images/logo.png
SHWB na blogspot  | Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Imperium Bohemorum - Fantastické dějiny zemí Koruny české

Povídky a romány s tématem alternativní historie jsou čtenářsky atraktivní, takže nápad uspořádat knihu z povídek českých autorů, zabývajících se alternativní historií naší země považuji za výborný. Ale hned první prolistování knihou mi přineslo mírné rozčarování kvůli určité nevyváženosti rozsahu povídek, tři povídky zabírají více než polovinu svazku a na dalších sedm autorů tak zbývá menší polovina. Netvrdím, že každý autor měl dostat prostor přesně 52 stránek, ani o jednu méně nebo více, ale větší vyváženost bych uvítal, zvlášť když kvalita textu nesouvisí s jeho rozsahem.

Knihu začínám číst netradičně od doslovu, který mě zklamal svým pojetím našich dějin, které mi moc nesedlo. Navíc si myslím, že zmíněná teorie chaosu je právě o opaku, nehledá jednu významnou událost ale vychází ze spleti nepostřehnutelných a vzájemně nesouvisejících jevů, jež vyústí v obrovské následky, viz ono pověstné mávnutí motýlích křídel. Pobavila mě ale úvaha o tom, že během dlouhotrvající občanské války v husitské době se v našem genotypu vybili bojovné geny a proto jsme národem Broučků a Švejků.

Od doslovu se raději vraťme k povídkám samotným, kniha přináší známé i mě neznámé autory, bohužel se o nich nedozvíme nic bližšího. Vzhledem ke kvalitě autorů a potenciálu stylu jsem čekal zajímavé čtení s mnoha náměty k zamyšlení, výsledkem je "jen" kvalitní oddechová četba a v tomto bodu mě tedy sbírka zklamala. Navíc bylo cílem sborníku nalézt klíčové body zlomu v českých dějinách, ale tento cíl podle mě naplněn nebyl, protože u většiny povídek slouží alternativní dějiny jako kulisa pro fantastický příběh.

Většina autorů nepředpokládá detailní znalost naší historie a potřebné informace dodá v ději, přesto se všeobecná znalost našich dějin i kultury, a to včetně díla Karla Čapka, celkem hodí. V doslovu naznačenou nejzajímavější alternativu našich dějin, totiž bez mistra Jana Husa, vlastně nikdo nerozvíjí hlouběji až na čestnou výjimku v povídce Františka Novotného, ale i u něj jde spíše o důsledek ostatních změn.

Výše uvedené připomínky beru spíš jako nenaplněná čekávání náročného čtenáře, ve skutečnosti přináší 9999. publikace nakladatelství Albatros vcelku kvalitní oddechovou četbu. Podle mě patří mezi nejzajímavější povídky ze středověku nebo ty, které reflektují naši nedávnou minulost.

Vilma Kadlečková - O snovačce a Přemyslovi

Úvodní a nejdelší povídka nás zavádí na samotný úsvit našich dějin, totiž k Libuši, Kazi, Tetě a Přemyslovi. Bohužel atmosféra staroslovanských kultů vydrží pouhou první stránku a hned se prolíná se současností. Poznáváme tajný vládní projekt, který má pomocí virtuálů posílit českou národní identitu a zastavit pronikání islámských vlivů. Virtuál umožňuje změnou legendy měnit myšlení lidí a tím i současnost, nejlepších výsledků dosahují snovačky. Jednou z nich, a to velmi slibnou, je šéfka reklamní agentury Libby, v projektu vystupuje jako kněžna Libuše. Nikdo z účastníků projektů však netuší, že jde o skutečnou Libuši, nesmrtelnou a stále mladou, stejně jako její sestry Kazi a Teta.

Do děje se dostává nymfomanka Kazi v současném Brně, kterou varuje Oltec, Genius Loci starého Brna, před pokusy tajných služeb. Blíže se dozvídáme o snovačkách a jejich magii slov, ke která se celkem hodí použitý brněnský hantec pro slovní hravost a vtipnost. Kazi vzpomíná, jak se s Libuší vypořádali s Tetou a později si rozdělili vliv, Libuše dostala Prahu a Kazi Přemyslovo Brno. Libušina aktivita ve virtuálu zvedla magické vlny a mnoha lidem se zdálo o Přemyslovi, jež před lety uhořel ve skladu na okraji Brna, ve skutečnosti zde probíhaly první pokusy s virtuálem. Ani Přemysl není/nebyl obyčejný smrtelník, dokáže slovem nebo myšlenkou měnit realitu.

