Walk-Choc-Ice - Keep Smiling

V roce 1994 vládl českým pódiím crossover a zejména kapely jako Jolly Joker & PBU, Kurtizány z 25 Avenue a Support Lesbians. Mezi tuto trojici vlétla jako kometa skupina Walk-Choc-Ice, zazářila debutním albem "Keep Smiling" a po stylových kotrmelcích zmizela kdesi v zapomenutí, což je škoda, protože charismatický a výborný zpěvák Honza Křížek (žádná souvislost s Kreysonem) stál určitě za poslech. Debutní album "Keep Smiling" jsem si koupil hned, co jsem skupinu slyšel poprvé na živo v Brně na Vodové.

"Keep Smiling" přináší crossover oné doby, tedy mix HC a dalších hopsavých a skákavých stylů včetně rapu a hiphopu, zkrátka styl, který na konci osmdesátých let spoludefinovaly kapely jako Anthrax a Beastie Boys a začátkem devadesátých let zpopularizovali třeba Rage Against The Machine. Na nahrávce dojde na mix ostrých a hutných metalových kytar, rapu, funky a dalších stylů, dojde i na hiphopové nebo rapové vzývání sebe sama, často se v textech opakuje "Walk-Chock-Ice" a různé variace na toto téma. Stylově jde možná o příliš velký guláš, ale vše je zahráno s nadhledem a řemeslně dobře, a ať hraje kapela jakýkoliv styl, vždy zní tak, jak má. Kapela šlape perfektně, nahrávka má energii a šťávu, ale hlavní devizou je zpěvák, který si jednotlivé polohy užívá a opravdu je prožívá.

Nahrávka přináší 15 skladeb na ploše necelých 50 minut. A hned od počáteční "Demokracy" zní energický rapcore s výrazným zpěvem střídající se s rapem, v následující "Why" zní kapela spíš pohodově a funky. Zatěžkaná "She Do It" přináší metalové rify, výraznou basu, echované refrény, střídající se běžný i vysoký rap a řvané vokály. I následující skladby přináší skočný a chytlavý crossover, jednou ozvláštněný drobnými funky vyhrávkami ("Monkey"), zkresleným hlasem nebo dechovými nástroji ("Blackdatrap"). Zklidnění přináší až pohodově rocková, čistě zpívaná "Heavenly Free" následovaná "Death Ice Party", což je autenticky zahraná deathmetalová skladba včetně grindového kvičení.

Další stylový kotrmelec přináší houpavý ploužák "Morning Streets", tedy pomalá skladba, která ale moc nezaujme, byť patří k nejdelším na albu. Další skladby patří k rapovým vypalovačkám včetně výrazné "Insane In Yo Head" ve které dojde i na kytarové sólo - Insane In Yo Guitar. Výjimku tvoří "Who Killed Choc Ice", což je elektronická, techno-rave záležitost s temnými basy a dojde i na scratching a samply od Public Enemy. Textově je skladba plná "shutthefuckup/muthafuckup", "commonbaby" nebo "somebody-in-da-hause", v textu "Race That" jsou zmíněny další kapely jako Cypress Hill, Public Enemy a Run DMC. Předposlední "We can't come tonight" kombinuje funky náladu s nářezovými plochami a závěrečný "Ice Tea" připomene psychedelii táhlých skladeb a vokálů Pink Floyd a představuje tak krásné zklidnění na konec.

Dneska styl jako rap-core už dávno nefrčí, což je trochu škoda. Ono je to ale dáno i tím, že tyto kapely, stejně jako Walk-Chock-Ice na této nahrávce, nabízeli několik různých poloh a po odeznění módní vlny často zjistily, že neví co hrát, nebo změnili styl a tím ztratili fanoušky. Na nahrávce zní deathmetal, rapcore, funky, elektronika, a další - co z toho je ale skutečná podoba kapely? Ani mnoho originálních prvků na nahrávce nenajdeme, jenže crossover nikdy nebyl o originalitě, spíše o nasazení - a to bylo u této kapely výborné. Album produkoval David Koller a nejen z tohoto detailu lze odvodit, že kapela nikdy nepatřila k undergroundu, ale spíše do mainstreamu, někdo by je možná označil i jako trendaře nebo pozéry.

Kapela sice ve své době patřila k české špičce, ale toto období trvalo pár měsíců, možná jednotky let. Se světovou špičkou se samozřejmě nemohla srovnávat, byť předskakovala Waltari nebo Rage Against The Machine. Přesto se mi ale jejich debut líbí, s kapelou mám spojené pěkné vzpomínky a myslím, že "Keep Smiling" má co nabídnout i dnešním posluchačům, ať už kombinaci stylů nebo variabilní a výborný zpěv.