images/logo.png
SHWB na blogspot  | Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

M.Moynihan, D.Soderlind - Lords Of Chaos - 2.díl

Tento text bezprostředně navazuje na předchozí díl a nedává bez něj smysl. Ještě bych doplnil, že s angličtinou sice problém nemám, ale přeci jen nejsem překladatel a neovládám dokonale idiomy apod.


V knize následuje podrobný rozhovor s Bardem Eithunem, aka Faustem. Ten hrál v kapelách Stigma Diabolicum, Thorns a Emperor, patřil k aktivním členům UG hnutí a vydával zin Orcustus. V srpnu 92 byl na návštěvě Lillehammeru, při cestě z hospody šel s náhodným kolemjdoucím do parku, kde jej ubodal, protože v něm poznal homosexuála. Policie hledala vraha v homosexuální komunitě, Faust byl zadržen až po roce, a to díky Vargově výpovědi. Faust se sice činem nijak netajil, ale bez Varga by se policie k Faustovi nedostala - chyběl totiž motiv i jakákoliv stopa.

Začátkem roku 1993, po vydání "Aske", druhého CD Burzum, se objevily první rozpory mezi Euronymem a Vargem a 10. srpna 1993 byl Euronymous zavražděn, což blackovou komunitu šokovalo. Při vyšetřování se policie zaměřila na členy scény a sám Varg mluvil o švédských pseudo-satanistech, na které podle něj ukazovalo i to, že s Euronymem žila šestnáctiletá Švédka Ilsa. Ta ale mluvila o tom, že vrah není ze Švédska, že šlo o rivalitu o vedoucí pozici v BM komunitě, jejíž členové se klonili k tomu, že vrahem je Varg, který byl záhy zatčen. Motiv vraždy ale nebyl jasný a spekulovalo se o několika variantách. Kromě zmíněné rivality šlo i o peníze, které dlužil Euronymous Vargovi za první dvě desky Burzum. Sám Varg tvrdil, že šlo o sebeobranu, protože Euronymous plánoval Vargovu vraždu a tak se bránil tím, že zabil jako první. Posledním z důvodů mohlo být i to, že Varg záviděl Faustovi, který na rozdíl od něj již někoho zabil. Varg popisuje čin poměrně podrobně, včetně svých pocitů a myšlenek, na jednu stranu vše působí jako promyšlený čin včetně tvorby alibi, na druhou stranu jako impulzivní čin "bojovníka". Varg dostal za vraždu 21 let, byť podle něj neměl soud důkazy, porota byla předpojatá, hájil ho špatný advokát, atd. Tehdejší druhý kytarista Mayhem, který jel z Vargem z Bergenu, dostal osm let jako spolupachatel, podle Varga za nic, podle soudu za psychickou podporu. V těchto částech líčí Varg Euronyma jako pozéra a lháře, čímž doplňuje jeho, jím dříve podaný, obraz komunisty a homosexuála. V dalším rozhovoru tvrdí, že on sám měl hlavní nápady, Euronymous ho pouze kopíroval a ani nebyl true, protože byl napůl Laponec a žil s cigánkou ze Švédska. Výše popsané události ale prakticky paralyzovali norskou BM scénu, klíčové hudební skupiny (s výjimkou Darkthrone) nemohli hrát, protože jejich hlavní členové byli ve vězení nebo mrtví.

Dále zařadili autoři kapitolu, obsahujících několik dlouhých rozhovorů s Vargem a jeho matkou. Jedná se o trochu jiný pohled milující matky, která mu pomáhala se záležitostmi okolo Burzum a podporovala ho i finančně - právě její peníze dlužil Euronymous Vargovi. Varg mluví o tom, že byl jako teenager skinhead, v roce 1991 ho začal zajímat okultismus, v roce 1992 satanismus a v roce 1993 mytologie. Zmiňuje se také o fascinaci německými vojáky při dětských hrách, mluví o obdivu k Němcům a nenávisti k Angličanům a Americké kultuře. Zajímavé je, že Varg strávil jako školák jeden rok v Bagdádu, protože jeho otec, sloužící u námořnictva, pracoval pro Saddáma Husajna. Varg dále popisuje setkání s kluky s Old Funeral, které nezajímala jeho pistole ani dynamit, zajímalo je pouze jídlo, ale díky nim se začal více zajímat o hudbu a okultismus. V Old Funeral hrál dva roky, poté se skupina začala orientovat na švédský death a tak Varg založil vlastní kapelu, nazvanou Burzum. Při jejím založení byl inspirován i Tolkienem, který čerpal inspiraci pro temné síly Pána prstenů právě v norské mytologii - proto Varg sympatizoval se Sauronem. Později mluví o tom, že není satanista, protože satan je opakem hebrejského boha, kdežto on se hlásí k Odinovi a ke staré norské mytologii. Satanismus v BM vidí jako pózu, veškeré proklamace o něm, včetně vlastních z dřívějška, chápe nyní pouze jako provokaci.

