images/logo.png
SHWB na blogspot  | Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Svatopluk Čech - Výlet pana Broučka do patnáctého století

Toto satirické dílo navazuje na knihu "Výlet pana Broučka na Měsíc" a autor patří díky této dvojici děl k průkopníkům fantastické literatury u nás. V jeho případě jsou ale fantastické motivy použity k ironické kritice tehdejší společnosti a nelze je považovat ani za čistě fantastické, protože jak cesta na Měsíc tak do patnáctého století se uskuteční v důsledku důkladného popíjení pana Broučka v restauraci na Vikárce.

Zmíněný pan Brouček je majitelem pražského domu a představuje typického Čecha, archetyp platný dodnes. Nejraději sedí v hospodě u piva a dobrého jídla, je mu vlastní pohodlnost a lenost, stará se jen o své pohodlí a zbytek světa ať si dělá co chce. V určitých rysech jde i o předobraz Švejka, byť bez typického švejkování.

V úvodu díla karikuje autor na skromnosti pana Broučka po návratu z Měsíce českou snahu o světovost a touhu po slávě za každou cenu, což je bohužel stále platné. Nové zákony na ochranu neplatících nájemníků však přivedou pana Broučka k úvahám o středověkých trestech, sice drsných, ale účinných. Tyto úvahy ho přivedou i k romantickým rytířským románům a i autor, který sleduje pana Broučka na Vikárku, propadá historickému okouzlení a nadšení a oživuje před námi dávno zašlé slavné doby Českého království. Jednoho večera se debata na Vikárce stočí k tajným chodbám pod Pražským hradem, jež prý vedou pod Vltavou až na druhý břeh a ústí v tajných komnatách krále Václava. Brouček mocně popíjí a ničí své protivníky argumenty z rytířských románů a odchází z Vikárky jako poslední.

Bohužel se zřítí do tajné chodby, kterou dlouho tápe, až se dostane do tajné klenotnice, o které je přesvědčen, že patřila králi Václavovi a raduje se z nenadálého štěstí v podobě očekávaného nálezného. Když se dostane na ulici, je velmi zmaten, protože ani takový znalec Prahy jako on netuší, kde se vlastně nachází. Navíc není nikde ani živáčka a ani pouliční osvětlení nefunguje, cestou tedy lamentuje na magistrát a přitom se snaží zapamatovat si, kde stojí dům s klenotnicí. Konečně potká chodce s lucernou v podivném oblečení, oba si vzájemně nerozumí a považují se za cizince kvůli řeči i šatům. Chodec prohlásí pana Broučka za Zikmundova špeha, ten se brání tím, že jediný Zikmund, kterého zná, byl za Žižkových časů. Chodec však tvrdí, že Žižka žije a že se píše rok 1422 a ne 1888, jak je přesvědčen pan Brouček, který chodce považuje za jakéhosi historického pomatence. Jenže v nastávajícím úsvitu potkává další podivně oblečené obyvatele Prahy, také domy jsou jiné a pan Brouček se pomalu vyrovnává s tím, že se nějak dostal do 15. století, stejně jako dříve na Měsíc.

Později se pan Brouček seznamuje s Janem ze Zvonu, který uvěří zdůvodnění jeho podivnosti dlouhým pobytem v cizině a nabídne mu pohostinství. Jan se ukáže jako překvapivě tolerantní a chápavý průvodce, jinak by pan Brouček dopadl mnohem hůř. Pan Brouček je převlečen do středověkých šatů, ale svými moderními doplňky, jako jsou hodinky nebo doutník, děsí své okolí. Přímou konfrontací s tehdejším, podle něj barbarským životem, si začíná více vážit pohodlí 19. století, a ve středověké Praze jej zaujme pouze Kunhuta, dcera hostitele, a hlavně vybraná a lahodná krmě. Ale středověká přímost a lidovost, husitská rovnoprávnost nebo společné vlastnictví, to vše pan Brouček nekompromisně odmítá.

Během oběda probíhá dlouhý dialog o češtině a němčině, aktuální jak v době husitské, tak i koncem devatenáctého století, v době poněmčování se lepší společnosti - a za pár let bude téma znovu aktuální, pouze na místě němčiny bude stát angličtina. Ovšem po jídle je ke své značné nelibosti pan Brouček vyzbrojen, Praha je totiž obležená křižáckými vojsky a očekává se rozhodný útok Zikmundových vojsk. Zbabělý Brouček, který nechce bojovat, je proti své vůli přinucen k cestě Prahou, během které zahlédna i dům s pokladnicí a plánuje si, že se někdy vrátí pro pár drahokamů a když už bude muset žít v patnáctém století, tak si bude aspoň užívat. Díky této procházce poznáváme blíže tehdejší Prahu i podhradí, kde v hospůdce zachutná Broučkovi medovina. Bohužel jsme svědky náboženské hádky pražanů a táboritů, kterou ukončí až mírně naivní pražský útok proti křižákům.

