images/logo.png
Nový obsah pouze na blog.sahaweb.cz Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Masters Of Rock 2008 - Vizovice, 10.-13.07.2008 - [177 fotek]

sirenia korpiklaani ministry deflepard avantasia totalninasazeni jaksitaksi dyingpassion darkgamballe thesorrow haggard sabaton annihilator oomph moonspell alestorm horkyzeslize tristania apocalyptica amonamarth mydyingbride ee endless

Upozornění - tento report píšu skoro 14 dní po návratu z festivalu, na základě poznámek a vzpomínek - a zásadním zážitkem pro mě bylo vystoupení My Dying Bride, které výrazně překonalo všechny ostatní zážitky z festivalu.

Hlavní motivací pro moji účast na Masters Of Rock (MoR) bylo zúčastnit se po letech nějakého většího festivalu, MoR volíme jako kompromis mezi termínem a vystupujícími kapelami, protože třeba Brutal Assault nestíhám pro kolizi termínů. Navíc na MoRu vystupují kapely různých rockových a metalových žánrů, což se později ukazuje jako výhoda. Většina kapel na MoRu patří mezi "velká" jména, pro mě jsou hlavními lákadly Ministry, Moonspell a My Dying Bride, tedy kapely, jejichž největší sláva sice již pominula, ale aktuální desky se vrací ke starým kořenům. Při pročítání programu se trochu děsím dlouhých prostojů mezi kapelami, markantní je hodina před Def Lepard, ale na druhou stranu ze zkušenosti vím, že dvě pódia a neustále přebíhání tam a zpátky taky není to pravé.

Vizovický MoR je čtyřdenní festival, což je celkem síla, zúčastnit se ho naplno by pro mě znamenalo 3 dny dovolené, což se mi zdá moc a tak volíme variantu nedělního dopoledního odjezdu, čímž vynecháváme poslední večer - stejně jsme toho měli až nad hlavu. Cestou do Vizovic si říkám, že nejdůležitější je nedopadnout jako na posledním Bassinfire a také přemýšlím, jak budu reagovat na kapely, když od většiny zúčastněných nemám aktuální počiny naposlouchány, případně je prakticky neznám.

Do Vizovic přijíždíme ve čtvrtek, chvíli po čtvrté, kemp u areálu je již obsazen, pořadatelka nás posílá kamsi do kopců a tak končíme na louce vysoko nad Vizovicemi. Postavíme stan a vydáváme se do areálu, a první dojem je - velké zklamání. Plac pod pódiem mi připadá celkem malý, protože už při Sirenii je solidně zaplněn, takže nechci vidět mačkanici při hlavních hvězdách. Zbytek areálu je naopak velmi členitý, takže jeho velikost objevujeme postupně a dojem stísněnosti naštěstí mizí. Samotné umístění areálu v těsném sousedství funkčního vlakového nádraží se mi zdá dost rizikové - divím se, že žádný z alkoholem unavených návštěvníku neusnul na kolejích.

V areálu je umístěna spousta stánků s nejrůznějším občerstvením a dalším metalovým zbožím. V pivních stanech je na čepu Plzeň za 35, Bonaqua za 20 a Coca Cola, Kappi, Fanta, Ledový čaj za 25, mimo pivní stany se ještě dalo objevit Frisco a Birell. Takhle vypsáno to vypadá jako široký výběr nealko nápojů, ale věčně něco nebylo, a hlavně - kofola je kofola. Cena nápojů je sice snesitelná, ale od "sponzorů" bych čekal lepší. Na diskusním fóru na oficiálních stránkách se později řeší, zda čepované pivo byla opravdu dvanáctka, nebo nějaké speciální, slabší "festivalové" pivo - tato varianta by mi ani nevadila, nebýt v tom případě přemrštěné ceny. Někteří si stěžovali i na chuť, což nedokáži posoudit, protože mě Plzeň (a) stejně nechutná (b) pochutnat si na pivu chodím jinam. Rozumnější ceny byly mimo oficiální areál, kde byl i větší výběr piv, naopak výběr jídla byl pestřejší a zajímavější v areálu.

Některé jídlo bylo průměrné, jiné dobré, jednou jsme dokonce narazili na výbornou masovou směs, ale obecně byl výběr jídla široký, takže problém mohl mít snad pouze zarytý vegetarián. Většinu jídelních stánků hodnotím jen pohledem, opravdu jsem neměl sílu u každého vše ochutnat, byť by mě to lákalo - tedy s výjimkou čínských nudlí, které nejím. Potěšili i takové věci jako ledová tříšť, ovocný koktejl, palačinky nebo mini-donutky, zkrátka je dobře, že pořadatelé nepočítají s tím, že pivo a párek stačí všem na tři dny.