Varg také mluví o své knize Vargsmal, ve které píše o starých norských bozích a zvycích, o jejich přenosu do moderního světa, a chce své norské spoluobčany zachránit z jejich žido-křesťanského spánku. Chtěl zde systematicky vyjádřit svůj pohled na svět, což bylo jeho uvězněním ztíženo, byť mu byl ve vězení povolen počítač. Díky tomu komunikoval se světem a jeho eseje, zaměřené na norskou mytologii, vycházely v undergroundových publikacích v celé Evropě. Vargsmal, používající protikřesťanskou, nacionalistickou a násilnou rétoriku, vyšla v roce 1994, ale pouze v online podobě na webových stránkách ultrapravicového radikála a súfisty Jana Erika Kvamsdahla. Ten vydal dvě knihy, údajně dělal design webovým stránkám protiizraelské rozhlasové stanice "Radio Islam", a měl vazby na popírače holocaustu jako Ernst Zundel. Varg si našel i předchůdce pro svůj nacionalismus, tím byl Vidkun Quislingm, který vedl proněmeckou kolaborantskou vládu v Norsku během druhé světové války. Jeho jméno se dokonce stalo synonymem pro zrádce a je dodnes v Norsku v klatbě a opovržení. Quislingm kritizoval křesťanství, hlásil se k pohanství a měl vlastní mytologickou doktrínu, která čerpala z gnosticismu a taoismu, filosoficky čerpal od Nietzscheho a Kanta. Quisling byl nejen Vargovým vzorem, ale i vzdáleným příbuzným a Varg si proto chtěl změnit příjmení zpět na Quisling. Ve vězení nemohl Varg nahrávat hudbu a tím šířit svoje názory, proto založil alespoň N.H.F., Norwegian Heathen Front, který neměl moc velký úspěch ani vliv, protože jeho myšlenky byly příliš radikální - Varg například uznával pouze modré oči, protože obloha a moře jsou modrá, hnědá jsou hovna.

Satanismus

Další část Lords Of Chaos se věnuje duchovnímu pozadí skandinávského black metalu. Norsko bylo jednou z posledních pokřesťanštěných zemí, a (pan)germánské kulty zde přežívaly velice dlouho. Varg popisuje různé obměny Odinova kultu smrti ve svých dopisech z vězení, seriózní badatelé zase zkoumají vazby mezi BM a starými mýty o Odinovi a jeho jízdě mrtvých (duší) - esej o Oskores a Black Metalu je další přílohou knihy. Tato esej ukazuje i překvapivé souvislosti v dalších lidových zvycích a svátcích, a to nejen ve Skandinávii. Dostáváme se až ke starým archetypům, o kterých mluví Varg místo o bozích, což je podpořeno i citací z Junga ohledně starých a univerzálních "though-forms" lidstva. Autoři dokumentují vzrůst zájmu o pohanské a předkřesťanské bohy v západním světě i tím, že některé církve nebo náboženské organizace dosáhly uznání státem, ovšem žádné explicitní spojení mezi nimi a BM scénou nehledají, zejména kvůli negativnímu image scény. Postupně se dostáváme k satanismu, chápanému jako opak křesťanství, přičemž někteří, jako Varg, odmítli obojí a přiklonili se k pohanství. Jiní, např. členové Enslaved, se satanismem moc nezabývali, snižují jeho význam pro BM scénu a další dokonce tvrdí, že sex, Satan a násilí "pouze" zvyšuje prodejnost desek. Poslední přístup potvrzuje i rozhovor se členy black-folkových Ulver, kteří vidí BM jako rozvinutí heavy metalových klišé, mluví o konformních alkoholicích a looserech.