Libuše bloudí nočními Vinohrady a setkává se s Přemyslem uvězněným ve věčných plamenech hořícího domu. Tak ho Libuše potrestala za to, že se s Tetou spojil proti ní a společně chtěli povznést význam Brna. Vlivem současných událostí ožívá také Teta, pro svůj rychlý návrat využila chytrého Květoše a povolala i starého boha Svantovíta. Nyní snová proti Libuši, ta se z Vinohrad pražských dostane na stejnojmenné brněnské sídliště a my sledujeme její další bloudění v přízračném Brně.

Brno hlídá Kazi a i ta je napadena během víkendového pobytu na jachtě na Pryglu, souboj obou sester je akční, napůl reálný a napůl magický, vzduchem lítá jachta a finále se odehrává hluboko pod hladinou. Jachta patří Jarkovi, podnikateli a kamarádovi zemřelého Přemysla, po souboji přesvědčuje Jarek Kazi, že Přemysl chtěl pomoci Brnu. Kazi se tedy zapojuje do experimentu místo Libuše a chce udělat z Čech orientální zemi s harémem mužů, protože ona muže střídá zatímco Teta je zabíjí. Její snahu však překazí útok Tety, ta se zase snaží nastolit novodobý Svantovítův kult. Ale Svantovít je ve skutečnosti Merlin a s ním přichází i Morgana, archetyp Morany, ochránkyně Krokových sester. Libuše osvobodí Přemysla, ten mohl kdykoliv z hořícího domu odejít ale čekal na ni, společně otevřou Blaník a nějak to vyhrají, aniž bych pořádně pochopil, o co v povídce šlo.

Autorku moc nemusím a ani tato povídka mě o ní moc nepřesvědčila, navíc bych povídku zařadil spíše do městské fantasy než do alternativních dějin. Povídka obsahuje efektivní hrátky s jazykem na úkor zamotaného příběhu, což je sice moderní, ale na mě až moc. Zaujmou místopisné detaily, magie jmen a slov i hrátky s nimi včetně práce s jazykem a jeho čistotou. V pasážích z Přemyslova(?) Brna je částečně použit hantec, což vyzní až trapně, zvlášť v situaci, kdy je v jednom odstavci použita "šalina" i "tramvaj". Přesto patří jazyková stránka k tomu zajímavějšímu, děj samotný má sice jistou vnitřní logiku, připadá mi ale přeplácaný a zmatený. Za zmínku stojí motiv vpádu cizích bohů, domnělá malost české země proti ostatním, národní a obrozenecké přesahy, které jsou celkem zajímavé a vzhledem k současném "multilulti" trendu jsou i hodně aktuální.

Ondřej Neff - Rudolfinské mystérium

I druhá povídka patří mezi ty dlouhá, zavádí nás do roku cca 1600 a hlavní postavou příběhu je Krobot, pomocník mistra Keplera, rádce císaře Rudolfa II. Situace neodpovídá naší historii, Turci stojí před branami Prahy, Rudolf II. je mocný a schopný vládce, takže proti němu ostatní vladaři intrikují a neváhají se spolčit právě s Turky. Kepler je na prahu objevu tajemství pohybu planet, když ho zavraždí alchymista Arzach, nejmocnější muž turecké říše. V posledních chvílích života stihne ještě Kepler nakreslit tajná znamení, Arzach nutí Krobota, aby mu vyložil jejich smysl. Ten se zdráhá zradit, naštěstí do domu vtrhnou žoldnéři s markytánkou Lucií, která mu dává pohárek pro štěstí.

Krobot ale Keplerův vzkaz pochopil a okamžitě se vydává za císařem, doufá totiž, že ví, jak oživit golema. Společně se vydávají do židovského města za Rabim Lovem a skutečně se jim podaří golema oživit. Golem ale není hliněný panák jak ho známe, jde o vodní živel, oživlou vodu. Jeho oživení ale přichází pozdě, Turci dobývají Prahu a navíc se Golema zmocní Arzach. Poroučí mu zabít císaře, rabína i Krobota, ten však přežívá, stejně tak následný požár i pohřbení za živa. Z hrobu ho vysvobodí až Lucie, spolu jsou svědky bojů mezi císařskými a tureckými vojsky, kacířská Praha byla ve skutečnosti určena jako návnada a zvítězit měla katolická vojska.

