images/logo.png
Nový obsah pouze na blog.sahaweb.cz Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Joanne Harrisová - Ostružinové víno

harrisova

Ostružinové víno je volným pokračováním celkem zajímavého románu Čokoláda a zavádí nás opět do městečka Lansquenet nad Tannou. Sledujeme události, které se odehráli po Čokoládě, ale popravdě řečeno, události z Čokolády nejsou pro děj podstatné a o mnoho jej nedoplňují. Současné události v Lansquenetu se střídají se vzpomínkami hlavního hrdiny na prázdniny v hornickém městečku Pog Hill v letech 1975 až 1977 a toto střídání krátkých kapitol je velmi svěží a přispívá k čitelnosti knihy.

Úvod patří láhvi vína, která nás seznamuje s londýnským spisovatelem Jay Mackintoshem a jeho přítelkyní Kerry. Oba jsou relativně úspěšní, Jay žije z úspěchu svého prvního románu "Bramborový Joe", nyní ho ale živí béčkové povídky a romány, rozhovory, talkshow i kurzy tvůrčího psaní. Jednoho dne otevírá láhev vína z roku 1975 od přítele Joa a po jejím vypití se ve vzpomínkách vrací do roku 1975. Tehdy se dvanáctiletý Jay během letních prázdninách seznámil s Joem, svérázným staříkem, který vyráběl z brambor a další zeleniny a ovoce víno, zavařeniny nebo kořalku. Všechny suroviny pěstoval v obrovské zahradě, kde rostly nejrůznější odrůdy všech možných zelenin, měl sbírku semínek ze svých tuláckých cest po světě a některá semínka byla velmi vzácná, možná i jediná na světě. Joe také snil o šató ve Francii, jedno měl dokonce vyhlédnuté a jeho fotku ukazoval Jayovi.

A stejná fotka upoutá Jayovu pozornost v realitním časopise, na prahu čtyřicítky se impulzivně rozhodne tento dům koupit. Ihned odjíždí do Francie, do městečka Lansquenet nad Tannou, ani se nestihne pořádně rozloučit s Kerry, která nesdílí jeho nadšení. Letadlem, vlakem a taxíkem se dostává do zapadlého městečka, nikdo z jeho blízkých pořádně netuší, kam vlastně zmizel. Ve svém novém, napůl zchátralém, domě podvědomě očekává setkání s Joem, místo toho se chytí do pasti na zvěř. Kvůli bolestivému zranění nocuje v neobyvatelném domě, na oslavu otevírá další z Joových vín a snad díky ztrátě krve i požitému alkoholu skutečně s Joem hovoří. Ráno se setkává s madame Marise, sousedkou, která ho nevítá zrovna přívětivě, protože sama chtěla dům i pozemek koupit. Po tomto setkání se Jay vydává do městečka, kde hledá občerstvení v kavárně Josephíne, známé z Čokolády.

Ve vzpomínkách znovu prožívá svá klukovská letní dobrodružství, kdy se od Joa naučil pěstovat zeleninu i přírodní magii nejrůznějších národů. Také se seznámil s Gilly, s tou vypalovali vosí hnízda a bojovali s místní partičkou, na závěr posledního léta skončil Jay zmlácený a popálený od kopřiv. Horší ale bylo to, že Joe zmizel beze slova z jeho života. Joův dům i zahrada stály v sousedství železniční trati, ta se rušila a stejný osud čekal i celé městečko Pog Hill. Ochránit nezákonně zabranou půdu nepomohly ani magické rituály proti zlu, a tak Joe bez rozloučení odešel. Až o vánocích utekl Jay z domu do Pog Hill, kde konečně pochopil, že Jay odešel a většina jeho vyprávění byla pouhá fantazie.

Nyní sedává Jay v kavárně u Josephíne, seznamuje se s obyvateli městečka a částečně poznává spletitou historii nepřístupné Marise. Ta se do Lansquenet přivdala, vzala si Tonyho, který se nešťastnou náhodou zastřelil. Jeho matka, stará Mireille, to kladla za vinu Marise a povzbuzovala nevraživosti vesničanů proti ní. A kvůli jejich napjatým vztahům nikdo už několik let neviděl Rosu, nyní asi sedmiletou hluchoněmou dceru Marise a Tonyho. V této atmosféře Jay renovuje dům a stará se o zahradu jako to dělával Joe, jehož (halucinační) návštěvy pokračují. Poklidný život na venkově Jayovi přináší dostatek inspirace pro novou knihu, kterou po večerech píše na starém psacím stroji. Někteří obyvatelé očekávají, že jeho příchod povzbudí turistický ruch a přinese městečku prosperitu, farmaření se totiž skoro nevyplácí, ale přesto chce většina obyvatel zachovat Lansquenet takový, jaký je a nevydat ho napospas turistům.

Pod dojmem vzpomínek na boj s vosami se Jay rozhodne vypálit jedno hnízdo, bohužel skončí pobodán. Díky tomu se blíže seznámí s Marise, která ho ošetří a dokonce ho pozve k sobě domů na oběd. Zde pochopí vzájemnou lásku matky a dcery a také s údivem zjistí, že Rosa mluví a slyší, její hluchoněmota je součástí kamufláže před okolním světem.