Následuje rozhovor se zakladatelem norské pobočky okultního řádu O.T.O. (Ordo Templi Orientis). Simen Midgaard srovnává Ihsahna na jedné straně a Varga nebo Fausta na druhé a jeho postoj je proti-Vargovský, Ihsahna považuje za inteligentního, civilizovaného a pozitivního satanistu v tradici lorda Byrona. Podle Ishana je boj proti křesťanství stejný jako boj proti základům společnosti a po svém zničení by stejně bylo křesťanství nahrazeno jinou, podobnou organizací. Satanismus pro něj znamená pozorování světa jako jeviště, bez zásahů do něj. Midgaard uvádí i to, že vypalování kostelů ve svém důsledku posílilo norskou církev, což potvrzuje i teolog Pal Mathiesen, který popisuje svoji teenagerskou nenávist k církvi, což považuje za běžný postoj mladých v Norsku. Nenávist podle něj znamená nějaký citový vztah k předmětu nenávisti a dostává se k tomu, že nenávist k církvi nemusí být protikřesťanský postoj. Mluví o dlouhé okultní tradici v Norsku, okultismus spojuje s temnou stranou člověka, srovnává okultismus a křesťanství, hledá styčné plochy a vše vidí v mnohem širších a benevolentnějších hranicích. Argumentuje tím, že křesťané zabili více lidí než satanisté a že to zkrátka patří k víře. Více násilí než v BM vidí i mezi fotbalovými hooligans, na rozdíl od nichž mají satanisté nějaké náboženské poselství. Podle něj by satanisté, kdyby chtěli páchat opravdové násilí, vypálili kostel během mše, kdy je plný lidí a ne v noci, když je prázdný.

Pal dále tvrdí, že Norský satanismus je opakem LaVayova satanismu, který je i pro ostatní ze Skandinávie příliš humánní. Norský satanismus považuje za protest proti civilizaci, založené na řeckých základech morálního zákonu. Oproti tomuto zákonu tvrdí, že jsme zvířata, která se mají řídit heslem "dělej to, co je pro tebe správné", byť tento postoj brání budování civilizace. Dále mluví o tom, že Norská společnost je založena (na rozdíl od satanismu) na průměrnosti a každý kdo vyčníval, měl problém. Proto mohl být satanismus přitažlivý pro nadané lidi. Dalším zmiňovaným odborníkem na satanismus je Asbjorn Dyrendal z university v Oslo, který se věnoval "Medial Construction of Satanisms in Norway 1988-1997". V této práci mluví o roli médií v celém případu, o jejich honbě za senzací, uvádí, že i pro policii bylo častěji jednodušší označit někoho za satanistu, než podrobně zkoumat pravou motivaci činu. Také další novináři jsou přesvědčení, že média uměle nafoukla bublinu kolem satanismu v touze po senzaci, protože to, o čem se nepíše, to neexistuje a některé činy potřebují publicitu, přes kterou se nabalují další lidé.

Kapitola o satanismu je zakončena krátkým představením a delším rozhovorem s Antonem LaVeye, nejvyšším knězem Církve Satanovi, a jeho sekretářkou a biografkou Blance Barton. Rozhovor je složen z rozhovorů přímo pro knihu Lords Of Chaos, které byly vedeny v roce 1994 a 1996 a je v něm představena hlubší vize oproti skandinávcům, kteří neuznávali LaVayův humanismus a až na výjimky chtěli být mnohem extremnější, nechtěli mít nic společného s člověkem. LaVey mluví i o svém vztahu k hudbě, která je pro něj mnohem širší než pouze rock, uznává ale, že se mnoho lidí dostane skrze black a death metal až k vážnému zájmu o satanismus.