Horší to bylo tradičně s hygienou, ToiToi budky byly nepoužitelné už v době našeho příjezdu. Což o to, nás chlapy zachraňoval hájíček, horší to měly naše něžnější polovičky, které zachraňovalo placené WC u vchodu za 5Kč. Dalším mínusem je kapacita kempu, který ale není nafukovací. Pořadatelé nás mohli poslat rozumnějším směrem, byť na louce jsme měli klid, když nepočítám debilní pražáky poslední večer. A také nás nikdo neokradl, což v kempu patřilo ke koloritu, se kterým asi pořadatelé moc nenadělají. Pouze návrat do kopce byl drastický, po dvou výšlapech volíme taxíka, kterých jezdilo celkem dost. První dva dny byli řidiči ještě v pohodě, vozili nás za 60, ale poslední nepříjemný chlapík ani nezapnul taxametr a rovnou chtěl kilo.

Pochvalu zaslouží i to, že během večera chodili pořadatelé a sklízeli nepořádek ze stolů. Také musím pochválit velkoplošnou obrazovku, na kterou bylo přenášeno dění na pódiu, což jsme ocenili zejména u hlavních hvězd první večer, kdy jsme stáli daleko za zvukařem, protože dostat se blíže dopředu nešlo. Některé kapely uváděli moderátoři (z nějakého rádia), zákonitost, kterou kapelu uvedou a kterou ne, jsem nevysledoval, výkon moderátorů mě nijak nenadchnul, některé hecovačky byly až trapné, ale informace ze zákulisí byly občas zajímavé.

Pořadatelé byli korektní, někteří stánkaři vyloženě pohodoví, ale holky v prvním pivním stanu vedle pódia byly celkem nepříjemné. Byť jsou pořadatelé korektní, tak celý princip - zakázat vnášet do areálu vlastní pití, aby se muselo kupovat to drahé - mi moc nesedí, zvlášť v tom horku. Ale abych řekl pravdu, nevím, jestli byla ochranka opravdu tak přísná, ke konci jsem potkal pár lidí s kofolou z venku... Jinak atmosféra festivalu byla výborná, žádnej problém s lidmi jsem nezaznamenal, když nepočítám klasický kolorit opilců, válejících se postupně všude, hlavně kolem dřevěných boudiček opojně vonících jelínkovou Slivovicí. Pouze v předním řadách většinu času někdo mával nejrůznějšími vlajkami, což mi vadilo už při sledování, protože přes ně nebylo moc vidět. A při zpracovávání fotek bych je vraždil - pokud se mi vůbec přes les rukou povedlo vyfotit kapelu, tak její část zabíral nějaký kokotský prapor.

hudba/img/aDSC_2403.jpg
hudba/img/aDSC_2447.jpg
hudba/img/aDSC_2449.jpg
hudba/img/aDSC_2450.jpg
hudba/img/aDSC_2460.jpg
hudba/img/aDSC_2461.jpg
hudba/img/aDSC_2637.jpg
hudba/img/aDSC_2767.jpg
hudba/img/aDSC_2825.jpg
hudba/img/aDSC_2828.jpg
hudba/img/aDSC_2885.jpg
hudba/img/aDSC_2892.jpg
hudba/img/aDSC_2903.jpg
hudba/img/aDSC_2905.jpg
hudba/img/aDSC_3058.jpg
hudba/img/aDSC_3059.jpg
hudba/img/aDSC_3062.jpg
hudba/img/aDSC_3063.jpg
hudba/img/aDSC_3065.jpg
hudba/img/aDSC_3067.jpg
hudba/img/aDSC_3068.jpg
hudba/img/aDSC_3091.jpg
hudba/img/aDSC_3093.jpg
hudba/img/aDSC_3094.jpg
hudba/img/aDSC_3095.jpg
hudba/img/aDSC_3096.jpg
hudba/img/aDSC_3098.jpg
hudba/img/aDSC_3100.jpg
hudba/img/aDSC_3120.jpg
hudba/img/aDSC_3122.jpg
hudba/img/aDSC_3123.jpg
hudba/img/aDSC_3125.jpg
hudba/img/aDSC_3130.jpg