Pomalu mine léto a nastává velmi deštivý podzim, rozvodněná řeka zatopí Marisin dům. Rosa se proto stěhuje k Jayovi, který při té příležitosti vytahuje poslední Joovo víno. Marise začne vyprávět o tom, jak pracovala jako zdravotní sestra v psychiatrické léčebně, kde ji začal pronásledoval jeden pacient, Patrice. Toto pronásledování pokračovalo i přes její stěhování a pokusy změnit identitu, záchranu našla u dalšího pacienta, Tonyho. Lansquenet vypadal jako skvělý azyl a klidné místo, bohužel ji jeho matka, toužící po dokonalosti, nepřijala. Dokončení jejího příběhu zabrání návrat Rosy, která Jaye pozdravuje od Joa - prý se loučí.

Během podzimu přichází balíček se semínky z Pog Hill a také obálka s novinovými výstřižky. Ty pochází od literárního agenta, Jay se z nich dozvídá, že jeho útěk i úkryt byl odhalen a také to, že se někdo (Karry) pokusil najít bramborového Joa a skutečně ho objevil v domově důchodců v Pog Hill. Jay se za ním chce okamžitě vydat, bohužel si všimne posledního výstřižku s oznámením Joova úmrtí, které sedí na den, kdy se skrze Rose loučil. V Lansquenet se také nečekaně objevuje Karry, plánuje televizní pořad o angličanech, žijících mimo Anglii. Tím chce oživit Jayovu kariéru, a protože chce přitáhnout turisty do městečka, získává podporu některých obyvatel. Většina je ale proti a nechce změnit živé městečko v umělý turistický ráj, odkud musí místní odejít.

Když záplavy pominou, vrací se Rosa a Marise pokračuje ve svém příběhu, popisuje Tonyho neurózy. Mnohem horší bylo, že ji Patrice našel i zde, zprvu se omlouval, později s ním Tony odešel a když se vrátil, řekl, že s ním již nebudou problémy. Teprve později Marise odhalila, že Tony zabil Patrice rýčem a zakopal ho někde na zahradě, přesné místo zná po Tonyho smrti pouze Mireille. A to je důvod, proč je Marise proti prodeji půdy, bojí se, že někdo mohl vykopat mrtvolu Patrice. Marise totiž ví, že by Mireille svědčila proti ní a jediný důvod proč zatím mlčí je to, že chce získat Rosu, kterou Marise chrání předstíráním toho, že je hluchoněmá.

Nikomu se tak nehodí kameramani mířící do městečka ani představa Lansquenet jako místa, kde našel známý spisovatel novou múzu. Jay se rozhodne, že tomu zabrání, spálí jediný rukopis své knihy a obětuje ji za farmu a městečko. Později začne pěstovat speciální druhy brambor, považované za vyhynulé, čímž vydělá dost peněz, stejně jako okolní farmáři. A vypitím poslední láhve, která celý příběh vyprávěla, kniha končí.

Kniha působí jako taková zvláštní směsice vzpomínek na dětství a jejich rekapitulaci v počínající čtyřicítce, podobně jako v Čokoládě se hrdina srovnává s dětstvím. Funguje zde i podobná magie jako v Čokoládě, nyní ale s ovocem, zeleninou a bylinkami. A přesto, že se v ději vyskytují tajemné motivy, tak bych knihu určitě neřadil do fantastické natož sci-fi literatury, prostě přináší určitou záhadnost, která dává životu grády.

Text je členěn do mnoha krátkých, svěžích kapitol, které střídají současnost a vzpomínky na dětství a tím přispívají ke čtivosti knihy. Kapitoly ale příliš předjímají a naznačují děj a čtenář se nemůže dočkat věcí příštích. To je sice dobrý přístup pro vychutnání si příběhu, ale myslím, že autorka toto napínání čtenáře zbytečně přehání. Naproti tomu je závěrečné odhalení pointy podané příliš rychle a jde o skutečně šokující odhalení, možná tak chce autorka symbolizovat drsný konec dětství.

Kniha se čte celkem dobře, je řemeslně dobře napsaná ale ve skutečnosti působí plytce až banálně, obzvláště ve srovnání s Čokoládou. Tato banálnost je mírněna napínáním čtenáře a hlavně rozsekáním děje do střídajících se krátkých kapitol, což jsem sice chválil, ale spíše jde o z nouze ctnost.

Při čtení se vkrádá i otázka, zda obava obyvatel z přílivu turistů není podložená skutečnými událostmi po úspěchu Čokolády, pokud tedy má Lansquenet nad Tannou nějaký skutečný předobraz.

27.03.2009
harrisova
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
09.04.2020: Pár poznámek o tom, jak fotit (nejen) modely
Tento článek obsahuje moje poznámky a postřehy týkající se focení modelů. Určitě nejde o návod pro ostatní, spíše si to chci sám ujasnit... Když někdo postaví model, vyfotí ho a prezentuje ho na internetu. Typická fotka bohužel vypadá zhruba jako na následujícím obrázku. Takováto fotka podle mě úsilí s tvorbou modelu dosti sráží. Mimochodem, ani se mi nepodařilo vyfotit model tak špatně, jak je
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Skimmed/Petr Pálenský - New Insanity/Revolta Per Chitarra (reedice)
O existenci Skimmed jsem věděl už v době jeho aktivity, ale osobní setkání mne vždy míjelo. Narazil jsem na ně až teď. A způsobili mi absolutní šok. Progresivní grind core, nebo co to je. Nečekaně
...
Jaroslav74 | 16.05.2020
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Statistiky
Aktualizováno: 06.11.2020
Počet článků/fotek: 1397/13869
(C) Saha - 1990 - 2024 - Verze 1.4.1 - 11.11.2020 - Generated by SHREC 2.225 - SHWB
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.