Jenže Turkům pomáhá golem a tak Lucie pomocí pohárku a kapky Krobotovi krve vytváří druhého, Rudého golema, ten je silnějšího než první, Bílý golem. Arzach chce vyjednávat a nabízí Keplerovo oživení, což je věc, o které Krobot uvažuje od chvíle, kdy pochopil, že Golem je složen ze živé vody. Nevěří ale, že to Azrach dokáže, ten ukazuje svoji moc oživením Rudolfa II. Ten vysvětluje, že golemové spolu nebojují, Bílý je totiž žena a Rudý muž, jejich spojením vznikne kámen mudrců a završí se velké alchymistické dílo. Těsně před spojením golemů se objevuje Lucie a snaží se tomu zabránit, takže nechápu, proč předtím pomáhala vytvořit Rudého golema.

Poté, co překazí spojení golemů přenáší Lucie Krobota do jiného světa, do světa nesmrtelných spravedlivých alchymistů, kteří již dávno vytvořili kámen mudrců. Ne všichni lidé jsou ale spravedlivý a tak pro ně alchymisté vytvářejí odpadlické světy, kam odklánějí jiné alternativy vývoje. Mezi světy však existují průchody, které alchymisté pečlivě střeží, bojí se vpádu barbarů. Tyto průchody otvírá objev kamene mudrců, k tomu bylo v Praze velmi blízko a proto musela Lucie zasáhnout. Krobota unesla proto, že ho miluje, ale aby mohl zůstat v jejich světě, musí podstoupit zkoušku. A tou je Kepler jehož chce Krobot stále oživit, bohužel v dokonalém světě nemá soucit místo a tak je Krobot uvržen zpátky do odpadlického světa. Bohužel ne do toho svého ale do našeho, kde je Rudolf II. slaboch a ani jeho milovaný učitel Kepler ho nepoznává.

Nestor naší sci-fi přináší v rozsáhlé povídce příjemné oddychové čtení, příběh je celkem čtivý a napínavý, obsahuje spousty historických detailů a alchymie mu přidává na přitažlivosti, nad motivy Lucie je lepší nepřemýšlet. Motiv jiného, ideálního světa mě v první chvíli zklamal a připadal mi násilný, rudolfinskou část jsem měl za lepší, ale úplný závěr, totiž Krobotův přenos do jiné historie, povídku výborně završil.

Josef Pecinovský - Terra Australis

V této povídce se ocitáme v době vlády Rudolfa III., syna Rudolfa II. Čechy jsou popisovány jako mocná říše, kde se prohání parostroje i vzdušné balóny, kvete vzdělanost i náboženská svoboda. Okolí ale považuje království za kacířské, což poznáváme při příjezdu kardinála z Říma. Ten navštěvuje pražského arcibiskupa a ptá se na chystanou námořní výpravu, instruuje ho, aby u krále vymohl její zrušení nebo alespoň do ní dosadil správného člověka, který bude v nově dobytých koloniích šířit tu pravou víru. Organizací výpravy je pověřen Jindřich Kozel z Peclinovce, v Hamburku se staví koráby a na Kampě se již měsíce shromažďují zásoby. Jindřich na vězních marně zkoumá, jak zabránit kurdějím, až mu poradí jeden z vězňů, Pavel Vok z Rožmberka. Ten má zkušenosti od malajských pirátů, mezi nimiž několik let pobýval, bohužel v souboji zabil arcibiskupova synovce.

Kardinál má v Čechách katolické spojence a s jejich pomocí se snaží sabotovat chystanou výpravu. Jeden člun se zásobami je potopen, objevují se žháři a další komplikací je zmizení Pavla Voka. Za této situace dostává pan Jindřich pozvání od arcibiskupa, ten mu nutí svého misionáře na výpravu výměnou za to, že se výpravy zúčastní i Pavel Vok. Sabotáže v přístavu na Kampě vrcholí únosem pana Jindřicha do Benátek. Zde najde Jindřich ke svému překvapení dva plně naložené koráby a císařem je jmenován velitelem výpravy a admirálem. Celá akce s Hamburkem sloužila pouze jako zástěrka pro zmatení nepřítele.