Sirenia

Do areálu vcházíme s prvními tóny Sirenie - tato věta zní trochu klišovitě, ale je to fakt. První dvě písničky nám působí velké zklamání, hlavně nová zpěvačka působí až tristním dojmem, situaci zachraňuje zpěvák svým hlubokým hlasem. Starší věci působí mnohem lépe, až blackověji, za zmínku stojí výborný "Meridian" z debutu. Po něm následují nové věci, které již nejsou tak zajímavé, takže celkový dojem z vystoupení je rozpačitý, zpěvačka je spíš na ozdobu, ale možná je to daň za naši "nerozkoukanost", nevím.

hudba/img/DSC_2257.jpg
hudba/img/DSC_2261.jpg
hudba/img/DSC_2265.jpg
hudba/img/DSC_2266.jpg
hudba/img/DSC_2278.jpg
hudba/img/DSC_2289.jpg

Korpiklaani

Další v pořadí jsou Fini Koipiklaani, veselá, skočná folk-metalová záležitost, využívající housle i tahací harmoniku. Humppa to sice není, ale celé publikum je od úvodních tónů nadšené a roztancované. Po 3/4 hodině už mi jednotlivé písničky přijdou na jedno brdo, ale dobrá nálada a pohodový pocit přetrvává.

hudba/img/DSC_2290.jpg
hudba/img/DSC_2295.jpg
hudba/img/DSC_2295a.jpg
hudba/img/DSC_2299.jpg
hudba/img/DSC_2305.jpg

Ministry

Další kapela představuje totální změnu stylu, a pro mě byla hlavním důvodem, proč být na MoR už ve čtvrtek. Ministry jsou elektro-metalová legenda, hrající přes 25 let, letos končí svoji kariéru a vystoupení na MoRu mělo být úplně poslední. Celá kapela vystupuje za zábranami v kleci, a chvíli mi trvalo, než jsem si na jejich elektro-řažbu zvykl. Vystoupení bylo založeno spíše na kytarových rifech, které měli na starosti až čtyři kytary, ke kterým se přidaly i samply a řízná rytmika, ale trochu mi chyběl Barkerův industriál. Ten ale dostatečně vynahrazoval zpěv Ala Jourgansena a jeho show - typická hučka, sluneční brýle, mikrofon v konstrukci s lebkou, kterou jsem obdivoval již na předchozím koncertě. Prostě Ministry předvedli nářez, jak má být, zastoupena byla převážně novější tvorba, kterou moc neznám, ale to je celkem jedno. V paměti mi utkvěla "Lies, Lies, Lies" a samozřejmě závěrečná trojice starších skladeb "So What", "N.W.O." a "Just One Fix". Kapela splnila přesně to, co jsem čekal, ale vlastně nic víc, nic míň... Obrazovka je využitá k "proti-Bushovské propagandě", kapela a zejména leader Al se kritikou končícího amerického prezidenta nijak netají.

hudba/img/DSC_2321a.jpg
hudba/img/DSC_2336.jpg
hudba/img/DSC_2338.jpg
hudba/img/DSC_2354.jpg
hudba/img/DSC_2359.jpg
hudba/img/DSC_2360.jpg
hudba/img/DSC_2366.jpg
hudba/img/DSC_2373.jpg
hudba/img/DSC_2383.jpg
hudba/img/DSC_2387.jpg

Def Lepard

Hodinový prostoj nám nakonec až tak nevadí, protože si v klidu prohlížíme areál a potkáváme nějaké ty známé. Def Lepard patří mezi zasloužilé rockery, pro mě jsou spíše vhodní k poslechu a pivu a kdyby hráli třeba místo Sirenie, tak se nic neděje - za tento názor by mě ale asi ty tisíce lidí namačkaných na ploše minimálně proklelo. My jsme hodně vzadu, takže dění na pódiu sledujeme spíše z obrazovek a později v pivním stanu, Def Lepard hrají svoje klasiky, které sice neznám jménem, ale znějí mi povědomě a pohodově, samozřejmostí je perfektní výkon a profesionální přístup.

