images/logo.png
SHWB na blogspot  | Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Joanne Harrisová - Čokoláda

Tato kniha posloužila jako předloha pro stejnojmenný film, který byl tak sladký a kýčovitý, až byl celkem pěkný. Vzhledem k tomu, že kniha byla napsáno v roce 1999, měl jsem po dlouhé době příležitost poznat současný román. "Čokoláda" má deníkovou formu a zachycuje období 11. února - 31.března, resp. dobu mezi Masopustem a Velikonočním pondělím, rok sice není blíže specifikován, ale děj se odehrává prakticky v současnosti.

Vnější příběh vypráví o svobodné matce Vianne, která se pokouší v malém, upjatém francouzském městečku provozovat obchůdek s luxusní čokoládou, v čemž ji místní, pod vedením faráře, otce Reynauda, brání, bojíc se každé změny. Ovšem pod povrchem nalezneme mnoho dalších motivů, zejména vztah matky a dcery a jeho proměnu v průběhu doby, od dětství přes dospívání až po stáří. Vianne uvažuje o své dceři Anouk a její výchově, podobné situace prožívá Vianne jednou jako matka, podruhé ve vzpomínkách jako dcera, což ji přináší nové a jiné chápání zážitků z dětství. Tímto si projde prakticky každý člověk, autorka téma podrobně rozebírá z nejrůznějších stran, úhlů a pohledů na ukázce několika postav ve městečku. S tím souvisí i vypořádání se s tím být (svobodnou) matkou, s mateřstvím i výchovou oproti ještě nedávné samostatnosti i předchozí vlastní závislosti na matce, včetně vyrovnání se se smrtí matky.

Dalším velkým tématem je nepřejícnosti církve vůči všemu odlišnému, role zastaralého náboženství v moderním, nebo spíše běžném, aktuálním a živém světě. Obzvláště otce Reynauda ukazuje kniha ve velmi škaredém a špatném světle, vlastně hůř něž některé plytké "rouhačské" horory. On sám se bojí toho, že jakákoliv změna zbaví jeho ovečky jednoty, byť si uvědomuje jak jsou lidé pokrytečtí a jak z toho plyne i jeho pokrytectví. Kniha ukazuje i středověké myšlení některých lidí v současnosti, zejména v malých komunitách, ukazuje, že společnost se sice změnila, ale církev ne. S pokrytectvím souvisí i úvahy o důstojném odchodu ze světa, o utrpení starého, nemocného člověka, který nemá naději na vyléčení, toto téma začíná u utracení psa jednoho z vesničanů, později se vrací u Armande i Vianniny matky.

Kniha ale také popisuje roli kousku luxusu v každodenním životě, ožívá zde poezie čokolády i kouzla aztéckých indiánů, ale více si autorka hraje s představami, náznaky, dojmy a vzpomínkami. Ovšem vše podstatné se dozvídáme jen velmi pozvolna, autorka dávkuje fakta po kapkách, které nám dává vždy co nejpozději. A i tak dostaneme jen nepatrné množství, zbytek si můžeme sami domýšlet, tím jsme stále udržování v napětí. Kniha je vyprávěna především z pohledu Vianne, a to velmi detailně a pozvolna, ale v závěru tempo knihy i celý příběh graduje.

Začátek děje patří masopustnímu průvodu v maličkém městečku Lansquenet nad Tannou, čítající 200 obyvatel. Hrdinka, tentokrát si říkající Vianne a její šestiletá dcerka Anouk se zde rozhodnou zůstat, v pekařském krámku blízko kostela otvírají luxusní obchod s čokoládou a bonbóny. Hned druhý den je navštěvuje místní farář otec Francis Reynaud, protože pralinky, lanýže a kandované ovoce, v tomto malém městečku na počátku půstu, chápe jako provokaci, krámku neprorokuje dlouhou budoucnost a Vianne dává maximálně dva měsíce. Součástí knihy jsou i Reynaudovi zpovědi otci v kómatu, teprve mnohem později zjišťujeme, že jde o otce Antonia, jeho předchůdce. Reynaud mluví o svých ovečkách a jejich pokrytectví i o tom, že jej láká jasný svět Starého zákona, ne dnešní složitá doba komplikovaných pokušení. Působí jako sebevědomý, sebejistý kněz, přesto je zmítán pochybnostmi, sám se cítí být určen k něčemu většímu, k mučednictví a obraně víry, jeho monology jsou často prodchnuté nenávistí.