Brouček se během útoku zaplete do potyčky, když se snaží utéct na venkov, který považuje za klidnější a bezpečnější. Narazí přitom na tábority, s nimi se dostává na horu Vítkov, kde získá obratným jazykem důvěru a je představen samotnému Žižkovi. Naneštěstí je přidělen na podávání kamenů na opevnění, po celodenní dřině dostane suchý chleba a zbytek sýra a na pití jen vodu. Nyní pozdě lituje, že nezůstal v Praze, kde se přese všechno dalo alespoň dobře najíst a napít. Ráno jsme svědky slavného vítězství na Vítkově, kterého se ale pan Brouček neúčastní, protože zbaběle prchá zpátky do Prahy, kde se chce skrýt v tajné chodbě a přečkat nejhorší.

Bohužel spatří křižáky a přesvědčen o porážce husitů prosí německy o milost. K jeho smůle jde o pražany, kteří ukořistili křižácké vlajky a hned pana Broučka zatknou. Ten se hájí tím, že je pražan, potom že byl u táboritů, k jeho smůle jede zrovna Prahou Žižka, který ho označí za zbabělce a objeví se i další svědci proti němu, zejména z hospůdky, kde mluvil proti táborům. Usvědčují ho z oportunismu a zbabělosti, verdikt je jednoznačný - zbabělec bude upálen v sudu. Tento trest je ihned vykonán, naštěstí se pan Brouček probouzí v sudu u Vikárky.

Tak končí jeho slavné dobrodružství pana Broučka, v němž autor kritizuje čecháčkovství, vypořádává se s poněmčováním i s pseudovlastenectvím, které mizí při prvním náznaků potíží nebo při potřebě sebemenší obětin nebo nepohodlí. Dále autor nastiňuje stručný pohled na husitství, kdy nezastírá jeho vnitřní diferenciaci a rozbroje. Přesto je z díla cítit nadšení pro husitství, slavnou kapitolu české historie, a to i v paralele s tehdejším situací Čechů a Němců. Text provází mnoho drobných jízlivostí a podrobná drobnokresba husitské Prahy, spousta místopisných a historických poznámek a detailů. K plnému pochopení všech narážek by ale člověk musel znát podrobněji situaci v končícím devatenáctém století, ale i tak kniha pobaví a člověk si připomene i pár trpkých věcí o vlastním národě.

10.12.2008
Související články:
Diskuse k článku:
Počet příspěvků: 1 - zobrazeno v: 27.06.2019 - 02:47:54
stred1@centrum. (20.12.2008 - 17:39:33):
""Zmíněný pan Brouček --- představuje typického Čecha, archetyp platný dodnes. Nejraději sedí v hospodě u piva a dobrého jídla, je mu vlastní pohodlnost a lenost, stará se jen o své pohodlí a zbytek světa ať si dělá co chce."" Takové hodnocení bych čekal u národa, který nic nedosáhl. Jsou národy, kde muži skutečně sedí, plkají, kdežto u nás zahrádkáři, chalupáři, hromada organizovaných sportovců - fotablisti. Atd.
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
08.02.2019: Most! - Je to DÁŠA!
Chvíli jsem přemýšlel, jestli psát o seriálu Most! do Filmů nebo do Postřehů, nakonec jsem se rozhodl pro Postřehy. Důvod je ten, že seriály moc nesleduji, odrostl jsem na Červeným trpaslíkovi, Jistě pane ministře atd. a poslední, co jsem viděl, byla tak šestá série TBBT. Což je všechno docela vysoká laťka, zvlášť, když si vezmu ty různý český hospody a spol. tak si říkám, že je to
Office.com/Setup: Excellent information you have shared, thanks for taking the time to share with us such a great article. I really appreciate your work.
http://setupkeyinstall.com
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Statistiky
Aktualizováno: 04.06.2019
Počet článků/fotek: 1365/13742
(C) Saha - 1990 - 2019 - Verze 1.3.32 - 11.05.2019 - Generated by SHREC 2.214
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.