hudba/img/DSC_2415.jpg

Avantasia

Zmíněný profesionální přístup chybí "hvězdné" Avantasii, která nechává své "nejlepší" fanoušky čekat přes třicet minut a jako jediná má tak výrazné zpoždění. Později se dozvídám, že na MoRu natáčeli koncertní DVD, tak chtěli mít vše perfektně připraveno, ale i tak. Za toto zdržení se kapele "odvděčuji" stejně a také po půlhodině odcházím. A ono mi to celkem stačilo - heavy nebo speed metal plný pompy, póz, klišé a nabubřelé nudy by mě asi v roce 1988 nadchl, vyrůstal jsem na Helloweenech, ale dnes? Hostem má být Kai Hansen a to, že jsem nevydržel až do konce a neviděl (neslyšel) ho mě docela mrzí. Avantasia sice hraje snad dvě hodiny, ale jak jsem říkal, mě stačila půlhoďka a jako jedno z mála pozitiv pro mě byl hlas jednoho ze zpěváků, ale nevím kterého :-) Sice jsem ještě cestou do kopce zaslechl nějakou sypačku, a v tu chvíli mě zamrzelo, že nejsem v hledišti, celkově mám však pocit, že se bez tohoto vystoupení úspěšně obejdu. A to i přesto, že Avantasia moc nekoncertuje a údajně šlo o cca desátý koncert vůbec.

Totální nasazení

Druhý den byl stanoven začátek produkce přesně na 10:30 a skutečně, už v 10:55 přišel na pódium zpěvák Komunálního odpadu s tím, že přijeli pozdě a tak nevystoupí, protože si následující kapela odmítla prohodit pořadí. Následovalo tedy vystoupení punkáčů ze Slaného "Totální nasazení", kteří zaujali už vtipnou zvukovkou. Jejich punk byl jednoduchý a veselý, místy připomněl ZNC, jindy zase došlo na ska nebo metalové inspirace - kytarista je totiž jediným metalistou ve Slaném. Jednotlivé písně zaujaly i angažovanými, levicově orientovanými texty - jedna je protidavová, další nese titul "Dal jsem si dvě dvanáctky a vyrazil jsem na nácky", "AustralSKA", poslední vál je mocně aplaudovaný "Černobílý svět". Celé vystoupení čtveřice muzikantů je veselé a jednoduché, pobaví i některé pózy a vtipné uvádění na hranici nadhledu a trapasu. Ozvláštněním je kromě střídání zpěváků i kazoo, hráč na něj je s vtipem kapele vlastním představen jako druhý nejlepší hráč na tento nástroj po Stivínovi.

hudba/img/DSC_2467.jpg
hudba/img/DSC_2468.jpg
hudba/img/DSC_2470.jpg
hudba/img/DSC_2474.jpg
hudba/img/DSC_2485.jpg
hudba/img/DSC_2489.jpg

Jaksi Taksi

Tuto kapelu jsem měl zařazenou jako starou rockově-alternativní kapelu, ale evidentně si ji s něčím pletu, šlo totiž spíše o něco mezi zábavovkou a melodickým punkem, taková nic neříkající pohoda s "hitem" "Zachovejte paniku".

hudba/img/DSC_2496.jpg
hudba/img/DSC_2501.jpg
hudba/img/DSC_2506.jpg
hudba/img/DSC_2508.jpg

Dying Passion

Kapela je v programu uvedena jako "My Dying Passion" a její vystoupení předchází kompletní obměna publika, po které je hlediště zoufale prázdné, méně lidí jsem na MoRu viděl snad jen na stylově spřízněných Endless. Ani nepřízeň diváků nezabrání kapele servírovat energický post-doom-rock, hlavně zpěvačka má energie na rozdávání, což jí v počínající sluneční výhni závidíme a cca v půlce setu odcházíme hledat snesitelnější podmínky.

hudba/img/DSC_2520.jpg
hudba/img/DSC_2526.jpg
hudba/img/DSC_2530.jpg
hudba/img/DSC_2532.jpg
hudba/img/DSC_2537.jpg
hudba/img/DSC_2538.jpg
hudba/img/DSC_2539.jpg
hudba/img/DSC_2542.jpg
hudba/img/DSC_2546.jpg
hudba/img/DSC_2550.jpg
hudba/img/DSC_2551.jpg
hudba/img/DSC_2552.jpg

Dark Gamballe

Pět minut jejich hutného elektro-metalu mi stačí, abych si potvrdil, že se nic nemění a stávající podoba kapely se mi nelíbí. Psal jsem to už X-krát a nebudu se opakovat. Kdybych měl parafrázovat Kryptor, tak "vedro vítězí" a my prcháme pryč z areálu, na "naší" louce je celkem svěží vánek, ve stínu je jakž takž snesitelně a tak zde trávíme skoro celé odpoledne.