Tato krátká povídka je svěží a svižná, obsahuje spoustu detailů a drobných motivů, má i správnou atmosféru. Dobrodružný průběh graduje k tragedii s nečekaným vyústěním, které je opravdu překvapivé, ne jako když člověk dopředu vytuší "překvapivou" pointu. Ale i přes překvapivost nepůsobí vysvětlení dvakrát věrohodně, zvlášť s ohledem na některá uvedená fakta.

František Novotný - Útok na oceán

Třetí a poslední ze dlouhých povídek vychází ze stejných předpokladů jako předchozí povídka, odehrává se kolem roku 1670 a popisuje Čechy jako mocnou říši bez přístupu k moři, kde pro změnu dál vládnou přemyslovci.

V dramatickém úvodu sledujeme únik pana Pernatha z Anglie, při kterém shodou okolností unese desetiletého Jacka. Námořní bitvy včetně potopení lodi nás provází až do Hamburku, kde se Pernath, blízký druh mocného krále Václava Otakara IV., připojuje ke králově armádě. Václav Otakar IV. vládne česko-polsko-uherskému trojkrálovství, ve kterém panuje náboženská svoboda a vládnou vědy. Království však nemá přístup k oceánům a to jej odsuzuje do role druhořadé velmoci, zvrat má přinést "temný oheň", tajná zbraň objevená dávným alchymistou. A právě pro pergamen s návodem na přípravu této látky se vypravil Pernathan do Anglie, kde jej, pochopitelně tajně, získal v alchymistově hrobce.

Sledujeme jednání v Hamburku, poznáváme progresivní ekonomikou inspirovanou v Číně i jednoho alchymistu, který spálil svůj dům na prach při vědeckém experimentu. Nevědomy objevil vysoce zápalnou látku vhodnou pro účely projektu temného ohně, proto ho Pernath odváží do Prahy na své sídlo. Zde poznáváme jak Pernathovu milenku Elinu Makropulos tak jeho otčíma rabi Lova, před jehož dveře byl kdysi jako nemluvně odložen. V Praze probíhá další výzkum, do tajné laboratoře se vloupají špehové, které Pernath zneškodní nově vyvinutou látkou, druhému útoku zabrání golemové Miriam, dcery rabi Lova.

Královou milenkou je v té době mylady de Winter, kterou zná Elina i její otec, řecký lékař Makropulos. Autor zde naráží na Čapka v mlhavých narážkách na věčné mládí obou žen, které později Elina potvrdí a nabídne Pernathovi věčný život, ten však odmítá. Mylady de Winter je na mladé chlapečky a tak se k ní dostává Jack jako Pernathův špeh, odhaluje magické spojení s Londýnem, které zde kdysi zřídil magistr Kelly, ale toto odhalení bohužel Jack nepřežije.

Cestou do Drážďan diskutuje Pernath s Miriam o možných vývojích českých dějin v minulosti, zejména o spiknutí Žofie Bavorské, v této zajímavé pasáži popisuje autor odvrácenou stranu naší vlastní historie. Při diskusi také poznáváme, že Pernath cítí k Miriam mnohem více než jen "bratrskou" lásku a nakonec se s ní ožení, navzdory Elininu varování, že zabije každou, která mezi ně vstoupí. Postupně se podaří vyřešit všechny praktické problémy při výrobě temného ohně a následují praktické zkoušky. Poté dojde ke svatbě českého krále se švédskou princeznou a horečnému přezbrojování, novela končí před rozhodující bitvou mezi anglo-holandským a česko-švédským námořnictvem. V závěru ještě Elina dodrží svůj slib a zabije Marion, ta předvídá útok na oceán času jako skutečný Pernathův úkol.

Magie, démoni i věda se snoubí ve čtivém textu, který je originálně propojen na naši realitu. Děj oživují historické postavy jako rabi Lov, Komenský a další, zajímavá je i zmínka o Husovi a Žižkovi. Otevřený konec zase dovoluje pokračování ať už dobrodružně válečné nebo mysticky tajemné.

