images/logo.png
SHWB na blogspot  | Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Božena Němcová - Pohorská vesnice a další povídky

Božena Němcová je známá hlavně díky Babičce a pohádkám, já ji ale jako spisovatelku spíše ignoroval, protože úspěch Babičky jsem nikdy nepochopil a pohádky znám pouze z filmového zpracování. Proto jsem celkem zvědavě přistoupil k četbě několika dalších autorčiných textů, převážně z vesnického prostředí. Hlavní postavy tvoří většinou nejrůznější služky, děvečky nebo čeledínové, tedy ti nejchudší a nejnuznější. Vždy jde ale o pracující lidi, přesvědčení, že poctivá práce a boží pomoc vede ke štěstí. Tato dobrost chudých lidí je značně idealizovaná a je to jistě ovlivněno autorčiným těžkým osudem, kdy strávila celý život v bídě, aby ji nakonec vlastenci vystrojili nádherný pohřeb. Často se setkáváme s ženským pohledem, což neznamená feministickým, ale prostě pohledem na bídu očima ženy, která se musí starat i o děti. Při této příležitosti si uvědomuji, že Němcová je vlastně jedna z prvních českých spisovatelek, a už z tohoto důvodů stojí její dílo za přečtení.

Všechny příběhy se odehrávají ve druhé polovině devatenáctého století, a je z nich cítit sociální kritika ve formě krátkých ale ostrých šleh. Občas lze sice vyčíst i to, že všude jsou hodní i zlý lidé, ale to spíše jen tak mezi řádky, idealismus a optimismus převažuje. Tedy, ne že by povídky nebyly plné chudoby a bídy, bezmoci nebo zoufalství, toho všeho je plno, ale neustále jako maják vidíme víru v dobré lidi a boží pomoc. V textech lze kromě sociálních momentů vnímat i vlastenecké, pro-české a proti-německé vyznění.

Na povídkách mi vadilo to, že autorka některé scény líčí velmi podrobně, ale jiné odbude několika řádky, a často patří ty "odbyté" z hlediska děje k těm důležitějším. Nevím, jestli jde o nedokončená díla nebo záměr, ale na mě to působilo celkem rušivě.

Pohorská vesnice

Na začátku se seznamujeme s idylickou horskou vesnicí někde na Šumavě, kam se vrací na své sídlo mladý hrabě Hanuš, známý lidumil. Chystá se zde strávit vánoční svátku v rodinném kruhu a přiváží sebou Janka, mladého drotára, ve kterém jeho šafář Mičo poznává svého kmotřence z Kolárovic, slovenské vísky. Poznáváme hraběcí rodinu, tedy Hanušovu matku a jeho mladší sestřenici Jelenu, kterou hraběnka vychovává po smrti její matky, své sestry. Také poznáváme Mičovu rodinu, zejména jeho ženu Manku, dále starou bábu, její vnučku Dorlu, nejbližší kamarádku Jeleny a Józu, slepého bábina syna, nadaného houslistu a hudebníka. Všechny tyto i další postavy poznáváme spolu s vánočními zvyky, a to jak chodskými, tak i slovenskými, dialogy jsou v chodském nářečí, případně slovensky, což je někdy složité na čtení.

Hrabě je považován za podivína, protože má starost o poddané, zaměstnává místní řemeslníky a dobře a přátelsky vychází i se sedláky, které se snaží naučit nové hospodářské metody. Ale jak poznáváme při hádce v hospodě, ne všichni oceňují jeho lidský přístup, zejména Sršáň, který místo poctivé práce pytlačí a pašuje přes hranice, na něj žehrá.

Jednou večer pořádá hrabě hudební produkci, které se účastní i Janko a okouzluje společnost slovenskými písněmi. Při následném vypravování se dozvíme o tom, jak Mičo před lety zachránil hraběti život při střetu s loupežníky, poté vypravuje Jano o bídě u nich doma, vypráví o tom, že vydělává sestře na věno, což hraběte dojme natolik, že sám do daleké vesnice posílá vzkaz a peníze. Vypadá to, že Dorla má oči jen pro Jamka, ten se zase nemůže vynadívat na Jelenku. Seznamuje se i s Pavlem, Dorliným nápadníkem, který ji sleduje a prohlašuje, že když nebude Dorla jeho, nebude ani drotára. Ostatní z vesnice totiž předvídají, že Dorla, stejně jako Manka, zvolí "přivandrovalce" a tipují na krásného Janka. Pavla nemají ve vsi moc rádi, on sám je v jádru dobrý, často nezištně pomáhá ostatním, jenže jeho strýc Sršáň má na něj špatný vliv a tak se Pavel zmítá mezi dvěma polohami, chce být dobrý, nepytlačit ani nepašovat, ale jeho dobrá předsevzetí dlouho nevydrží.

