images/logo.png
SHWB na blogspot  | Uživatel: Nepřihlášen
Pozor, tento text může obsahovat děj nebo pointu recenzovaného díla. Odkazy na stažení titulků, obalů nebo dokonce filmů nebo CD na těchto stránkách nejsou a nebudou, a pokud budou uvedeny v diskusi, budou bez milosti mazány.

Karel Čapek - Divadelní hry (Loupežník, R.U.R., Věc Makropulos, Bílá nemoc, Matka)

Číst divadelní hry mi nikdy moc nešlo, asi mám špatnou představivost pro dění na jevišti nebo mi vadí konstrukce děje pouze na základě dialogů, divadelní hry Karla Čapka se ale dají číst celkem snadno a bez problémů. Zajímavé je, že se Čapek divadelní tvorbě nevěnoval průběžně, ale vlastně ve dvou obdobích - trojice her pochází z let 1920-1922, zbylé dvě pak z let 1937-1938. Většina her obsahuje (vědecko) fantastické motivy, ty však slouží spíše pro uvedení mezních situací a rozhodně bych nemluvil o sci-fi. Zmíněné mezní situace slouží pro morální řešení daných problémů při kterém hraje velkou roli autorův humanitní postoj k životu a láska i to, že autor stál na straně chudých a oceňoval poctivou práci.

Loupežník (1920)

Podle předmluvy patří "Loupežník" mezi raná díla, autor se námětem začal zabývat někdy v roce 1912, konečnou podobu dal komedii v roce 1920. Děj se odehrává před domem na samotě a scéna je ve všech třech dějstvích totožná. Zmíněný dům patří panu profesorovi, na začátku je v něm pouze jeho dcera Mimi se služkou. A právě s Mimi začne koketovat "Loupežník", neznámý odvážný a drzý mladík. Mimi se v domě nudí, je pečlivě hlídána rodiči, kteří se bojí, že uteče oknem stejně jako starší sestra Lota. Proto je dům proměněn v malou pevnost se zamřížovanými okny a obehnán zdí. V závěru dějství se na scéně objevuje hajný Hubert, ten s Mimi také koketuje a loupežník je pro něj nečekaná konkurence, jejich vzájemný spor skončí postřelením loupežníka.

Druhé dějství se odehrává v noci, raněný loupežník se vydává k domu, aby sdělil Mimi, že je v pořádku. Poté spolu diskutují, Mimi mu vyčítá jeho předchozí vychloubání se tím, že jí může snadno získat, protože bylo pravdivé. A tím, že pro ni "zemřel" získává loupežník její lásku aniž by chtěl, z jeho strany šlo o běžné a nezávazné koketování. Jejich diskusi přeruší až návrat Miminých rodičů, ti se vrací nečekaně hnáni náhlým popudem a strachem o dceru.

Třetí dějství se odehrává druhý den ráno, loupežník opět přichází a chce hovořit s Mimi. Rodiče ji to zakazují a loupežníka vyhánějí, ten však vejde do domu, využije jejich chvilkové nepřítomnosti a zamkne se s Mimi v domě. Profesor posílá služku pro pomoc a přichází starosta s vesničany, ti se dělí na dvě skupiny. Většina chápe mladé lidi a jejich lásku a navzdory profesorovým prosbám, naléhání i žehrání na mládež jsou spíše na straně loupežníka. Po odchodu vesničanů se pomalu i paní profesorová přidává na loupežníkovu stranu při vzpomínce na vlastní mládí. Uvědomuje si totiž, že sama nepoznala lásku, stejně jako profesor - ten se sice z lásky dřel aby ji zabezpečil, skutečnou lásku však nepoznal. Profesor je zhrzen, protože přišel o vše co měl a miloval, vinu klade loupežníkovi a chce se mu pomstít. Přichází i nešťastná nebožačka s malým dítětem, ze které se vyklube Lota, druhá dcera, která má tak ukázat odvrácenou stranu mladistvého útěku z lásky. V závěru vyhánějí loupežníka vojáci, ten tvrdí, že se vrátí, profesor však jeho návratu nevěří, ví totiž, že mládí se nevrací. A pokud se loupežník vrátí, bude to již někdo jiný, někdo jako sám profesor.

