomsta. Jenže místo souboje se Iáson, přímý svědek nedávné Médeiny smrti, se synem usmíří. A nyní také Merlin pochopí, že on sám stvořil Daidala, když prazáklad Argó vybavil postavičkou, která během let vyspěla v Daidala. Ale ani zisk poslední pětiny Daidalovi nepomůže, sama řeka ho do země lidí nepouští, ale Merlin mění velkou dávku svého času za deset let života pro jeho dceru, medové dítě, a Argó je odváží na Krétu, čímž kniha končí. Kdo je ale Krotitelka, nebo jaká je celková úloha Merlina, Médey a dalších chodců po stezce světa se samozřejmě nedozvídáme.

Kniha je sice vyprávěna z pohledu a očima Merlina, o klasickou ich formu se ale nejedná, zazní vzpomínky dalších osob, dojde na vyprávění, legendy a mýty. V umném splétání známých mýtů, ve hledání jádra mýtu, práce s archetypem mýtu, jeho sedření na kost, v tom je Holdstockova síla. K tomu se přidává mytologie lesů, přírody a živlů, kde ožívá stará magie, šamanské praktiky a svoji roli hraje i magie jmen. Také analogie k posmrtnému světu, totiž svět před životem, svět nenarozených hrdinů, otevírá autorovi obrovské možnosti. Některé motivy mají až pohádkový charakter, ale spíše v tom drsném pojetí - zkuste si představit třeba temnou legendu o pra-vlkovi a malé holčičce, později známou jako pohádka o Červené Karkulce.

Knihu je potřeba číst pečlivě a v klidu, z dřívějška vím, že stačí ztráta koncentrace během stránky nebo i odstavce a člověk se v jemném předivu snadno ztratí jako poutník v Ryhopském lese. Navíc člověk nikdy neví, na který detail si dát pozor, co bude později důležité, z náznaků a symbolů totiž autor spřádá složité a mnohavrstevné příběhy, které při pokusu o reprodukci vypadají zmateně, složitě a nesouvisle. Opak je ve skutečnosti pravdou, v knize na sebe vše krásně navazuje, i přes celkovou spletitost není složité udržet nit. Je ale fakt, že solitér keltských, řeckých i jiných mýtů, jejich provázání, domýšlení, obrání na dřeň společného základu a následné propojení může na někoho působit složitě a uměle. Je to netradiční a originální myšlenka a postup, na který je třeba si zvyknout, ale poté se čtenáři odmění bohatými zážitky.

Pět let od poslední knihy je dost dlouhá doba, takže mi chvíli trvalo, než jsem se do knihy dostal, nevím kolik motivů je nových, kolik starých, co se vlastně vysvětlilo a co zůstalo otevřené. Holdstock totiž vytvořil komplexní svět, kde je zdánlivě všechno možné, ale platí v něm železná, resp. dřevěná a kamenná logika. Navíc spousta motivů a legend se táhne celou autorovou tvorbou, třeba Hloubení nebo deset masek, takže čtenář má pořád pocit něčeho povědomého.

V některých momentech lze najít i "dospělejší" úvahy o smyslu života, zejména, když smrtelný, ale velmi pomalu stárnoucí Merlin odmítá využívat svůj talent. A tak sice žije dlouho, ale marně, což je mu často předhazováno jako fakt, že žije na úkor života, navíc si ze svého života pamatuje pouhé zlomky.

Pochvalu zaslouží i měnící se tempo vyprávění, místy hutné, jindy pozvolné, nebo práce s jazykem, kde překladatel neměl jednoduchou práci. Dílo je propracované a čtivé, ale svěžest dřívějších knih, tehdejší neotřelost, kouzlo nového tématu, to vše samozřejmě opakováním ztrácí. Ale to nemíním jako výtku, to je prostě fakt, a kniha podle mě stejně vybočuje z běžné (fantasy) produkce úplně někam jinam, byť do hlavního proudu literatury asi (ještě) nepatří, ale to nedokáži posoudit. Kniha je totiž svým zaměřením oddychová, člověk se sice přenese do úplně jiného světa, ale v knize se nic neřeší, nejde o žádné umění, komentář doby, nic takového. Prostě jde o jiný typ snového světa, který je plastický, živý, fascinující a magický, ale pouze pro ty, kdo jsou naladěni na podobnou notu.

Je to sice temná fantasy plná magie a soubojů, s komplikovaným dějem, přesto s tradiční hrdinskou fantasy nemá vůbec nic společného. A to tak, že vůbec, nejde jen o jiné žánry, jde o úplně jiný přístup k tématu i myšlení. Mé pozitivní hodnocení je ale potřeba vidět ve světle toho, že jsem Holdstockův fanoušek - a jak říkal doktor Zoidberg, když snědl poslední ančovičku: more, MORE, MOOOOORE.

17.11.2007
Související články:
Diskuse k článku:
Počet příspěvků: 1 - zobrazeno v: 08.12.2019 - 20:39:10
pavelvalenta1968@seznam.cz (04.01.2009 - 21:35:43):
Promiň, nečetl jsem celý Tvůj koment, nechci se ochudit o samotný zážitek z knihy, je to ta poslední, kterou nemám a marně sháním... Neporadíš? Všech dosavadních deset jsem zhltal, stejně jako Ty od Za polem je les... kdysi v Ikarii! No a velký souhlas a velké plus za Tvůj článek!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
10.11.2019: Arduino 02 - Co koupit?
Když jsem psal první díl o Arduinu a elektrotechnice, tak jsem si myslel, že na letošní Vánoce budu vybírat nějaký vhodný set. Na podzim to sice vypadalo, že nebudu mít čas se něčemu takovému věnovat, teď to zase vypadá, že by chvíle času zbýt mohla. A tak se zatím zabývám alespoň rešerší možností. Napadají mě totiž otázky jako: originální deska nebo klon, jaká verze desky, jen základní deska a 
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Václav Havel - Largo desolato, Pokoušení, Asanace
To je zajímavé, asi si je taky přečtu. A alkohol a volné vztahy bych tak nějak tolerovala. Není to sice ideál, ale ani to není důvod k příliš přísnému soudu.
...
Verunka | 12.11.2017
Statistiky
Aktualizováno: 08.12.2019
Počet článků/fotek: 1380/13846
(C) Saha - 1990 - 2019 - Verze 1.3.32 - 11.05.2019 - Generated by SHREC 2.216
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.