Scéna mimo Norsko

Po tomto rozhovoru se přesunujeme do Německa, ke skupině 15-17 letých mladíků z východního Německa, označovaných jako "Satanskinder". Ti se proslavili vraždou spolužáka v roce 1993, komentovanou Spiegelem jako rituální satanská oběť. Jádro "Satanskinder" tvořil Hendrik a Sebastian z hudební skupiny Absurd. Jejich vrstevníci je převážně odmítali, ale i tak získali skupinu obdivovatelek mezi spolužačkami. Jedním z těch, kteří se k nim toužil dostat blíže byl i 14letý Sandro, ale klika kolem Absurd jej nikdy nepřijala a dávala to najevo. Sandro proti nim zahájil štvavou kampaň, tak ho pod záminkou vylákali na chatu, kde měli zkušebnu a tam ho zavraždili. Všichni byli brzy zatčeni a jako nezletilí dostali osm let, přičemž jim hrozilo maximálně deset. Autorům knihy Lords Of Chaos se podařilo získat první rozhovor s Hendrikem od vraždy, který poskytl. Vzpomíná v něm na dětství v NDR, které ho značně ovlivnilo, a na změny po pádu železné opony. Dále popisuje založení kapely Absurd, inspiraci v blacku, OI a Rock Against Communism, jako další inspirační zdroje uvádí staré béčkové horory včetně filmu Barbar Conan. Vrací se i k vraždě Sandra a stále ji obhajuje a tvrdí, že neměla satanské pozadí, šlo prostě o Sandra jako takového a o to, že pořád otravoval. Navíc každou vteřinu někdo zemře, tak proč se zatěžovat jedním zabitím navíc. Hendrik dále mluví o mytologii, o starověkých kulturách, o DNA a rasách, přičemž obhajuje nacionální socialismus z tohoto úhlu pohledu. Vyznává se i z obdivu k Vargovi a dokonce vydává CD "Tribute To Burzum", přičemž Absurd je stále funkční kapelou (v době psaní knihy), a to značně politickou, pravicovou a protižidovskou. Na závěr kapitoly o Německu je popsáno ještě napadení Cradle Of Filth členy "Satanic Gestapa" na koncertě v Německu při tour s Anathemou a At The Gates, ještě větší problémy měly mít členové Pyogenesis.

Po Německu se autoři věnují dalším zemím, začínají Švédskem, jehož scéna byla s tou Norskou úzce propojena. Je zmíněna ústřední role kapel Dissection a Abruptum a dvojice hlavních členů pod přezdívkami "Evil" a "It". Podrobněji je popsána exploze při koncertu Deicide, její pozadí je ale nejasné, zřejmě směřovala proti Gorefest, proti-rasisticky a politicky korektní kapele, nebo za ní stáli militantní ochránci zvířat, protože Glen Benton z Deicide se obětováním a týráním zvířat nijak netajil. I Švédskem se, po vzoru Norska, prohnala vlna vypalování kostelů, žháři byli většinou teenageři, v jednom případě šlo dokonce o patnáctileté dívky. Dále se objevili i případy znesvěcování hrobů, násilí a vraždy, je zmíněna tak desítka obětí. Další zemí je Francie, kterou si s BM nebo satanismem spojuje málokdo. K vypalování kostelů zde nedošla, zato je zmíněno několik vražd, třeba otce Uhla mladíkem, poslouchající BM a vikingský metal. Pod dojmem událostí ve Skandinávii, které byly v britském tisku podrobně popisovány a komentovány, vznikla skupina Acropolis, která se zaměřovala na proticírkevní akce, tedy znesvěcování a vandalismus v kostelech a na hřbitovech. Ke svým činům byli inspirováni texty kapely Cradle Of Filth, kteří o tom sice zpívali, ale žádné akce nerealizovali. Proto je členové Acropolis považovali za pokrytce a přešli k činům, samotní Cradle Of Filth se záhy začali distancovat od BM a přesouvat se k romantizujícímu a hororovému image. Z tohoto důvodu začalo mnoho lidí CoF považovat za zrádce a zaprodance, ale kapela a zejména její leader Dani Filth se hájí tím, že díky tomu mají šanci oslovit více lidí a dodává, že hraběnka Bathory nebo markýz de Sade měli (hodně) peněz a kdyby je měli i oni, chovali by se stejně, možná i hůř. Autoři se také věnují východní Evropě, ale pouze povrchně zmíní Rusko a Polsko (Korrozia Metalla, Gravelend), východ je zkrátka "divoký" východ, kde je situace při pohledu ze západu nepřehledná.