hudba/img/DSC_2559.jpg
hudba/img/DSC_2560.jpg
hudba/img/DSC_2564.jpg
hudba/img/DSC_2569.jpg

The Sorrow

Vracíme se až v průběhu vystoupení The Sorrow, jejichž hutný death/core mě celkem zaujal. Podle zvuku tipuji na Švédy a tak mě země původu Rakousko mírně překvapuje. Jejich vystoupení tedy hodnotím jako celkem nátěr, doplněný šplháním kytaristy po konstrukci.

hudba/img/DSC_2577.jpg
hudba/img/DSC_2581.jpg
hudba/img/DSC_2582.jpg
hudba/img/DSC_2583.jpg
hudba/img/DSC_2586.jpg
hudba/img/DSC_2592.jpg
hudba/img/DSC_2594.jpg

Haggard

Tato německá kapela deset minut zvučila a pak se divila, že musí po 40 minutách končit. Je ale fakt, že nazvučit 12 lidí, housle, violoncello, klasickou basu, klávesy, tympány, činely, gong a k tomu klasickou rockovou sestavu není jednoduché. Vystoupení Haggard provází zajímavá, středověká atmosféra, nelze mluvit o písních, ale složitých kompozicích s až teatrálními prvky. Zpěvák střídá více hlasů - chvíli zní jako bard, jindy se ozve až havraní skřehot. Byť mi chvíli trvalo, než jsem se dostal do té správné nálady, tak šlo snad o první kapelu, která mohla hrát o chvíli déle - snad si to v říjnu v Praze vynahradíme. Potěšil mě i hudební vtípek s Nirvánou.

hudba/img/DSC_2598.jpg
hudba/img/DSC_2602.jpg
hudba/img/DSC_2603.jpg
hudba/img/DSC_2609.jpg
hudba/img/DSC_2610.jpg
hudba/img/DSC_2616.jpg
hudba/img/DSC_2618.jpg
hudba/img/DSC_2619.jpg
hudba/img/DSC_2625.jpg
hudba/img/DSC_2626.jpg
hudba/img/DSC_2633.jpg

Sabaton

Následuje vystoupení švédské kapely, která je v poslední době čím dál víc populární. Kámoš po chvíli poslechu prohlásil, že jde o Nightwish bez zpěvačky a v některých refrénech bych i souhlasil. Jinak jde spíše o heavy/power metal, musím říct, že jim to šlape celkem dobře, ale moc mě nezaujali. Sabaton se textově věnují WWII, takže třeba "Polish Land" potěšil hlavně poláky vepředu.

hudba/img/DSC_2644.jpg
hudba/img/DSC_2645.jpg

Annihilator

Hlavní hvězdou druhého večera jsou kanadští thrasheři Annihilator. Ti se prezentují ve dvou podobách, thrashové "sypačky" konce osmdesátých let a novější skladby, které jsou celkem melodické a ve středním tempu. Kapela zní tak, jak bych čekal, dojde i na sborové refrény, sóla, vizuálně zaujme i svítící kytara. Pro mě jde určitě o příjemné překvapení, ale podobně jako v předchozím případě nevidím celé vystoupení - jednak mě to nezaujalo natolik a pak - žízeň je žízeň.

hudba/img/DSC_2659.jpg
hudba/img/DSC_2664.jpg
hudba/img/DSC_2665.jpg
hudba/img/DSC_2668.jpg
hudba/img/DSC_2669.jpg

The OOMPH!

The OOMPH!, v počátcích kariéry v domovském Německu zakazovaní, předvádějí německý kolovrátek ve stylu tvrdších Rammstein. Zpěvák ve svěrací kazajce byl sice zajímavý, ale vydrželi jsme tak dvě písničky a když jsme se po hodině vrátili, tak jsem měl dojem, jakoby hrála pořád ta stejná skladba, jako když jsme odcházeli.

hudba/img/DSC_2671.jpg
hudba/img/DSC_2679.jpg
hudba/img/DSC_2680.jpg
hudba/img/DSC_2693.jpg
hudba/img/DSC_2694.jpg
hudba/img/DSC_2697.jpg