Pomalu se blíží velikonoce, po nichž se Miča i Janko vydávají na svatbu Jankovi sestry. Pavla zastihujeme někde v Bavorech, se strýcem i kamarádem Petrem, a vidíme, že se Pavel trápí pro Dorlu, Petr jej nabádá, aby s ní promluvil, což on odmítá, má svoji hrdost. Ale i Dorla se od vánoc trápí pro Pavla. Proti Dorle Pavla popichuje i strýc, který jej chce mít pro sebe a bojí se, že by jej Dorla změnila, umravnila. A tak Sršáň pomlouvá Pavla před Dorlou a bábou a Dorlu před Pavlem, chvíli mluví o Jankovi, pak zas o hraběti nebo o Anně-Líze z bavorské hospody. Schválně tak kazí lásku Pavla a Dorly, chce aby mu Pavel pomáhal v jeho nekalých činech, rád by se i Petra zbavil, ale zasít rozkol mezi přátele se mu nedaří. Sršáň se snaží hlavně zapůsobit na bábu, protože ta je hlavní osobou ve vesnici, řídí celý její život, její slovo platí jako zákon a v detailech tak bába připomíná babičku z nejslavnějšího autorčina díla.

V hospodě se strhne bitka, Petr i Pavel jsou zranění, cestou domů diskutují, Pavel si stěžuje na celý svět, Petr zase chválí svět, jak ho krásně Bůh stvořil, že vše má svůj účel atd. Také zrazuje Pavla od Sršáňa a jeho zlých řečí. Během velikonoc poznáváme i velikonoční zvyky a zjišťujeme, že mezi Hanušem a Jelenou vzniká pouto silnější než mezi bratrancem a sestřenicí. Sršáň pokračuje ve svých intrikách, neustále pomlouvá Pavla před bábou, a když se na scéně objeví jeden ze zlodějů, kteří kdysi přepadli hraběte, začínáme tušit, že se schyluje k tragedii. Zloděj se na pomstě domlouvá se Sršáňem, který také hraběte nemá rád, podle něj mu kazí jeho nekalé kšefty. Když večer zahájí "mstitelé" akci, Pavel stihne varovat a tím zachránit hraběte, kulka jemu určena smrtelně zraní Janka. Hrabě učiní Pavla myslivcem a přesvědčí bábu, ať mu dá Dorlu za ženu. Tím kniha končí a nemohu se zbavit dojmu odbytého konce v porovnáním s rozsahem celého díla, ve kterém poznáváme mnoho lidových zvyků.

V zámku a v podzámčí

V této povídce sledujeme kontrast života chudých lidí v podzámčí oproti boháčům, resp. zbohatlíkům, kteří si s panstvím koupili i šlechtický titul. Na zámku žije paní Skočdopolová, které majetek jejího muže stoupl do hlavy natolik, že jí ani její jméno není dobré. Hlavní její starostí je psík Joli, kterého rozmazluje, sama je obklopena pokryteckou a prospěchářskou společností, zejména komornou Sárou. Ale i mezi sluhy se najdou prostí lidé, třeba mladá schovanka Klára, správce, kuchař a další.

Ve vesnici zatím sledujeme švadlenu Karáskovu, vdovu, která je se dvěma synky vyhozena z domku, kde si najímala komůrku. Plouží se z vesnice, ženské komentují těžký osud její i svůj, kdy páni žijí z jejich mozolů, ale pánbůh pomůže. Karáskové se manžel zabil, když se zřítilo lešení, musela opustit dům a do nuznějšího příbytku zákaznice nechtěly chodit. Teď se vleče s dětmi na louku za vesnicí, starší, osmiletý Vojtěch je oporou matce, stará se o kojence Josífka, bledého a nemocného. Vojtěch se vydává vyprosit nějaké jídlo do zámku, což se mu podaří, Klára jej dokonce zve na každý den pro jídlo. Ale vše marné, Josífek umírá, ani pohřeb není zadarmo, ale dobří lidé pomohou a všichni to berou tak, že Josífek je v lepším světě, zbaven starostí. Vdovy se ujímá krejčí Sýkora, jenže ona sama je nemocná a do rána umírá na choleru, všichni se bojí nákazy a epidemie. Matka má také konec trápení a Vojtěch zůstává u Sýkorů a jejich pěti dětí. Bohatší měšťané se začnou bát epidemie a začínají dbát o zdraví, ale chudí svůj život nijak nezmění, nemají jak, a tak je jim jediným lékem modlitba. Zvěst o choleře se donese i do zámku, kde velmi vyděsí panstvo a propast mezi lidem a panstvem se ještě zvětší. Doktor sice vysvětluje sociální důvody nemocí, které pocházejí ze špatné stravy a špatného bydlení. Paní dokonce slibuje pomoc, ale začnou hony, přijede mnoho hostí, sliby jsou zapomenuty a v zámku si nevšímají, co se děje v podzámčí.

