Forgotten Silence - Bya Bamahe Neem

Toto CD patří k nejpodivnějším v diskografii kapely a vlastně se ani díky stopáži 34 minut nejedná o plnohodnotné CD. Navíc se nahrávka sestává ze dvou částí, přičemž první tvoří trojice skladeb ze sedmipalcového EP "Yarim Ay" (2002), druhou tvoří dlouhá, spíše ambientní skladba, nahraná roku 2004. CD je vybaveno datovou stopou, na které nalezneme všechny skladby ve formátu mp3 a jako bonus i ambientní "come with me as far as behind the horizont" v instrumentální podobě. Součástí datové stopy je prezentace obsahující informace o kapele, její diskografii, pár vět o inspiraci a vzniku alba "Bya Bamahe Neem", wallpapery a texty. Dále jsou k dispozici fotografie z nahrávání CD a tvorby bookletu a především fotky z cest Krustyho a Martina z Malárie Records po zemích Středního východu, z nichž některé stojí opravdu za to. V průvodním slovu se mluví o digipacku, já mám však "pouze" klasické CD, s tradičním, byť celkem výpravným a pěkným bookletem s fotografiemi mešit a pouštních scenérií.

Inspiraci k této nahrávce hledala kapela opět v Orientu, resp. na Středním východě, kapela mluví o touze po orientálních a ambientních skladbách. Názvy skladeb jsou v urdštině a na nahrávce se podílel i Babara Shaikha z pákistánské kapely Dusk. CD obsahuje pětici kompozic, natočených v letech 2002 a 2004, které mají symbolizovat útěk od všedního dne (první skladba) přes domov a přátelé (další skladby) až ke klidu a meditaci v přírodě (poslední skladba). O tomto klidném až romantickém zaměření vypovídají i názvy skladeb jako "Jezero", "Ranní měsíc nad mešitou" nebo "Pojď se mnou až za obzor".

První skladbu "realday tekk" tvoří půlminutové industriální a ruchové intro obsahující zvuky o různé frekvenci, které nejsou nijak intenzivní. Druhá skladba, pětiminutová "The Lake" začíná krátkým bicím rytmem, ale mám pocit, že těchto pár prvních úderů klasických bicích je na nahrávce zároveň i posledních. Hančin anglický zpěv se vznáší nad jemnými, až nostalgicky uklidňujícími orientálními motivy a poklidným vybrnkáváním. Dojde i na šepot, perkuse, někdy v polovině je poklidná atmosféra oživena živějším zpěvem i melodií, závěr skladby patří zpěvu jen s kytarou a decentní basou na pozadí. Skladba plynule přechází v následující "the morning moon over the mosque", ve které se střídá český i anglický zpěv. I tato skladba má poklidnou, pohodovou atmosféra, byť brzo po začátku se ozvou i rytmicky razantní momenty, hrané převážně na akustické (orientální) nástroje, ve skladbě zní typické postupy FS a dalo by se mluvit o "unplugged" provedení. Zmíněné intenzivní momenty jsou kombinovány s orientálními motivy, po této pasáži následuje zklidnění a vracíme se k úvodnímu zvuku, variabilní zpěv doplňuje podobně netradiční hudbu. V poslední třetině osmiminutové skladby zazní metalové kytary a hrubý zpěv jako drobná připomínka dřívějších počinů, ale jde opravdu jen o vzpomínku, kterou se prolínají akustické motivy a trvá skoro do konce skladby, jež patří akustickým (strunným?) nástrojům. Skladba opět plynule přechází do předposlední skladby "onward", dvouminutové brnkání je provázené Hančiným zpěvem, který se postupně stává sborovým. Tato skladba představuje obrovské zklidnění svým až melancholickým a akustickým zvukem, skladba má pomalou, táhlou a až "keltskou" atmosféru.

Poslední skladba "come with me as far as behind the horizont" trvá 17 minut, má ambientní a meditativní podobu. Zazní v ní různé táhlé zvuky, pomalé perkuse, zvonečky, cinkání, postupně se přidává i nějaký hluboký basový nástroj, velmi postupně stoupá intenzita zvuku a skladba získává až hypnotický a meditativní rytmus. Také se objeví nějaké orientální melodie a v cca poslední třetině už nelze mluvit vyloženě o ambientu, spíše o skladbě na pomezí ambientu a etno nebo world music. Druhá půlka skladby zní celkem zajímavě, zvlášť poté, co se přidává zpěvák (spíše vypravěč), který šeptá svůj příběh, nejsem lingvista, ale zní mi to jako španělština.

Toto CD se mi rok od roku líbí víc a víc, v době vydaní jsem na něj nebyl připraven, čekal jsem dalšího Senyaana nebo aspoň Saqqáru. Nahrávka opět kombinuje rock, progres, orientální motivy, Hančin zpěv i svojský přístup kapely a patří k těm, které je potřeba vychutnat si v klidu. Nabízí ale velké množství různých zajímavých momentů a zvuků, byť v mnohem decentnější a poklidnější podobě, než dosud, což ale neubírá nahrávce na její kráse. Druhá část CD, tvořená jednou dlouhou, ambientně-meditativní skladbou patří sice k tomu divnějšímu, co jsme od kapely kdy slyšeli, ale svoje místo ve tvorbě FS určitě má. A už vůbec to neznamená, že jde o nezajímavou nebo dokonce špatnou skladbu.