Moonspell

Portugalští Moonspell jsou jasným vrcholem večera a protože vystupují jako poslední, mají deset minut zpoždění. Jejich vystoupení bylo hodně hlasité, což bylo trochu na škodu, protože se tak utápěla ona magická atmosféra. Vizuálně je vystoupení charakterizováno stroboskopickými světly, hudebníci jsou zahalení v mlze, vlasy jim vlají. Všechny skladby zní mnohem tvrději než z desek, ovšem Fernandův hlas je opravdu výtečný. Po cca půlhodině prchám z kotle, zrovna když hrají "Opium", základní set končí geniální "Alma Mater" a "Full Moon Madness", což je krásné uklidnění. Bohužel je toto zklidnění okamžitě rozbito prvním přídavkem ze čtyř, které Fernando pěje v červeném plášti (podle pláště jsem tak trochu doufal, že zazní Mefisto).

hudba/img/DSC_2704.jpg
hudba/img/DSC_2709.jpg
hudba/img/DSC_2717.jpg
hudba/img/DSC_2720.jpg
hudba/img/DSC_2723.jpg
hudba/img/DSC_2728.jpg
hudba/img/DSC_2742.jpg
hudba/img/DSC_2745.jpg
hudba/img/DSC_2746.jpg
hudba/img/DSC_2750.jpg
hudba/img/DSC_2753.jpg
hudba/img/DSC_2754.jpg

Alestorm

Ráno zkoušíme výlet k jakémusi kempu s rybníčkem, jehož krásné prostředí totálně zabíjí nepříjemná obsluha v restauraci, takže obědváme raději přímo ve Vizovicích. Vracíme se až na skotské Alestorm, kteří produkují typický "německý" haevy metal, podle všech alá Sabaton, pouze texty nejsou o WWII ale o pirátech. Osobně mě nijak nezaujali, ale vystoupení beru jako jako příjemné navnadění na další kapely.

hudba/img/DSC_2794.jpg
hudba/img/DSC_2795.jpg
hudba/img/DSC_2796.jpg
hudba/img/DSC_2802.jpg

Horkýže Slíže

Tito slovenští punkoví pohodáři (nebo také rockový parodáři), se spíše metalovou vizáží, zaujali poměrně široké publikum. A nutno říci, že zaslouženě, jejich jednoduché, chytlavé písničky se přesně hodili k začínajícímu odpoledni. Jednotlivé písně jsou prokládány vtípky, které jsou jednoduché až trapné, přesto překvapivě funkční, jako jedni z mála dostali všechny včetně moderátorů. Slyšeli jsme, jak zněli bicie v 85, refrén silný ako hovado, horí maštal, Gay And Lesbians Song (zpívaný zaplněným hledištěm), parodii na Ramstein, dozvěděli jsme se, i jak to bylo s malou Žužu. Na závěr se nám chlapci svěřili, že dokurvili, čo sa dalo a tak jsme spokojeně vyrazili na pivo. Překvapivě šlo o kapelu, která mi zatím připravila snad největší zážitek, byť vrchol měl ještě přijít. Možná tomu pomohlo to, že jsem celý repertoár znal, byť kapelu moc neposlouchám, možná to bylo tím, že přidali nadhled, vtip a pohodu. A to, že spolehlivě zaplnili celé hlediště, mě dost překvapilo.

hudba/img/DSC_2805.jpg
hudba/img/DSC_2808.jpg
hudba/img/DSC_2814.jpg
hudba/img/DSC_2818.jpg

Tristania

Vracíme se až na Tristaniu, která má také novou a krásnou zpěvačku. Z vystoupení ale kvůli vedru moc nemáme - je sice polozataženo, ale předbouřkové vedro je k nevydržení. Takže jediné co mohu říct, že kombinace ženského a mužského zpěvu byla celkem zajímavá.

hudba/img/DSC_2835.jpg
hudba/img/DSC_2836.jpg
hudba/img/DSC_2838.jpg
hudba/img/DSC_2839.jpg
hudba/img/DSC_2841.jpg
hudba/img/DSC_2844.jpg
hudba/img/DSC_2851.jpg
hudba/img/DSC_2854.jpg

Amon Amarth

Alespoň konec Arakainu se symfonickým orchestrem i přes velkou snahu nestíháme, později se dozvídáme, že jsme o nic nepřišli, protože byl špatný zvuk, ale stejně mě to mírně mrzí. Těsně před začátkem Amon Amarth se strhla krátká průtrž, takže začínají s mírným zpožděním. Amon Amarth hrají melodický viking metal, z dřívějška si ale pamatuji větší nářez, nyní převažuje melodika, byť ne ve smyslu švédského melodického deathu. Jedná se o hodně příjemný poslech, přesto si musíme jít brzo sednout do pivního stanu. Únava se totiž projevuje víc, než bych čekal - přeci jen, spát denně 5/6 hodin, pořád na nohách, horko... Oproti včerejšímu večeru je zvuk více potichu, což dodává všem kapelám na hudebním vyznění. Atmosféře setu Amon Amarth pomáhají i blesky, které ovšem vidíme jen od piva, konec vystoupení zastihuje opravdová průtrž.