Klárinka podle svého slibu dává Vojtěchovi jídlo, a tak se stane, že když se Joli zatoulá, Vojtěch jej najde cestou do zámku a vrátí paní, za pomoci Klářina nápadníka Kaliny. I pro Kalinu je to vítaná příležitost polepšit si pošramocenou pověst, ale čest mu nedovolí, resp. ani jej nenapadne využívat zásluh chlapce. Paní si vezme Vojtěcha do služby jako páže, jeho úkolem je starat se o psíka. Chlapec sám, krejčí Sýkora ani doktor nejsou takovým vývojem nadšeni, ale když páni poručili... Mezitím Sára intrikuje se svým milým Jacquesem, tato nadutá dvojice se cítí být více než páni samotní, považujíc je za sprosté zbohatlíky, kdežto oni sloužili u opravdové šlechty a přemýšlí, jak vyštípat ostatní sprosté sloužící.

Jenže i paní onemocní cholerou a zesláblá slyší jak Sářiny plány, tak upřímnou starost ostatní. Nemoc ji naučí pokoře, po uzdravení vyžene Sáru, věnuje peníze na Vojtovo studium, ten chce být doktorem. Dále zaměstnává chudinu na zámku, buduje nemocnici a sirotčinec, až měšťané závidí. Z paní se stává lidumilka, která se vrací ke svým kořenům a i jménu. Pán byl více při zemi, o to raději je za tuto proměnu, hraní si na pány trpěl kvůli své manželce, která chtěl být nóbl. Zkrátka konec jak z pohádky. Svatbou Klárinky a odjezdem paní do Itálie tato povídka končí.

Chudí lidé

V tomto krátkém textu sledujeme autorku, která přijíždí z Prahy do horského městečka v Podkrkonoší, kde se ubytuje u chudých, ale hodných starších manželů, kupců. S nimi sdílí jejich denní starosti a radosti, podrobně poznáváme prostředí plné vzájemné lásky i náboženského citu. Když jela do městečka, slyšela jen, že jsou tam lidé hloupí a zlí, sama se přesvědčuje, že i tam, jako všude, žijí i lidé hodní a dobří. Text je založen na vzpomínkách na autorčin pobyt s prvním manželem v Červeném Kostelci.

Karla

Na začátku se setkáváme s vojenskými vysloužilci, kteří se z Německa vrací domů, na Domažlicko. S nimi jde i žena s dvouletou dcerkou Karlou, jež pochovala svého muže vojáka a proto ji děsí jakákoliv myšlenka na vojnu a válčení. Sama se vrací do služby k rychtářovi, kde dříve sloužila, ten má také dcerku, Hanku, která je Karlinou vrstevnicí. Obě dívky spolu vyrůstají, velice se sblíží a Karla Hanku ve všem chrání. Karla si také velmi rozumí se svým kmotrem, vysloužilcem, který se vrátil s její matkou, s ním si ráda hraje na vojáky, což matka nelibě nese. Vztah obou dívek se stává čím dál těsnější, zvláště když se začne mluvit o nápadnících pro obě a Karla vehementně brání Hanku. Skoro jsem čekal odvážné dílo o lásce obou dívek, přeci jen i o sexuální orientaci autorky jsem kdesi viděl nějaké spekulace, ale skutečnost je prozaičtější, byť také překvapivá. Ukáže se totiž, že Karla je chlapec, kterého matka převlekem chránila před vojenskou službou a zbytečnou smrtí na bitevním poli. Povídka je doplněna vysloužilcovým vyprávěním o své cestě po Itálii a lásce, kterou tam prožil.

Pan učitel

Tato povídka obsahuje vzpomínání školačky na školu, na osvíceného a milého pana učitele, který bral svoji profesi opravdu jako poslání. Text začíná strachem předškolní dívky, která jde poprvé do školy a starší děti ji straší, tento počáteční strach je záhy překonán laskavým učitelem. Sledujeme všední obrázky ze školy někde v podhůří, každodenní vyučování, výlety i starost starších dětí o mladší. Moudré rady pana učitele využívají žáci v dospělosti, což je ukázáno na příkladu vysušení bažiny, což vidí vypravěčka, když se po letech vrací za panem učitelem, ale zastihne pouze jeho pohřeb. Jde možná o idealizovaný, ale upřímný obrázek toho, jak probíhalo vzdělávání a národní obrození, přičemž tato nenápadná a neviditelná mravenčí práce "zapadlých vlastenců" byla životně důležitá. Z textu tak cítíme vřelou lásku k panu učiteli, který probouzí v žácích touhu po vzdělání.

