images/logo.png
SHWB na blogspot  | Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Egon Bondy - Sklepní práce

Sklepní práce, napsaná na přelomu let 1973/1974, stojí na začátku obnovené prozaické tvorby Egona Bondyho. Pro mě patří k tomu nejlepšímu, co autor napsal, přináší totiž vyvážený mix autobiografie a filosofie v přitažlivém hávu malostranských kulis. Text kombinuje prvky reálné, fantastické i snové, v úvahách autor vytyčuje všechny své hlavní téze, které v pozdějších dílech rozvádí. Tyto úvahy jsou ale sevřeny dějem a nejde tak o sbírku esejů, jako v některých pozdějších dílech.

Na začátku popisuje autor setkání s Petřínskou vědmou zarámované do úvah o sebevraždě, jež se Bondy chystá každý den již po několik let spáchat. Toto setkání končí podzemním putováním do hospody U Bonaparta, kde poznáváme pracující důchodce Vonáska a Sádla, nenávidějící se vzájemnou tichou ale zarputilou nenávistí. Tato nenávist se line celým dějem, ale přiznám, že si obě postavičky pletu a tato linie je pro mě tak trochu zmatečná. Bondyho úvahu o Sovětském svazu a současné vládní garnituře přeruší dlouhé vyprávění přestárlého panského kočího. Právě různá dlouhá vyprávění třetích osob tvoří podstatnou část textu a kupodivu přinášejí vítanou změnu a osvěžení textu. Vyprávění kočího obsahuje příběh z dob křižáckých válek, popisuje svatbu královny Jeruzalémské na Keraku a to z pohledu jedenáctileté princezny a nevěsty, v půli vyprávění ale kočí zmlkne s tím, že pokračování příště...

Začátek děje se odehrává v prosinci a poznáváme prostředí jednotlivých hospod a jejich svéráznou poetiku. Při další z cest z hospody uvažuje Bondy o bohu a to tak jednoduše a jasně, že lze tyto pasáže považovat za jakýsi vstup do problému i pro laiky. Podává vše lidově, bez filosofické terminologie, což vítám, protože filosofie, která má být k něčemu, musí být stručná a jasná. Detaily mohou být složité, ale základ musí jít vysvětlit pár slovy. Bondy přivádí na scénu svoje ontologické pole a rozebírá svět z tohoto úhlu pohledu.

V Baráčnické rychtě zase uvažuje o nutném zničení civilizace, nejen socialismu, ale celého konzumního způsobu života, který více spotřebuje než produkuje. Autor uznává, že dříve byl život těžký, ale dnes má již každý zajištěné základní životní zabezpečení. Ale budoucnost může být jen horší a to v důsledku přelidnění, proto nechápe plození dětí, které se mohou mít jenom hůře, nelze pro ně čekat lepší budoucnost. Dále uvažuje o socialistické revoluci v pojetí zakladatelů, tedy Marxe i v dnešních změněných podmínkách. Konec socialistického a hlavně kapitalistického řádu, konec věku buržoazie vidí v Mnichově 38, a to hlavně kvůli zhroucení celého světonázoru. Mluví o debaklu buržoazie a potřebě revoluce ve výrobních prostředcích, podmiňující jakoukoliv jinou společenskou revoluci. Vše popisuje s jistou ironií a jízlivostí, která tato témata odlehčuje, místy však tato ironie působí jako hledání si alibi. Přesto je chmurná vize manipulátorského státního socialismu nebo kapitalismu, mezi nimiž nerozlišuje, zřetelná až příliš jasně a dnes vidíme čím dál více její naplnění. Dílem často probleskují sympatie k Číně, resp. k Maovi.

Další potulka noční Malou stranou končí v bývalém klášteru Barnabitek, kde trénují bývalý zasloužilí soudruzi stahování z kůže na věrné atrapě. Jde o staré kádry, kteří ví, že jejich zkušeností bude ještě třeba a vzpomínají i na revoluční nadšení. Autor dále předkládá své názory na dílo, spojené s problematikou osobnostního růstu a dosažení osobního spasení. To odmítá zcela, argumentuje prostým fyzickým stárnutím organismu, stařeckou demencí a také neužitečností něčeho takového pro lidstvo, resp. biologickou úroveň jako celek. Zmiňuje senilního Platóna, ptá se nač se učil Engels na smrtelné posteli 29. jazyk? Tvrdí, že osobní osvícení, které není opakovatelné a přenosné je k ničemu, stejnou slast lze získat i pitím rumu. Po tomto dlouhém výlevu se vydává do výčepu U Bonaparta, kde zase pozoruje denní a přízemní starosti štamgastů o vše možné - každý, kdo někdy seděl v hospodě a má v sobě trochu (sebe)reflexe ví, o čem je řeč.