J.W.Procházka - Válka s Goky

J.W.Procházka patřil díky své cyberpunkové tvorbě na konci 80. mezi mé oblíbené spisovatele a tak jsem byl na jeho příspěvek hodně zvědav. Ve své povídce hledá inspiraci u Čapka a podle kusých vzpomínek na Válku s mloky se to týká i formální stránky, v textu tedy najdeme úryvky z novin, reportáže i přímý děj, poznáme osudy konkrétních lidí i celé Evropy. Děj se odehrává někdy po roce 1938, Česká unie je mocný středoevropský stát a jde vlastně o transformované Rakousko-Uhersko.

Úvod patří leteckému útoku bombardérů České unie na Goky, obrovské, až kilometrové hlavonožce napadající pevninu a konzumující horninu. Obrana Drážďan je stejně neúčinná jako ostatní pokusy a vede maximálně ke zpomalení postupu Goků. Ty objevil před třemi lety profesor Augusta spolu se Zdeňkem Burianem v mongolské poušti jako zkameněliny. Zjistil, že šlo o organizmy, které konzumovaly horninu a jako odpad produkovaly chemicky čisté minerály, např. diamanty. K oživení těchto vitálních tvorů stačilo trochu hlíny a vody, později je začali lidé pěstovat průmyslově. Původně několikametroví tvorové byli v rámci konkurenčního boje průmyslově vyšlechtěni do délky několika set metrů, bohužel několik uniklo na svobodu a začalo likvidovat pevninu. Nyní postupují proti proudu řek a veškerá obrana je marná, navíc proti nim nebojují všichni, protože v jejich stopách je množství diamantů.

Útok na Drážďany ale poprvé změnil směr jejich postupu. Při tomto útoku došlo k výbuchu mnoha cisteren s chemikáliemi ze Spolany a Becherovky, lidé se proto zkouší bránit zamořením vody. I to je marné, až zuřivý novinář Karel Čapek navrhne zopakovat při obraně Plzně to, co se dělo při obraně Drážďan. Sice nevím, jak se Gokové, postupující proti proudu řek dostali do Plzně aniž prošli Prahou, ale to je detail. V Drážďanech jeden Gok nepřežil a nám pomalu dochází, že Gokům vadí alkohol, tedy jeden z jedů, které i člověk konzumuje dobrovolně. To dojde i hrdinům a tak se veškerá produkce alkoholu zvyšuje a leje do řek, což využívá i pár notoriků. Autor se v závěru ptá, jaký vliv může mít obrovské množství alkoholu vypuštěné do volné přírody a povídka končí příhodou s přerostlým mlokem.

Čtivě napsaná povídka obsahuje dobrý nápad i pointu, byť vytušenou v polovině, což mohl být i záměr.

Jan Poláček - Cesta hrdiny

Tato krátká povídka nás zavádí do osmého roku druhé světové války, střely V2 dopadají na New York, Japonci jsou v kleštích. V Čechách probíhá postupné poněmčování, generál Gajda se totiž roku 1938 zmocnil vlády a připojil Čechy k říši. Poznáváme Waltra, studenta sedmé třídy, který zažívá šikanu od Seppa, jediného říšského Němce ve třídě. Waltra nabádá mrtvý strýček Heinrich/Jindřich k tomu, aby se nebál a rozhodl se. A tak se Waltr vydává pro protistátní leták jehož vlastnictví může znamenat i smrt. Leták donese do školy a strká Seppovi do tašky, toho vzápětí zatknou. Walter ale tuší, že Sepp přijde na to, že mu ho podstrčil a tak se okamžitě hlásí jako dobrovolník na frontu, kde se chce přestat bát.

Povídka věrně vystihuje atmosféru podrobeného národa a podle mě má nejblíže k tematickému zaměření sborníku.

Ivona Březinová - Přemci

Tato hodně krátká a celkem vtipná povídka se odehrává v současnosti a popisuje zdegenerovanou vládní dynastii Přemyslovců. Ti se rozhodnou zapsat se na kurz tvůrčího psaní a děj sledujeme z pohledu Guty, vedoucí kurzu. Autorka s vtipem a elegancí popisuje patnáct degenerovaných členů rodiny, ať už přestárlou princeznu Anežku, hyperaktivního markraběte, dementní nymfomanku Libuši, paranoidního krále Václava XXIX. a mnoho dalších. Celou situaci celkem vtipně rozvíjí, povídka končí zavražděním krále v Olomouci a vystoupením Slavníkovců z ilegality.