hudba/img/DSC_2859a.jpg
hudba/img/DSC_2870a.jpg
hudba/img/DSC_2877a.jpg

Apocalyptica

Protože vytrvalý déšť provází vystoupení finské Apocalypticy, trávím většinu vystoupení v plechovém hangáru, pár posledních kousků zhlédnu i na vlastní oči. Docela mě překvapuje, že i přes nepřízeň počasí je časový harmonogram jakž takž dodržen. Apocalyptica pro mě už dávno ztratila punc něčeho neotřelého a nového, a angažováním bubeníka má blíže k běžné rockové nebo spíš revivalové kapele. Na druhou stranu je zvuk cell pořád dostatečně originální a zajímavý, takže těch pár věcí, co vidím na živo si celkem užívám. Zaznamenávám nějaké vlastní věci, něco od Metallicy, na úvod tipuji nějakou tu Sepultury, ale jak říkám, byl jsem v hangáru.

hudba/img/DSC_2915.jpg
hudba/img/DSC_2916.jpg
hudba/img/DSC_2924.jpg
hudba/img/DSC_2927.jpg
hudba/img/DSC_2929a.jpg

My Dying Bride

Déšť přestává a připravují se britští doomaři My Dying Bride, pro mě nečekaně vrchol festivalu. Moc jsem si od vystoupení nesliboval, viděl jsem je už dvakrát, ale tentokrát mě dokonale dostali. Snad díky dešti je v hledišti málo lidí, ani zvuk není tak nahlas a vystoupení má takovou až klubovou, intimní atmosféru - tedy aspoň pro ty, co jsou vpředu. Ve svém vystoupení škrtla kapela posledních deset let a hrála z prvních 4 desek jednu doomovou perlu za druhou ("The Songless Bird", "From Darkest Skies", "The Cry Of Mankind", "The Snow In My Hand"). Zpěvák Aaron prožívá každou sekundu svého depresivního a plačtivého zpěvu i hudby, na rozdíl od jiných zpěváků mu věříte na 100% a obáváte se, aby se dožil konce vystoupení, ale doufám, že v civilním životě nemá vážné psychické problémy. Aarona zdatně doprovázeli klávesistka a houslistka v jedné osobě, basistka, dva kytaristi a bubeník. V jiných kapelách by část pozornosti na sebe strhla obě děvčata, ale zde byl jen jeden frontman. Jeho výkon byl skutečným zážitkem a nečekaně šlo o jeden z nejlepších koncertů nejen na MoRu ale celkově...

hudba/img/DSC_2956.jpg
hudba/img/DSC_2959.jpg
hudba/img/DSC_2976a.jpg
hudba/img/DSC_2981a.jpg
hudba/img/DSC_3021.jpg
hudba/img/DSC_3026.jpg
hudba/img/DSC_3027a.jpg
hudba/img/DSC_3030.jpg
hudba/img/DSC_3033.jpg
hudba/img/DSC_3035.jpg
hudba/img/DSC_3038.jpg
hudba/img/DSC_3044.jpg
hudba/img/DSC_3046.jpg
hudba/img/DSC_3049.jpg

E!E

V neděli ráno přicházíme na další punkovou legendu, totiž E!E, kteří hrají jednu osvědčenou věc za druhou, nějaké ty předělávky, jedna i od Kryla a končí kultovní "Nic novýho nerozjíždět". Kromě toho dojde na klasiky typu "svině nemlaťte mě", "ve strážním koši", dozvíme se i, že je lepší sedět u Pelikánů a pivo, pivo pít. Zkrátka jde o klasickou punkovou kapelu, kterou si celkem užívám.

hudba/img/DSC_3069.jpg
hudba/img/DSC_3071.jpg
hudba/img/DSC_3072.jpg
hudba/img/DSC_3077.jpg
hudba/img/DSC_3078.jpg
hudba/img/DSC_3079.jpg
hudba/img/DSC_3080.jpg
hudba/img/DSC_3084.jpg