Začátek hry je svěží až rozverný, postupně se nezávazná konverzace mění v celkem silné drama s podnětnými úvahami. Ve hře nejde o svár mládí a stáří ale spíše o podobu pravé lásky a o to, co znamená mládí a láska. V Mimi bojuje láska k loupežníkovi s láskou k rodičům, loupežník je drzý mladík plný života a optimismu, který každému někoho připomíná, většinou romantickou až rebelskou postavu z mládí. Některé postavy jsou však divné, ať už stará cikánka nebo Loty, která mezi ostatními působí spíše násilně.

R.U.R. (1920)

V R.U.R. přivádí autor na scénu umělé pomocníky člověka, které poprvé nazývá slovem "robot". Toto slovo se celosvětově vžilo pro umělé mechanismy, za připomenutí však stojí to, že Čapkovi roboti jsou organičtí. Čapek se nezabývá technickými detaily výroby robotů, zaměřuje se na to, jaké má tento objev důsledky. Uvažuje o důsledcích odstranění namáhavé práce a tím obrovského zlevnění výroby, očekávaný blahobyt u něj ale nenastává.

Svou divadelní hrou položil Čapek základ další robotické literatury i filmu, proti nim působí původní hra celkem krotce a nevýrazně, což může souviset i s tím, že R.U.R. pochází z roku 1920 a nepatří tedy do autorova tvůrčího vrcholu. Tím nechci význam díla nijak snižovat, i dnes v něm lze najít soustu zajímavých myšlenek, nových a podnětných ve své době ale dnes mnohé z nich považujeme za samozřejmé nebo překonané. Čapkem popisovaný vývoj mi připadá zbytečně radikální a závěr zase nereálně optimistický, i když jeho východiska a poselství celkem chápu.

V předehře se ocitáme v kanceláři společnosti R.U.R. (Rossum's Universal Robot), kterou navštěvuje Helena Gloryová, dcera významného prezidenta. Ředitel Domaina líčí historii ostrovní továrny, původně zde starý Rossum studoval fyziologii mořských živočichů a při tom objevil jakousi protoplazmu, látku, jež umožňuje vznik života. Jeho snem bylo vytvořit dokonalou kopii člověka a tím chtěl vědecky odstranit boha stvořitele, ale jeho prvotní výtvory byly pracné, jejich výroba trvala mnoho let a výsledek byl nevalný. Až jeho synovec odstranil zbytečné orgány, zjednodušil výrobu a tím připravil průmyslovou výrobu ideálních pracovníků. Všichni zaměstnanci, tedy dělníci, sekretářky, účetní i služky na ostrově jsou roboti, pouze pár ředitelů jsou opravdoví lidé. Helena není schopná rozlišit lidi od robotů a omylem před řediteli vykládá o Lize za humanitu, jež má osvobodit roboty z otroctví a postavit je na roveň lidem. Ředitelé nechápou, proč chce dávat svobodu bezduchým strojům podobným lidem jen zevnějškem. Naopak básní o světě, kde nebude třeba lidská práce a nastane všeobecný blahobyt, protože levná robotí práce srazí cenu všeho dolů. V závěru předehry žádá Domain Helenu o ruku.

První dějství se odehrává o deset let později, při oslavě desetiletého výročí Helenina příjezdu. Očekávaný celosvětový blahobyt ještě nenastal, dozvídáme se o zášti dělníků vůči robotům i o vojenském využití robotů a strašných válkách. I to ředitelé předvídali a berou to jako přechodnou nutnost na cestě k blahobytu. Horší ale je, že se přestávají rodit děti, což mnozí považují jako trest samotné přírody za výrobu robotů. Oslava je negativně poznamenáno i tím, že již týden nepřichází žádné zprávy, jsme svědky nenápadného vyzbrojování, např. Domain nosí revolver a v přístavu kotví válečná loď.