Povídka pobaví a celý sborník odlehčí, pouze mi připadá, že autorka v závěru už nevěděla, jak dál.

Jana Rečková - Země bez křídel

Děj se odehrává ve velmi blízké budoucnosti, socialismus byl v Československu nahrazen mnohem horší formou. Nyní vládnou Orati, bytosti z jiné planety, poznáváme zdecimované hospodářství kde vládne výměnný obchod, na vše je potřeba povolení a mezi lidmi se šíří strach, paranoia a samozřejmě udavačství. To vše se odehrává pouze v Československu a dalších několika zemích, zbytek světa funguje normálně. Poznáváme lékařku Olgu, jejího syna, šikovného Borka a jeho manželku Zoru, prostou ale zamilovanou. Borek a Zorka bohužel nemají děti, což je pro ně přítěž, podle Oratů musí ženy rodit, Borek se ale ptá, jaká čeká děti budoucnost v takovém nesvobodném skanzenu.

Některé lidi hlídají neviditelné stíny, někteří, jako třeba Olga je však vidí a i Borek je začíná vidět. Stíny jsou sluhové Oratů a hlídají vládní činitele a těžké zločince, postupně se ale ukazuje, že i stíny se Oratů bojí a snad se lidem snaží pomáhat. V továrně se Borek s kolegy snaží tajně zkoumat ochranná pole a oratskou techniku, jejich cílem je vyrobit rušičku a utéct skrz Zeď obklopující celý stát. Někdo ho však udá, je zatčen a odvezen do dolů, kde v podzemí kope tunely. Úkolem vězňů je podkopat Zeď, Oratové totiž připravují invazi na celý svět (několika podzemními tunely?), ze kterého chtějí udělat podobný stádní blbákov jako z Čech.

Olga a Zora, vedeny stíny, vyrážejí hledat Borka, potkávají se s Liborem, amatérským letcem a Borkovým otcem. Ten se snaží Zeď přeletět, odváží je k vyústění podzemních tunelů, kde v podzemí hledají Borka. Borek se zatím při nehodě dostane do Německa, po vyléčení je vrácen do vězení, kde na něj v přepychové cele čeká matka i žena. Všichni, včetně Libora, se mají stát vládci Čechů, ti mají zase vládnout celému světu. Naše čtveřice ale tuto možnost odmítá a raději volí smrt.

Totalitní společnost je výborně vykreslená, paranoidní atmosféra plná strachu a pochybností o totalitě i samotné existenci Oratů působí opravu realisticky. Také motiv stínů je zajímavý, ale horší je to s dějem povídky, kde je spousta momentů podivná až nelogická. Navíc mi poslední třetina nesedí k dosavadnímu průběhu a poslední odstavec jsem, jak jinak, nepochopil. Slabší děj je kompenzován sugestivním a čtivým vylíčením totalitní atmosféry a do povídky jsem se začetl tak, že jsem dokonce přejel jednu zastávku.

Vladimír Šlechta - Krev anděla

V této povídce se ocitáme v blízké budoucnosti, kdy se z Čech stáhlo původní obyvatelstvo a přežívají tam jen různí imigranti z východu, uprchlíci a ti, co nestihli utéct. Do tohoto prostředí se vydává bandička dobrodruhů, která unese Kryštofa. Ten totiž zná přístupové kódy k bankovnímu trezoru, kde jsou originály smluv. Kryštof o své roli nic netuší a proto ho zájem sexy bojovnice Nelly více než překvapí. Průvodce po českých zemích jim dělá Havran, toho někteří, jako třeba doktor Mengele ze sanatoria smrti, považují za Anděla a chtějí získat jeho krev.

V akční, dobrodružné povídce se zajímavým nápadem se objevují pokročilé technologie, mutace, biologická vylepšení i různá klišé.

Jan Jam Oščádal - Abbadon-Pierot 47, domov můj

Tato povídka se odehrává v daleké budoucnosti a hlubokém vesmíru, nemá tedy s tématem sbírky moc společného. Na první straně zarazí výraz "binární kód 765...", na druhé zase "...jak je světelný rok dlouhý...". Chápu, že je to myšleno jako "strašně dlouho", tedy "jednou za uherský rok", ale světelný rok je jednotka vzdálenosti, ne času. Chvíli jsem přemýšlel, jestli povídku vůbec číst dál, bál jsem se podobných šoků, ale přišel jen jeden menší v podobě "méně než 0" - naštěstí ne stupňů Kelvinů :-).