Vianne otvírá svůj krámek na Valentýna a snadno získává zákazníky, protože nějaký způsobem ví, co má kdo rád, jaké jsou jeho oblíbené čokoládové pochoutky. Jde o stejný trik, jako když čte cigánka budoucnost z ruky, což je sice plýtvání talentem po matce "čarodějnici", ale alespoň přináší lidem radost, kousek poezie a luxusu do všedního dne. To vadí Reynaudovi stejně jako jeho pokrytecké ovečky neschopné odolat pokušení a hledající záchranu u zpovědi. Postupně se dozvídáme i něco z její minulosti, jak se toulala s matkou jako čarodějnice světem, od města k městu, proto chce pro Anouk něco lepšího a stálejšího. Otevírá i v neděli, doufá v nával zákazníků vracejících se ze mše, jenže nikdo nepřichází - otec totiž kázal o zdrženlivosti. Přijde pouze kněz sám a vzájemně si během zdvořilé a nezávazné společenské konverzace vyhlašují válku.

Po neděli sice přichází mnoho zákazníků, nevraživost vůči Vianne ale v městečku trvá a trpí jí hlavně Anouk, protože její noví kamarádi mají zakázáno si s ní hrát. Obě jsou ale na podobný osud vyhnankyň zvyklé - i když šestiletá to asi bere trochu jinak a obrat vysvětlila jsem ji to před mnoha lety zní u šestileté dcery divně. Vianna si přesto nachází pár přátel a stálých zákazníků, postupně poznáváme společnost v městečku, odmítající všechny odlišné a to i mezi místními, nejen u nově příchozích. Některým lidem přitom přináší Vianne úlevu, útěchu i odvahu ke zlepšení jejich životů i k nápravě křivd společnosti. Díky čokoládovně se stará Armande, velmi podobná Vianne, blíže seznamuje se svým vnukem Lucem, kterého před ní její dcera (tedy jeho matka) schovává. Její dcera se stydí za svoji svobodomyslnou matku, kterou se snaží, pod vlivem faráře, vychovávat. Další, komu Vianne pomáhá v těžkém osudu je Josphíne, týraná svým manželem. Kněz o těchto a dalších křivdách sice ví, ale nesmí nic podniknout, protože je vázán zpovědním tajemstvím. A tak jej velmi rozčiluje to, že zatímco on roky pokrytecky mlčí, Vianne během pár dní jedná.

Kněz káže i proti říčním tulákům a cikánům, které již dříve vesničani vyhnali pod jeho vlivem, přesto jedna obytná loď zakotví u městečka a brzy je následována několika desítkami dalších. Až na výjimky jako je Armande s nimi nikdo nekomunikuje, v obchodech je nechtějí obsloužit, jen Vianna je klidně pozve na čokoládu. Tak se seznamuje s Rouxem, jejich náčelníkem, který je na oplátku zve na party, které se účastní i další tuláci. Na těchto říčních tulácích a cigánech není nic negativního, spíše romantického, a třeba Roux odešel na řeku dobrovolně z celkem dobrého místa. Ale Reynaud vzpomíná na horké léto 1973, kdy říční cigáni zavlekli do městečka smrtelnou chorobu dobytka. Nikdo jim tehdy nepomohl, vesničani byli naopak podněcováni Antoniovým kázáním proti nim. Antonio byl neoblomný, chránil svoje stádečko a jeho neměnnost, stejně tak Raynaud chrání své stádečko a jeho stabilitu, které každá změna ublíží.

V městečku probíhají přípravy na velikonoce, Vianne plánuje velký svátek čokolády, spontánně vymyšlený dětmi. Tato slavnost i pomoc tulákům jsou další věci, které Reynaudovi vadí, jeho chování nesedí k zažité představě kněze - třeba modlitba za její pád nebo odmítnutí pomoci. Otec sám bojuje s pokušením, totiž jídlem a zábavou během půstu, přitom vzpomíná, jak Antonio podlehl hříchu a s kým. Takto v náznacích a po kapkách se dozvídáme něco temného (a vlastně lidského) z minulosti obou mužů. Otec s tajnou rozkoší přihlíží požáru Rouxovi lodě, vzpomíná na podobné, dvacet let staré události a z jistých náznaků soudíme, že v požáru mohli mít prsty vesničani ovlivnění jeho kázáním. Když si to otec uvědomí, znamená to pro něj další morální boj, sám neví, jestli jeho mlčení nevyznělo jako souhlas.