Mezi roboty se totiž objevila organizace považující roboty za nadřazené lidem. A roboti se skutečně vzbouří, vybízejí k vyhlazení lidstva a berou útokem i továrnu. Lidé v ní se utěšují tím, že vlastní postup výroby a výměnou za něj je roboti nechají žít. Bohužel netuší, že Helena tyto dokumenty spálila, chtěla zachránit lidstvo před roboty, bez práce totiž není lidstva. Při diskusi o tom, co vedlo roboty ke změně chování přiznává dr. Gall, že poslední roky experimentoval s roboty a snažil se je, na přání paní Heleny, polidštit. Nakolik se toto podepsalo na jejich vzpouře a nakolik rozhodla pouhá kvantita masy robotů se však nedozvíme.

Lidé byly vyhlazeni, bohužel roboti neví, jak vyrábět nové roboty a tak hrozí zánik inteligentního života na Zemi. Při útoku ušetřili roboti pouze starého Alquista, toho nutí najít formuli, což se mu přes pokusy a pitvy robotů stále nedaří. V závěru třetího dějství sledujeme dvojici robotů, Helenu a Primuse, kteří objevují smích, slzy i lásku. Alquist je podrobuje zkoušce v jejich lásce a když obstojí, vidí v nich záruku, že život nezahyne.

Věc Makropulos (1922)

I tímto tématem se autor začal zabývat dříve a to čtyři roky před uvedením hry na scénu. První dějství se odehrává v advokátní kanceláři doktora Kolenatého, jeho kancelář zastupuje rodinu Gregorů ve sporu, jež trvá již devadesát let. Předmětem sporu je šlechtické panství, dědictví po baronovi Josefu Ferdinandovi Prusovi. Se sporem se seznamujeme prostřednictvím solicitátora Vítka, který lituje toho, že zrovna dnes bude tento dlouhý spor ukončen, probíhá totiž poslední stání u nejvyššího soudu. V kanceláři se setkáváme s panem Gregorem, který čeká na výsledek sporu s vědomím, že prohra pro něj znamená katastrofu. Do kanceláře však nečekaně přichází nádherná zpěvačka Emilia Marty, ta se o případu náhodou dočetla v novinách a zajímají ji podrobnosti. Během vyprávění doplňuje různé důvěrné poznámky jako by o stoletých událostech věděla z první ruky, původní účastníky sporu nazývá důvěrnými jmény a dokonce prozradí umístění původní poslední vůle, o níž nikdo nevěděl.

Druhé dějství se odehrává v divadle po vystoupení slečny Emilie. Toto vystoupení je natolik fenomenální, že pod jeho dojmem začne Kristína, Vítkova dcera, zpívající ve sboru, pochybovat o svém vlastním umění. Přemýšlí, zda má vůbec cenu pokračovat ve zpěvu a pokud ano, tak se musí věnovat plně umění a přestat se stýkat se svým milým Jankem, synem pana Prusa. Kolem Emilie se v divadle motají jak Gregor tak Prus, oba se snaží vetřít do její přízně, byť na Gregora působí zpěvačka znuděným dojmem. Při hovoru má opět záhadné narážky na historické postavy typu Marata a Dantona, kritizuje dávno mrtvé zpěvačky, působí unaveně, lhostejně a přezíravě, vůči lidem obecně má spíše jen výčitky jako by byla mimo lidstvo. Jednomu staříkovi připomíná zpěvačku, kterou znal ve Španělsku před 50 lety, jako by jí z oka vypadla. Emilia se k němu chová s důvěrností jako by skutečně šlo o ni, vůbec je zajímavé, kolik se v dějinách vyskytuje výborných zpěvaček s monogramem E.M. Emilia se snaží získat jistou obálku z dědictví barona Prusa a je jí jedno, zda tuto obálku dostane od Gregora nebo Prusa. V závěru dějství hovoří s Prusem, žádá po něm zmíněnou obálku, on ji však rozruší zmínkou o Elině Makropulos, tajemné Řekyni z Kréty.