V povídce sledujeme vesmírného pilota Pierota, řečeného Mnich, jeho vesmírný člun a robota GiG. Pierot přilétá do planetární soustavy s obrovským vrakem vesmírné transportní lodi, tu má na starosti mírně švihlý robot s UD (Umělou Debilitou), což je asi nejlepší nápad povídky. Přes různé hádky pilota, GiG, člunu i robota na lodi a jejich pseudofilozofické diskuse se pomalu dostáváme k průzkumu lodi. Posádka je mrtvá, pravděpodobně vinou robota, který tolikrát zfalšoval lodní záznamy, že sám neví, co se vlastně odehrálo.

Po další době ledové expandovalo lidstvo do vesmíru, dozvídáme se o opuštění země i o posledním strážci Země, což byl/je Čech. Češi měli v celém exodu jakousi zamotanou roli, přenesli do vesmíru náboženské sekty a vymysleli jednorázové gravitační motory, za což jim byl slíben ráj dle vlastního výběru. Loď, snad pirátská ale spíše otrokářská, vezla skoro čtvrt milionu lidí, ti byli po závadě oživeni a museli žít na lodi. Postupně se zde vyvinula civilizace, kde vládli Velcí Malým, to trvalo několik generací, až robot odhodil palubu na planetu, kde Malí pokračovali v budování civilizace. A mezi různými národy byli i Češi, kteří zde nalezli svůj ráj.

I když se povídka odehrává ve vesmíru, její základ je konverzační a řeší se až filosofické otázky. Dialogy jsou celkem povedené a vtipné, včetně vzpomínek Pierota na výchovu na kosmické lodi mnichů. Ale přesto se můj celkový dojem pohybuje někde mezi WTF a achjo.

09.04.2009
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
08.02.2019: Most! - Je to DÁŠA!
Chvíli jsem přemýšlel, jestli psát o seriálu Most! do Filmů nebo do Postřehů, nakonec jsem se rozhodl pro Postřehy. Důvod je ten, že seriály moc nesleduji, odrostl jsem na Červeným trpaslíkovi, Jistě pane ministře atd. a poslední, co jsem viděl, byla tak šestá série TBBT. Což je všechno docela vysoká laťka, zvlášť, když si vezmu ty různý český hospody a spol. tak si říkám, že je to
https://www.printertollfreenumber.com/epson-printer-support: Epson is a well-known brand for printers and scanners many users of Epson in worldwide if you are also an Epson customer and you
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Agon Orchestra - The Red and Black
A ještě k vašemu btw.: hudba a matematika k sobě vždy měly blízko, estetika, která klade na první místo "emoce" a matematiku vylučuje jako něco "fuj", má kořeny kdesi v romantismu a je už dávno
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Rozumím, jen ještě jednu důležitou věc - hudba na Red and Black je pochopitelně poměrně posluchačsky komplikovaná, stejně jako současná avantgardní tvorba (tedy současná +- 20 let) a k jejímu ocenění
...
Michal Nejtek | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
K Agonu jsem se dostal přes PPU a také ze zvědavosti, jak zní současná "vážná" hudba. A jak píši v závěru "CD ukojilo moji zvědavost po tom, jak vypadá moderní vážná hudba a ukázalo mi, že toto už je
...
Saha | 09.01.2018
Agon Orchestra - The Red and Black
Moc nerozumím tomu, proč recenzujete nahrávku Agonu, když nemáte rád současnou artificiální hudbu.. Btw. mohu vás ujistit, že o "chaoticky ozývající se jednotlivé tóny osamocených nástrojů" skutečně
...
Michal Nejtek | 08.01.2018
Václav Havel - Largo desolato, Pokoušení, Asanace
To je zajímavé, asi si je taky přečtu. A alkohol a volné vztahy bych tak nějak tolerovala. Není to sice ideál, ale ani to není důvod k příliš přísnému soudu.
...
Verunka | 12.11.2017
Statistiky
Aktualizováno: 04.06.2019
Počet článků/fotek: 1365/13742
(C) Saha - 1990 - 2019 - Verze 1.3.32 - 11.05.2019 - Generated by SHREC 2.214
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.