The Extempore Band - Velkoměsto

Velkoměsto je vrcholným dílem Extempore, slavné alternativní české kapely konce sedmdesátých let. Program byl dokončen těsně před rozpadem kapely v roce 1981, a tato okolnost je na atmosféře nahrávky podle mě docela poznat. Program se skládal ze dvou částí, první byla nazvána "Velkoměsto" a obsahovala 4 delší skladby (témata) na ploše necelých 30 minut, druhá část, "Sny obyvatele velkoměsta", se skládala z krátkých písniček. Velkoměsto vyšlo oficiálně samozřejmě až po revoluci, nejdříve jako 2LP a v roce 2001 došlo k reedici od Blackpointu v podobě 2CD. Původní nahrávky byly doplněny několika bonusy a dvě CD tak obsahují na ploše 90 minut veškerý materiál kapely z dané doby. Osobně mi nepřipadá rozdíl mezi tématy a písničkami nějak zásadní, písničky mají pouze jednodušší strukturu a většinou neobsahují více hudebních témat, často jsou také rockovější nebo punkovější.

Kapela, a hlavně její vedoucí, Mikoláš Chadima, byl v té době už pod značným tlakem represivních složek režimu, a neměl tak prostor ani sílu pro svoji tvorbu. Navíc kapela pravidelně, každý rok, připravovala nový, autorský celovečerní program a myslím, že se nějaké to tvůrčí vyčerpání projevit prostě muselo. Zkrátka se nějak k nahrávce stále nemohu dostat, použité tvůrčí přístupy jsou sice zajímavé, ale připadají mi nesladěné nebo nedotažené. Je možné, že se kapela snažila dokončit program za každou cenu co nejdříve, členům šlo totiž opravdu hrozil kriminál. Z nahrávky mám raději písničky, a to ještě jen některé, zkrátka mi celý program přijde tak nějak "na půli cesty".

Na nahrávce jsou klasické rockové nástroje doplněny typickým saxofonem a dvojicí trumpet, bicí jsou opět posíleny perkusemi. Hudba navazuje na předchozí počiny kapely, absorbuje v sobě novovlné, minimalistické, ale i punkové přístupy, ty zejména ve druhé části, v písničkách. Textově se ocitáme jednak u černohumorních až absurdních textů, na druhou stranu i u více angažovaných a kritických.

První skladba, "Ráno", opravdu evokuje probouzícejícho se člověka, který ještě neví, co se kolem něj děje. Shluk a směs nástrojů, jakoby nahodile hrajících, postupně se vynoří reálnější obrysy hudební skladby a až v samotném závěru skladby dojde na popis lidí spěchajících do práce. Jedná se o temnou, ale poklidnou skladbu (čímž nemyslím bezkonfliktní pop), kde dostává prostor saxofon. Následující "Varování darebáků ředitelem Výzkumného ústavu" začíná ostřejším rifem a pokračuje celkem zajímavou rockovou částí, ovlivněnou minimalismem, kde zajímavě znějí kytarová sóla a perkuse, tato část se ke konci zrychluje a finále obsahuje punkově nařvaný text, zajímavě rytmicky frázovaný. Z předposlední skladby "Asi, Asi, Asi..." mám dojem alternativního preludování a sólování, cítím malátnou atmosféru ospalého blues v alternativní podobě, ale dojde i na hravější momenty. První část je zakončena absurdním, nervním "Rozhovorem neznámých cizinců", s textem ve vymyšleném jazyku, který je expresivně zazpíván. Výše popsané polohy se ve čtveřici skladeb střídají, ale tato první část mi moc nesedí.

Písničky pokračují v popsaném stylu, jsou ale kratší, trvají většinou kolem tří minut a jak již bylo uvedeno, jsou přímočařejší. Mezi ty zajímavější patří alternativnější "Co" nebo černěhumorná "Tramvaj", popisující pocity člověka přejetého tramvají. Písnička zaujme i masivní kytarovou stěnou ve druhé půlce, dále zaujme i svižná a kratičká "Lezem horem, lezem spodem". Pro mě je nejzajímavější "blok" skladeb zhruba v polovině, totiž "Zabi ho", "Závody ve skoku z nuselského mostu", "Ho vezou" nebo "Zakázali", přičemž tento blok uzavírá jedna z prvních českých ryze punkových skladeb, ani ne dvouminutová vypalovačka "Libouchec". V této skladbě je popsána Chadimova zkušenost, kdy se soudruzi pokusili kriminalizovat vystoupení kapely ve stejnojmenné severočeské vísce (po vzoru Plastiků). Před přídavky jsou uvedeny skladby ve vymyšleném jazyku, ať už experimentálně (dlouhé intro s preludováním nástrojů) laděná "Každej se musí rozhodnout" s tímto refrénem, nebo pomalé reggae "Vjuuureggae". Poslední tři skladby tvoří bonusové, recesistické skladby, a to coververze Katapultu "A co dědci", "Sunshine Of Your Love" od Cream a "Havran" od Jima Čerta.

Na nahrávce zazní zajímavé momenty, věci jako "Závod...", "Libouchec" nebo některé motivy z první části nahrávky jsou hodně zajímavé. Ale nahrávce by podle mě prospělo zkrácení, dotažení, zkrátka práce producenta, na druhou stranu jde o archivní věc, shrnující vše, co je k dispozici z doby. Možná šlo ale o záměr a kapela se pohybuje v natolik alternativních vodách, že jsou mimo můj posluchačský záběr.