Třetí dějství se odehrává v hotelu, kde předává Prus Emilii žádanou obálku. Vzápětí přichází jeho sluha se strašnou zprávou, jeho syn Janek se zastřelil z nešťastné lásky k Emilii, té je to však lhostejné, takových už bylo. Také přichází stařec, který chce Emilii unést do Španělska, kde se před lety setkali, dále se na scéně objevuje Gregor s doktorem Kolenatým a dalšími. Začnou Emilii vyslýchat, protože nacházejí staré listiny psané stejným rukopisem jako se Emilie podpisuje, uvádějí i další podezřelé skutečnosti. Opilá Emilia tvrdí, že je ve skutečnosti Elina Makropulos a je jí přes 300 let, její otec připravoval pro Rudolfa II. elixír mládi a musel jej vyzkoušet na své dceři. Nejdříve ji nikdo pochopitelně nevěří, posléze však začnou diskutovat, co mají s návodem na elixírem dělat. Jeden chce předat dlouhověkost všem lidem, další jen vybrané elitě, všichni si uvědomují, že z praktického hlediska jde o zkázu stávajícího světa, finančnictví ani pojišťovnictví není na dlouhověkost připraveno. Navíc se ukazuje, že běžní lidé nemají důvod žít dlouho, pro ně jde spíše o jho prodlužující dřinu a utrpení, zkrátka nesmrtelnost nepatří lůze. Když se Elina probírá z lihového kómatu, potvrzuje, že dlouhověkost je velmi těžká, tvrdí, že je znuděná a lhostejná ke všemu a ke všem, ani umění už ji neláká, protože jej už umí a dosáhla dokonalosti. Po tomto prohlášení najednou nikdo nechce recept, všichni z něj mají strach, nakonec jej přijímá Kristína a k úlevě všech jej spálí.

Hra tedy představuje další příspěvek k tématu dlouhověkosti, který se táhne od J.Switha až po dnešní upírské akčňárny, Čapek se k tématu, jako většina autorů, staví spíše skepticky.

Bílá nemoc (1937)

Toto drama se na rozdíl od ostatních her skládá z více obrazů, ty se odehrávají v různém prostředí. Po celém světě se objevuje nová nemoc nazvané bíla podle bílé necitelné skvrny, kterou nákaza začíná. Průběh nemoci připomíná malomocenství, je však mnohem horší, pacienti hnijí zaživa. Ocitáme se na státní klinice dvorního rady Sigelia, kde se marně pokouší najít lék na smrtelnou nemoc, která napadá pouze lidi starší čtyřiceti let. Za dvorním radou přichází doktor Galén s praxí pro nejchudší pacienty a tvrdí, že našel lék na bílou nemoc. Po dlouhém přemlouvání je mu dovoleno testovat svoji léčbu na nejchudších pacientech na klinice, tajemství léčby však odmítá sdělit. Otupělý a cynický Sigelius si myslí, že ze zištných důvodů, sám mluví o poslání lékaře, to je, stejně jako jeho skromnost ve prospěch kliniky, pouze předstírané a falešné. V této nejmenované zemi vládne vojenský režim pod vedením maršála, toho poznáváme při návštěvě kliniky. Jsou mu prezentovány výsledky Galénovy léčby s patřičnou hrdostí, že zrovna náš národ zvítězil nad bílou nemocí. Galén ale lék odmítá vydat, jeho podmínkou pro vydání je záruka trvalého míru na celém světě, Galén totiž za války sloužil u první pomoci a viděl hrůzu raněných a umírajících. Jeho podvratné řeči Sigelius, vlastenec a maršálův obdivovatel, odmítá a Galéna vyhazuje z kliniky.

Ve druhém dějství poznáváme nadšení pro válku i reakci běžných lidí na Galénovo prohlášení. Galén se vrací ke své praxi a léčí pouze ty nejchudší, od bohatších a zajištěných žádá použití jejich vlivu proti válce, na tuto podmínku však nikdo nechce přistoupit. Sigelius zatím přichází s myšlenkou sběrných táborů pro nakažené, jedinou známou obranou je totiž dokonalá izolace nakažených. Tento nápad prezentuje baronu Krugovi, blízkému maršálovu spolupracovníkovi a jedinému příteli, jeho zbrojní koncern stojí za maršálovým úspěchem. Jenže sám baron Krug onemocněl bílou nemocí a vidina izolace jej vůbec neláká, proto hledá pomoc u Galéna, s tím však nezmůže nic ani baron, ani maršál, doktor stále žádá mír.

