The Extempore Band - Dům čp. 112/34 + Jaro, Léto, Podzim, Zima

V letech 1978 a 1979 připravila alternativní kapela Extempore dvojici pořadů "Dům čp. 112/34" a "Jaro, Léto, Podzim, Zima". Tyto pořady zachycovaly kapelu v období výměny dvou osobností, kdy M.Chadima nahradil ve vedení kapely J.Neduhu. Tyto dva pořady byly později vydány pouze na MC kazetách, k jejich reedici na CD nedošlo, zřejmě nejsou považovány za tak důležité jako ostatní programy, ale podle mě jde o hodně zajímavé nahrávky. Můj názor je možná ovlivněn tím, že kazeta s touto nahrávkou byla první, kterou jsem od Extempore slyšel. Jak již bylo řečeno, jde původně o dva samostatné programy, vydané na jedné MC kazetě, přičemž jako doplněk lze chápat druhou kazetu s punkovými písničkami a první verzí programu "Jaro, léto, ..." Některé věci, zejména punkové písničky, vyšly na CD jako bonusy, proto hodnotím obě kazety jako jedno dílko, které tak kompletuje tvorbu Extempore ve druhé polovině sedmdesátých let.

Dům čp. 112/34

Kazeta zachycuje živou nahrávku, na které hostuje "C&K Vocal" a jedná se o poslední pořad před "dlouho toužebně očekávaným rozpadem", tedy před odchodem Neduhy. Skladba má necelých třicet minut a svým hudebním vyzněním má blíže "Milé...", kombinuje se v ní Neduhovo písničkářství a humor s Chadimovým alternativním viděním a vzniká podle mě nejzajímavější pořad Extempore. Nahrávka obsahuje příjemný mix písničkářství a alternativy, zazní i prvky blues nebo hardrocku, dojde na kytarová sóla, zkrátka zazní vše, co člověk čeká od hudby konce sedmdesátých let. Extempore byla vždy známá bohatým zvukovým obsazením, což platí i pro tuto nahrávku, prostor tak dostávají i dechové nástroje a vibrafon. Jedná se o příjemné dílo v poměrně nápaditém a svěžím provedení, které nenudí, na čemž se podílí i celkový přístup, který je tak trochu lidový až hospodský, a místy až dryáčnický zpěv dodává nahrávce šťávu.

Hlavní devizu nahrávky tvoří masivní sbory, které hned ze začátku podbarvují Neduhovo představení domu, kterého se celý pořad týká. Poznáváme atmosféru velkoměsta, resp. jednoho domu na předměstí, setkáváme se s bizarními postavičkami a jejich osudy. Po úvodní části následuje zvukově bohatá instrumentální část, v polovině skladby se vrací zpěv a sbor. Poslední třetinu zahajuje skoro ambientně podbarvená "kašlací" pasáž, ve které se dozvíme i to, kde je zakopán pes :-) Text obsahuje překvapivě silné momenty kombinované s humorem a jde skoro o generační výpověď.

Jaro, léto, podzim, zima

Tato skladba je Chadimovou reakcí na vtip, kdože jsou nepřátelé sovětského zemědělství. Tato skladba je již čistě Chadimova a začal v ní formovat svůj tvůrčí přístup, pokoušel se o experimenty, improvizací i výměnou nástrojů mezi hudebníky.

Zachovaly se dvě verze a začnu druhou z nich, která je propracovanější a podobně jako "Dům" má cca třicet minut. Skladbu zahajuje zvukově experimentalní úvod, na který navazuje repetativně-minimalistická pasáž doplněná různými sóly, vše je ve středním tempu a spíše v temnější atmosféře. Tato desetiminutová instrumentální část zcela postrádá rozvernost nebo mírnou rozjuchanost "Domu", na tu se částečně odkazuje druhá část, kde jsou v textu popsány činnosti pro jednotlivá roční období. Následuje energičtější část, před kterou si hudebníci prohazují nástroje, Chadima chtěl totiž ukázat, že pokud má hudebník cit pro hudbu, dokáže hrát zajímavě i na nástroj, který stoprocentně neovládá. V důsledku toho vznikla spíše improvizační část, doplněná absurdním prohozením činností prováděných v létě a v zimě. Závěr skladby pak navazuje na druhou část skladby a zní mi až novovlnně. Celá skladba obsahuje typické postupy a přístup ke tvorbě, které Chadima používal i později.

Patnáctiminutový záznam první verze skladby "Jaro, léto" je nutno brát jako dokument doby. Tato verze obsahuje fragmenty, které byly později použity ve druhé verzi, přičemž některé z nich byly předělány a upraveny. Jde o rannou verzi, která je na jednu stranu syrovější, na druhou stranu zase krotší, a nechybí ji jistá zajímavost.

Písničky

Poslední dvě skladby z tohoto období tvoří písničky "Anonym" a "Four Minutes To Midnight", o kterých lze prakticky zopakovat to, co jsem uvedl o ostatních písničkách u jiných nahrávek. "Anonym" mohl být klidně umístěn mezi punkovými bonusy na "Zabíjačce", kam se zřejmě nevešel z kapacitních důvodů. U anglicky zpívané "Four Minutes To Midnight" nevím, jestli je to převzatá skladba, každopádně má charakter bluesového "tradicionálu" s expresivním zpěvem a bubnovým sólem uprostřed. Jde ale o překvapivě energickou, svižnou a dobře poslouchatelnou skladbu.

Když to shrnu, tak jak "Dům", tak druhá verze "Jaro, Léto,..." obsahuje solidní porci alternativní hudby a doplňují obrázek nejen o Extempore, ale o celé české alternativní scéně v daném období. Lze jen litovat, že i tyto nahrávky nevyšly v reprezentativní podobě na CD, osobně je mám asi nejraději z celé tvorby Extempore.