Minou vánoce, další úvaha o filosofii a bohu končí na Baráčnické rychtě, kde uvažuje o nutnosti postulovat nesubstanční filosofii, o což se sám ve svém filosofickém díle pokusil a některé závěry uvádí i zde. V Baráčnické rychtě ale zaujme dlouhé vypravování starého muže, jehož životní osudy charakterizují dvacáté století ve Střední Evropě. Na začátku dvacátých let patřil mezi poetické básníky, byl zapáleným Čechem, z existenčních důvodů se živil jako gigolo. Později byl zapáleným členem NSDAP i SA, bojoval na frontě, kde pomalu dospěl na stranu lidu. Nechal se přeložit na východní frontu, zajmout a bojoval v Československém armádním sboru, později vstoupil do strany a bojoval v SNP. Věnoval se poválečné obnově, budoval socialismus, bojoval s vnitřním nepřítelem, během pražského jara se obrodil a po něm se znovu zakalil. Tento dlouhý příběh (skoro pětina knihy) patří k nejzajímavějším pasážím a byla by chyba jeho hrdinu označit za oportunistu "kam vítr tam plášť", i když je jeho vnitřní ohýbání se na libovolnou stranu obrovské. Posluchači muže totiž plně chápou, sami mají rodiny, vnuky, kvůli nimž jsou ve straně a ještě je čekají nadávky, že v ní jsou.

Následuje návštěva Rudolfina, které je sice za řekou, ale Bondy jej ještě počítá k Malé straně. Doprovází syna jedné známé na pravidelný "výchovný" koncert, kritizuje současnou společenskou smetánku, mající se nezávisle na poměrech stále dobře a dostává se ke kritice elity jako takové, elity žijící na úkor ostatních. Vzpomíná na to, že v mládí se k této elitě mohl dostat a pouhá náhoda, totiž setkání se Závišem Kalandrou, mu v tom zabránila, za což sice děkuje, ale jeho zásluha to není. Noční procházka z Rudolfina Malou Stranou je zakončená setkáním s čínskou liškou, tedy jeho družkou Julií při debatě o stárnutí a slábnutí - list hledající oporu ve větru, taoistické neodporování a konání nekonáním. Tento večer je i jediným svědkem závěru tragedie mezi Vonáskem a Sádlem.

Zklamán nad vývojem v Číně, do nějž vkládal ze začátku velké naděje dochází k jedinému možnému postoji člověka, platného za všech okolností, totiž bouřit se, bouřit se, bouřit se. Uvažuje také o absolutní etické otázce, mluví o potřebě (nově) poznat boha, o své chybějící pokoře i hluboké zášti vůči nesmyslnému biologičnu, které nás příliš omezuje. A kromě toho komentuje denní detaily a nesmyslnost lidského pachtění, obojí se ale vzájemně doplňuje. Také jsme svědky druhé půle vyprávění starého kočího o princezně jerusalémské, které je shrnuto jadrným - oumysle lidský jsou vždycky stejně na hovno.

Samotný závěr knihy se odehrává v předjaří při setkání s dívkou, která hledá Egona Bondyho. Jde o známou postavu jeho poezie, dívka jej láká sebou, on se brání stářím, skutečným stářím a odmítá i nabízenou nesmrtelnost - pak by to již nebyl on. Jde o paralelu k úvodnímu setkáním s vědmou, toto ireálné setkání, rozhovor o slabosti i síle života, jeho smyslu i nesmyslnosti tak završuje předchozí rozhovor s Julií. Dovětek knihy pak tvoří sen o Číně a krásné rudé gardistce, ke které poznává nadpozemský cit lásky.

Zkrátka jeden z nejlepších autorových textů, přináší ve vyrovnaném poměru vše důležité a ještě nezatížené normalizačním disentem, chartou atd.

18.11.2008
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
08.02.2019: Most! - Je to DÁŠA!
Chvíli jsem přemýšlel, jestli psát o seriálu Most! do Filmů nebo do Postřehů, nakonec jsem se rozhodl pro Postřehy. Důvod je ten, že seriály moc nesleduji, odrostl jsem na Červeným trpaslíkovi, Jistě pane ministře atd. a poslední, co jsem viděl, byla tak šestá série TBBT. Což je všechno docela vysoká laťka, zvlášť, když si vezmu ty různý český hospody a spol. tak si říkám, že je to
Office.com/Setup: Excellent information you have shared, thanks for taking the time to share with us such a great article. I really appreciate your work.
http://setupkeyinstall.com
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Statistiky
Aktualizováno: 04.06.2019
Počet článků/fotek: 1365/13742
(C) Saha - 1990 - 2019 - Verze 1.3.32 - 11.05.2019 - Generated by SHREC 2.214
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.