Ve třetím dějství maršál zjišťuje, že na celém světě sílí mírové aktivity, lidé se bojí bílé nemoci. Jenže pro zahájení války je vhodná situace a tak maršál rozhoduje vyhlásit válku okamžitě, napadá malý, bezvýznamný sousední státeček. Lidé mu provolávají sláva, maršál se hrdě buší do prsou, při tom však zjistí, že sám má bílou nemoc. Ve strašlivém dilematu přemýšlí, zda pokračovat ve válce nebo vyhlásit mír, který by nyní znamenal katastrofu pro jeho zemi. Po zvážení všech alternativ a dlouhém vnitřním boji volá Galéna a slibuje mír, přišel totiž na to, že poslání dělat mír je ještě vznešenější než poslání dělat válku. V posledním obraze se Galén prodírá davem aplaudujícím maršálovi a válce, odmítá ji s nimi oslavovat a tak je davem umačkán.

Drama je svižné a čtivé, obsahuje sice naivní ale pochopitelný pacifismus a dobové narážky, které jsou však nadčasové. Zajímavý je kontrast nejmocnějších a nejchudších, hlavně však maršále a Galéna. Jeden mluví o národě, vůdci a poslání, ve válce vidí národní hrdiny a slávu, druhy zase mluví o obyčejném člověku a ve válce vidí padlé a raněné. Ani jeden z nich však není úplně jednoduchá postava, Galénovo rozhodnutí léčit jen některé pacienty je morálně složité, což si sám uvědomuje, maršál zase mluví o samotě diktátora a touze národa na slávu. Závěrečná proměna maršálova myšlení působí sice násilně, ale blízkost smrti a touha žít může člověka velmi změnit.

Matka (1938)

V prvním dějství dramatu poznáváme matku a její syny při hádce Petra a Kornela, věčně si odporujících dvojčat. Svědkem jejich hádky vrcholící rvačkou je nejmladší bratr, snílek Toni. Ten se také zmiňuje o tom, že dalšího z bratrů, letce Jiřího, čeká ten den významná zkouška, kterou před matkou tají. Scéna se odehrává v otcově pokoji, ten je již sedmnáct let mrtvý a padl jako hrdina v koloniálních válkách. Po odchodu synů vystoupí ze stínů pokoje otec a nejstarší syn Ondřej, ten umřel v Africe při výzkumu malárie. Matka s nimi hovoří o cti, národu a povinnosti, oba tvrdí, že to ona nechápe. Ona se ale na vše dívá z pohledu matky a manželky, která musí žít i po jejich smrti. V závěru scény se k nim přidává i Jiří, ten se zřítil během pokusu o výškový rekord, opět šlo o jeho povinnost.

Ve druhém dějství se dozvídáme, že zemí zmítá občanská válka. Její dvě strany představují v rodině pokrokový Petr a tradiční Kornel, během nepokojů je Petr zatčen a zastřelen. V tu chvíli prožívá matka obrovské dilema, synové stojí proti sobě a tvrdí, že ten druhý je špatný. Ona ale ví, že jsou oba dobří, protože jsou to její děti, Kornel se jí marně snaží vysvětlit, že jen jeden z nich má pravdu. Ale sám o tom není plně přesvědčen, možná se před matkou jen přetvařuje, ale nakonec i on umírá při pouličních bojích.

Ve třetím dějství využila občanské války třetí země a napadla jejich vlast, obyvatelstvo však klade zoufalý a houževnatý odpor. I Toni chce jít bojovat na frontu a bránit svoji zem, matka mu však brání jít do války, vlast jí již sebrala čtyři syny a manžela. Z matky hovoří tisíce let mateřství, kdy jsou ženám zabíjeny jejich děti ve kterých stále vidí bezbranné malé tvorečky, protože hrdinské činy patří jiným. Synové i manžel spolu diskutují o tom, zda jejich smrt stála opravdu za to, zda byla opravdu tak hrdinská nebo zda šlo pouze o jejich ješitnost. Uvědomují si, že kdyby žili, tak mohli pro vlast i vědu ještě mnohé vykonat. Z rozhlasu slyší o útocích a když matka uslyší o vraždění nemocných a dětí, sama dává Tonimu zbraň a říká - Jdi.