Poslední zemí, které se autoři věnují, jsou USA, kde nebyl BM tak populární jako v Evropě. K satanismu se nejvíce hlásí deathmetalový Deicide, kteří (údajně) inspirovali dva 15leté mladíky k rituální oběti psa. Nešlo o jedinou obět pod vlivem extrémních metalových kapel, mezi které patřili ještě Cannibal Corpse a Slayer. Jedna ze "satanských" obětí vedla dokonce tehdejšího bubeníka Slayer k tomu, že opustil kapelu. Další "satanskou" kapela je The Electric Hellfire Club, spíše industriálně psychadelická skupina, jejíž fans iniciovali útoky proti kostelům. Autoři uvádí sérii zločinů v USA se satanskými kořeny včetně šestičlenné skupiny mladíků "Lords Of Chaos", kteří plánovali například střelbu na černochy v Disneyworldu. Ti se přímo k satanismu nehlásili, pouze používali podobnou terminologii a vize jako Varg Vikernes. Vše je ale jen konstatováno, autoři neřeší, jaký byl skutečný vliv kapel, satanismu apod., a tato část knihy, mě moc nenadchla, je příliš povrchní.

Poslední kapitola se věnuje roli fašismu a nacismu v BM scéně a satanismu, popisuje kontakty mezi skinheady a BM, hledá paralely mezi satanismem a NS, jako je elitářství, psychická i tělesná nadřazenost apod. Ne vždy se mluví o národním nacionalismu, spíše podle hesla Evropa Evropanům. Dále jsou zmínění další autoři, kteří píší v satanském nebo pohanském smyslu, autoři tak nahlížejí na problematiku v trošku širších, až celokulturních souvislostech. Mluví o posunu od satanismu k pohanství a nacionalismu, tento posun vysvětlují i odporem ke globalizaci a multi-kulti přístupu. V závěru se zmiňují o norské skupině Einsatzgruppe, která plánovala útoky proti politickým špičkám i osvobození Varga z vězení. Skupinu financovala i Vargova matka, sám Varg se k této události vyjádřil v televizním interview, kde vystupoval v bomberu. Varg si skrze rozhovory a články stále udržuje vliv na scénu, jeho nahrávky se stále prodávají. Závěr kapitoly se zabývá pravicovým extremismem v Norsku, zejména neonacistickými skupinami, vystupujícími proti Norské imigrační politice. Činnost těchto skupin ale spočívá v publikační činnosti a plánování než ve skutečné akci. Kapitola končí odkazem na Ragnarok, jak ho popisuje starší Eda i odkazy na mytologii ohně v evropské tradici, včetně Prométhea, Satanova archetypu.

Tím kniha Lords Of Chaos končí a je na čtenáři, aby si z poměrně složité skládačky, kterou autoři předkládají, udělal vlastní názor. Předkládaná fakta jsou zajímavá, a ne vždy odpovídají dnešnímu přehnaně politicky korektnímu obrazu světa. Její druhá půlka mi připadá povrchní, markantní to je, když si člověk porovná kapitoly o Norsku a o ostatních zemích. Kniha asi nepřinese mnoho lidem, kteří berou BM jenom jako hudbu, podnětnější je pro ty, co se zajímají o mytologii, satanismus a podobná témata v dnešním světě, samozřejmě může být užitečná i zájemcům o skandinávské země, zejména Norsko.

30.05.2008
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
31.07.2019: Arduino 01 - Motivace k elektrotechnice
To jsem se jednou, nechci říct nudil, ale zkrátka jsem narazil na knihy "Porty, bajty, osmibity" a "Hradla, volty, jednočipy" od Martina Malého z produkce sdružení NIC.CZ, které jsou volně dostupné na knihy.nic.cz.
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Statistiky
Aktualizováno: 15.08.2019
Počet článků/fotek: 1374/13795
(C) Saha - 1990 - 2019 - Verze 1.3.32 - 11.05.2019 - Generated by SHREC 2.214
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.