Endless

Následující Endless ukazují, že podobné kapely, stejně jako Dying Passion na podobný fest moc nezapadají a lepší je pro ně klubové vystoupení. Hráli sice výborně, zvlášť starší, energičtější skladby jako "History" nebo "Cold Sun" sklízeli úspěch. Došlo i na dvě novinky z připravovaného alba, které patří ke složitějším skladbám, s různými vybrnkávačkami apod. A právě na vychutnání těchto nuancí člověk potřebuje spíše klid a pohodu a ne hektický festival. Prakticky prázdné hlediště, v kontrastu s E!E taky na náladě nepřidá. Toto vystoupení mě nezklamalo, byla to taková příjemná tečka za naším pobytem na MoRu.

hudba/img/DSC_3101.jpg
hudba/img/DSC_3102.jpg
hudba/img/DSC_3108.jpg
hudba/img/DSC_3109.jpg
hudba/img/DSC_3110.jpg
hudba/img/DSC_3114.jpg
hudba/img/DSC_3117.jpg

Závěr

Členité zázemí, velké množství stánků i mimo areál, je super a ocenit to musí každý účastník, na rozdíl od výběru kapel. To je vysoce individuální věc, pozitivní ale je, že snad nehráli dvě kapely po sobě v podobném žánru, což je pro mě, který poslouchá kde co, super, ale vyhraněnějším posluchačům to, spolu s dlouhými prostoji, může vadit.

Ale když to shrnu, tak MoR 2008 hodnotím jako celkem úspěšný a vydařený festival. Srovnání s ostatními tuzemskými festivaly sice nemám, ale když si vzpomenu, jak vypadala situace před cca pěti lety, tak musím uznat, že MoR je tak o ligu výš. Mám na mysli hlavně organizační zajištění, jídlo apod., což je s výjimku hygienického zázemí klidně srovnatelné i třeba s With Full Force v té době. Velkým kladem MoRu je členitý areál, který ale letos dosahoval hranic své kapacity. Jak jsem již uváděl, výběr kapel je čistě subjektivní záležitost, a každému něco chybí nebo přebývá, ale to už holt k podobné akci patří.

Podobné texty většinou končí kategorickým prohlášením - "za rok přijedeme" nebo "už nás tam nikdy nikdo neuvidí" - já bohužel nic z toho říci nemohu, protože moje případná účast na MoRu 2009 je podmíněna tolika faktory, že je ani nemohu vyjmenovat.

07.08.2008
sirenia korpiklaani ministry deflepard avantasia totalninasazeni jaksitaksi dyingpassion darkgamballe thesorrow haggard sabaton annihilator oomph moonspell alestorm horkyzeslize tristania apocalyptica amonamarth mydyingbride ee endless
Související články:
Diskuse k článku:
Počet příspěvků: 1 - zobrazeno v: 19.03.2024 - 04:17:38
Verunka (08.08.2008 - 11:32:41):
Na to, že nemáme v hudbě příliš stejný vkus, názor na většinu vystoupení mám překvapivě podobný... Asi se vzájemně nevědomky trochu přizpůsobujeme... :-) Ale hlavně jsem ráda, že jsem tam byla, byl to pro mě zážitek, bavila jsem se lidma, atmosférou a asi bych si troufla jet ještě někdy příště... Hlavně aby nebylo větši horko nebo více deště, užili jsme si obojího...
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
09.04.2020: Pár poznámek o tom, jak fotit (nejen) modely
Tento článek obsahuje moje poznámky a postřehy týkající se focení modelů. Určitě nejde o návod pro ostatní, spíše si to chci sám ujasnit... Když někdo postaví model, vyfotí ho a prezentuje ho na internetu. Typická fotka bohužel vypadá zhruba jako na následujícím obrázku. Takováto fotka podle mě úsilí s tvorbou modelu dosti sráží. Mimochodem, ani se mi nepodařilo vyfotit model tak špatně, jak je
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Skimmed/Petr Pálenský - New Insanity/Revolta Per Chitarra (reedice)
O existenci Skimmed jsem věděl už v době jeho aktivity, ale osobní setkání mne vždy míjelo. Narazil jsem na ně až teď. A způsobili mi absolutní šok. Progresivní grind core, nebo co to je. Nečekaně
...
Jaroslav74 | 16.05.2020
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Statistiky
Aktualizováno: 06.11.2020
Počet článků/fotek: 1397/13869
(C) Saha - 1990 - 2024 - Verze 1.4.1 - 11.11.2020 - Generated by SHREC 2.225 - SHWB
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.