Joséphine pod vlivem Vianne opouští manžela a hledá dočasný azyl v jejím obchodě. Vianne ji varuje před tuláckým životem, který sama dobře zná a proto kromě jeho romantiky vidí i stinné stránky. Joséphine pod ochranou Vianne vzdoruje manželovi, nicméně s Reynaudem je to horší, používá totiž silné argumenty jako svátost manželská, jenže sám zná díky zpovědím skutečnost o týrání. A tak sám musí varovat manžela, že Vianne se nesmí nic stát, žádný další "náhodný" oheň. Roux a Vianna zachraňují Armande z diabetického kómatu, později se Vianne od Reynauda dozvídá, že Armande hrozí oslepnutí v důsledku cukrovky. Přesto plánuje velkou party na oslavu svých 81 narozenin, s Vianne probírá právo na důstojný odchod ze světa, kdy Vianna vzpomíná na smrt svojí matky.

"Rozklad" městečka pokračuje, městská rada připravuje leták proti svátku čokolády a doufá, že tento bojkot Vianne ekonomicky zruinuje. Vše se děje za tiché podpory faráře, protože "církev, ne čokoláda" je pravým poselstvím velikonoc a tato kritika konzumního chápání svátků je jedna z mála pozitivních věcí z jeho strany. Josephíne se vydává pro své věci domů, jenže její opilý manžel není na bohoslužbě jak čekala a nejhoršímu zabrání společně Vianna a Reynaud. Ten při té příležitosti vzpomíná, jak přistihl ve svých třinácti otce Antonia a svoji matku, i jak těsně před tím hodil láhev benzínu na loď - v plamenech tehdy zemřelo několik lidí, Antonio mu dal rozhřešení - šlo jen o tuláky a opilce. Ovšem po vývoji situace u Josephíne nemůže farář nic dělat proti Vianne, pomalu uznává její výhru a dokonce prohlašuje, že svátek čokolády má jeho podporu. Josephíne se poté, co zmizel její manžel z městečka, sbližuje s Rouxem a společně rekonstruují (nyní její) kavárnu.

Na Velký Pátek probíhá velký večírek u Armande, plný vybraných gurmánských chodů. Na večírku panuje uvolněná atmosféra směřující až ke smíření, ke kterému ale samozřejmě nedojde. Armande nebere již několik dní inzulín a druhý den je nalezena mrtvá, přesně podle jejího plánu. To kněze velmi rozčílí, a proto chce v noci na velikonoční pondělí na vlastní pěst vniknout do obchodu a zničit veškerou čokoládu. Jenže její vůně jej přemůže, ochutnává a ochutnává a ráno je nalezen ve výkladu zapatlán od čokolády. Místo bohoslužby probíhá svátek čokolády a Vianne z městečka odchází - nebo ne?

Na první pohled působí kniha laskavě, ve skutečnosti je celkem smutná a krutá. Obsahuje spoustu náznaků, nevyřčených myšlenek, otázek i odpovědí, v nich si každý najde něco trochu jiného. Četbu znesnadňuje i mnoho náznaků a vrstev, které se nečekaně propojí v nějaký zásadní moment. Četba knihy tak není úplně jednoduchá, ale jak si člověk vychutnává kvalitní čokoládu, tak by si měl užít i tuto knihu. Ta není jen sladká, je i hořká a pálivá, jako různé čokolády, jako život, který popisuje a právě proto stojí za přečtení.

15.09.2008
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
08.02.2019: Most! - Je to DÁŠA!
Chvíli jsem přemýšlel, jestli psát o seriálu Most! do Filmů nebo do Postřehů, nakonec jsem se rozhodl pro Postřehy. Důvod je ten, že seriály moc nesleduji, odrostl jsem na Červeným trpaslíkovi, Jistě pane ministře atd. a poslední, co jsem viděl, byla tak šestá série TBBT. Což je všechno docela vysoká laťka, zvlášť, když si vezmu ty různý český hospody a spol. tak si říkám, že je to
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Václav Havel - Largo desolato, Pokoušení, Asanace
To je zajímavé, asi si je taky přečtu. A alkohol a volné vztahy bych tak nějak tolerovala. Není to sice ideál, ale ani to není důvod k příliš přísnému soudu.
...
Verunka | 12.11.2017
Statistiky
Aktualizováno: 22.04.2019
Počet článků/fotek: 1362/13742
(C) Saha - 1990 - 2019 - Verze 1.3.30 - 02.10.2014 - Generated by SHREC 2.214
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.