Dobrý člověk

Na začátku se setkáváme s třicetiletým vozkou Hájkem, který jezdí na trase Náchod - Vídeň, poznáváme jej jako hodného člověka, který pomáhá chudým pocestným, a je všeobecně oblíben. Dále se seznamujeme s mladou a půvabnou Madlou, která prchá z domu, protože ji matka chce provdat za lakomého a zlého mlynáře, Madla utíká k tetce, která ji vypraví do Vídně a na cestu ji odkáže právě na Hájka. Ještě nikdy neutekla Hájkovi čtyřdenní cesta do Vídně tak rychle, jako s Madlou, před Vídní by se s ní nejradši neloučil a i jí zřejmě není bodrý a hodný Hájek úplně lhostejný.

Ve Vídni se setkáváme s paní Kateřinou, která se podobně jako Hájek stará o chudá děvčata do Vídně dorazivší, vzpomínaje, že sama začínala jako služka, než se trochu zmohla a tak se ujímá i Madly. Jsme svědkem společná večeře s Hájkem, kterého všichni ve veliké oblibě a úctě mají, v hovoru po večeři je zmíněna bída učedníků, zneužívání dětí při práci, špatná až žádná starost atd. Madla slouží v úřednické rodině, navenek je paní hodná, ale v soukromí je pravý opak, Madle zakáže i zpívat, zvlášť poté, co jí pán pochválí, v průběhu doby ale paní, vidouc Madlinu dobrotu a dobrou službu sama postupně měkne. Chudák Madla zatím s láskou vzpomíná na Hájka, ale myslí, že jeho náklonnost k ní byla dána jeho celkovou dobrotou. Kdyby věděla, že i Hájek na ni myslí, ani cesta domů jej netěšila, ale také on si myslí, že by pro ní nebyl dost dobrý.

Madla ve Vídni hledá svého bratra, který tam před lety utekl, stále bez úspěchu, až si myslí, že musel někde zemřít. Až jednou při návštěvě Prátru poslouchá skupinu českých muzikantů, jednomu z nich spočine zrak na Madle a říká si, že je velmi podobná jeho sestře. A po vystoupení se dají do řeči, zjistí, že jsou opravdu sourozenci, oslavují radostné shledání a bratr popisuje svůj těžký osud při učení u ševce i útěk do Vídně k muzikantům. Madla se těší na Hájkovu návštěvu, ten ale nepřijíždí, protože po nehodě s koňmi leží doma potlučený. Hájek se vrátí do Vídně v pravý čas, protože zlý mlynář našel Madlu až ve Vídni a obtěžoval ji, Hájek ho vyžene a sám Madlu žádá o ruku.

Běžný popis života chudých, ale hodných lidí je doplněn trápením zamilovaných nebo klevetěním služek, které se vzájemně škorpí nebo pomlouvají své paní. Podobně jako v ostatních dílech autorky si lze všimnout jisté nevyváženosti jednotlivých částí, třeba závěr, totiž Hájkova svatba s Madlou, ke které směřuje text celkem přímočaře, je popsán na pár řádcích, což kontrastuje třeba s podrobným popisem klevetících služek. Autorka se také dotýká národnostní otázky při soužití Čechů a Němců ve Vídni. Při popisu utrpení služek ve Vídní se člověk nemůže nevzpomenout na Olivera Twista, i díky zmínkám o "jedubabách", které by dívkám zajistili "jinší" službu.

06.04.2008
Diskuse k článku:
Počet příspěvků: 1 - zobrazeno v: 24.08.2019 - 15:08:11
Verunka (07.04.2008 - 12:13:40):
Idylické popisy venkovského života za starých časů čtu velice ráda, je to příjemný oddech od úplně jiných starostí dnešní doby a není důležité, jak jiná byla v té době realita. Nevyvážený děj je podle mě důsledkem toho, že autorčin hlavní cíl byl především popis lidových zvyků a nářečí, vyjádření ideálů chudých dobrých lidí a morální výchova lidí k takovému ideálu. Dějové zápletky, lásky mezi hrdiny a směřování k svatbě je tam jen přidáno, aby se to tehdy prostým lidem i nám teď dobře četlo (jako klasické tehdejší vesnické romány a dnešní milostné romány pro ženy :-)))... Proto jsem příjemně překvapená, žes to zvládl přečíst a ani nezkritizoval. :-)
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
31.07.2019: Arduino 01 - Motivace k elektrotechnice
To jsem se jednou, nechci říct nudil, ale zkrátka jsem narazil na knihy "Porty, bajty, osmibity" a "Hradla, volty, jednočipy" od Martina Malého z produkce sdružení NIC.CZ, které jsou volně dostupné na knihy.nic.cz.
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Statistiky
Aktualizováno: 22.08.2019
Počet článků/fotek: 1374/13846
(C) Saha - 1990 - 2019 - Verze 1.3.32 - 11.05.2019 - Generated by SHREC 2.214
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.