Závěr dramatu je opravdu silný a dojemný, ale opět je obrat u hlavní postavy přehnaný. Celý děj se odehrává v jednom pokoji, kde se objevují živí i mrtví synové, děj doplňují hlasy z rádia. Matka je žena hájící své potomky, mateřský cit je pro ni silnější než vlast. Zásadní však je to, že manžel i synové si umřeli pro slávu, matka však musí žít dále, sama, jen se vzpomínkou na ně, což je možná větší hrdinství než jejich oběť.

Text dramat je volně ke stažení.

14.07.2009
Související články:
Diskuse k článku:
Počet příspěvků: 1 - zobrazeno v: 07.12.2019 - 00:29:05
Lucie Čejková (31.05.2010 - 18:15:32):
Karel Čapek - Loupežník Sestra Mimi se nejmenovala Lota,ale Lola...
Přidat názor:
Vyhrazuji si právo libovolný komentář smazat bez udání důvodu. Kritika mi nevadí, ale chci omezit anonymní výkřiky, které nemají s tématem nic společného.
V textu je možné používat HTML tagy a tuto zjednodušenou MarkDown syntaxi
Jméno
Text
Postřehy:
10.11.2019: Arduino 02 - Co koupit?
Když jsem psal první díl o Arduinu a elektrotechnice, tak jsem si myslel, že na letošní Vánoce budu vybírat nějaký vhodný set. Na podzim to sice vypadalo, že nebudu mít čas se něčemu takovému věnovat, teď to zase vypadá, že by chvíle času zbýt mohla. A tak se zatím zabývám alespoň rešerší možností. Napadají mě totiž otázky jako: originální deska nebo klon, jaká verze desky, jen základní deska a 
extravaganza.controverso@seznam.cz: Zdravím, krásný a informacemi nabitý blog. Musím pochválit. Plánuji rozjet undergroundový zin, co by se týkal black matalu, ambientu, satanismu, left hand
Poslední diskuse Hudba/Knihy
Extreme Aggression Thrash - Vier (Mikroreport) - Death on Arrival, Scabbard, Gotterdammerung - Brno, M13, 20.4.2019
Chose rambled control light brown outsole for 2 yeezy boost 350 discount ukfake yeezy 350 v3 ... Adidas Cheap Yeezy 350 Kanye West Boost for Sale 2019, genuine
...
ddwsw | 28.11.2019
Extreme Aggression Thrash - Vier (Mikroreport) - Death on Arrival, Scabbard, Gotterdammerung - Brno, M13, 20.4.2019
Chose rambled control light brown outsole for 2 yeezy boost 350 discount ukfake yeezy 350 v3 ... Adidas Cheap Yeezy 350 Kanye West Boost for Sale 2019, genuine
...
ddwsw | 28.11.2019
Extreme Aggression Thrash - Vier (Mikroreport) - Death on Arrival, Scabbard, Gotterdammerung - Brno, M13, 20.4.2019
Chose rambled control light brown outsole for 2 yeezy boost 350 discount ukfake yeezy 350 v3 ... Adidas Cheap Yeezy 350 Kanye West Boost for Sale 2019, genuine
...
ddwsw | 28.11.2019
Extreme Aggression Thrash - Vier (Mikroreport) - Death on Arrival, Scabbard, Gotterdammerung - Brno, M13, 20.4.2019
Chose rambled control light brown outsole for 2 yeezy boost 350 discount ukfake yeezy 350 v3 ... Adidas Cheap Yeezy 350 Kanye West Boost for Sale 2019, genuine
...
ddwsw | 28.11.2019
Extreme Aggression Thrash - Vier (Mikroreport) - Death on Arrival, Scabbard, Gotterdammerung - Brno, M13, 20.4.2019
Chose rambled control light brown outsole for 2 yeezy boost 350 discount ukfake yeezy 350 v3 ... Adidas Cheap Yeezy 350 Kanye West Boost for Sale 2019, genuine
...
ddwsw | 28.11.2019
Statistiky
Aktualizováno: 17.11.2019
Počet článků/fotek: 1379/13846
(C) Saha - 1990 - 2019 - Verze 1.3.32 - 11.05.2019 - Generated by SHREC 2.216
Veškeré zde uvedené materiály vyjadřují pouze moje soukromé názory (s výjimkou knihy návštěv a diskusí, kam může přispívat kdokoliv), a pokud s nimi někdo nesouhlasí, tak je to jeho problém, nikoliv můj.