Nick Abadzis - Lajka
Tento grafický román obsahuje příběh prvního tvora ve vesmíru, tedy fenky Lajky a lidí kolem ní. Ti, hnáni ideologickým zadáním neměli čas vyvinout návratové zařízení a psa tak odsoudili ke smrti, jeden ze zúčastněných vědců v roce 1998 dokonce prohlásil, že za to smrt psa nestála. To zní celkem ironicky v době masových pokusů na zvířatech a vivisekci, na druhou stranu se díky tomu otevírají zajímavé morální a etické otázky.
Na začátku příběhu sledujeme hlavního konstruktéra Koroljova právě propuštěného z gulagu. Je rád že vůbec v mrazivé Sibiři přežije, o 18 let později slaví vypuštění prvního sputniku. Od Chruščeva hned dostává úkol - do měsíce, na čtyřicáté výročí VŘSR, musí vypustit další družici, tentokrát se živým tvorem. A tak konstruktéři v tomto šibeničním termínu zjednodušují konstrukci sondy jak jen se dá. Paralelně sledujeme osudy fenky Kudrjavky, toulavého štěněte. Její těžký, ale svobodný život na ulici ukončí odchyt, v útulku je plno a tak je Kudrjavka předána do leteckého výzkumného ústavu, kde potřebují mnoho pokusných zvířat. Zde poznáváme Jelenu Dubrovskou, výbornou ošetřovatelku s citem pro psy. V ústavu jsou psi testování na centrifuze a dalších přístrojích a Kudrjavka, brzy překřtěná na Lajku, je ze všech nejodolnější. Proto je vybrána k chystanému letu druhé družice, ve vesmíru stráví oficiálně 4 dny, ve skutečnosti umírá po pouhých pěti hodinách. Propagandistický úspěch druhého vesmírného letu je obrovský a to navzdory tomu, že na západě proběhly protesty proti zbytečné smrti psa.
Nad tímto celkem jednoduchým příběhem otevírá autor mnohem zajímavější morální úvahy o zbytečné oběti psa. Vyslání Lajky totiž k vědeckému pokroku nepřispělo, veškeré důvody mise byly propagandistické. Proto byl let podle autora zbytečný což podle mě není pravda, každý pokus v této oblasti byl užitečný a každý úspěch znamenal další peníze i prestiž. Lze samozřejmě souhlasit s tím, že šlo o pomník lidské ctižádostivosti, ale co není?
Převážnou část příběhu sledujeme z pohledu ošetřovatelky Jeleny, která má zvířata opravdu ráda. V projektech podobných rozměrů jsou detaily jako pes a jeho ošetřovatelé pod rozlišovací schopnosti vedení, z toho autor vychází a tento moment převrací naruby. Důležitá je Lajka/Kudrjavka, Jelena a další drobné postavy, dobývání vesmíru a mocenské ambice jsou na pozadí příběhu. Díky tomu si člověk tak nějak znovu uvědomí, že i velké projekty se skládají z malých a běžných lidí.
Zajímavý je i moment oboustranné důvěry ošetřovatele a psa, tato důvěra je zbytečnou obětí porušena. Jenže zmíněný vztah je už principiálně nerovný, pes netuší v jakém obrovském soukolí se ocitl a neuvědomují si to ani lidé. Má Korojlev brát ohledy na psa nebo city ošetřovatelky? Sám již v lágru byl pro údajné sabotování výzkumu a určitě se tam nechce vrátit, takže jinou možnost, stejně jako ostatní, nemá. Můžeme se ptát, co cítili ostatní zúčastnění (konstruktéři, ošetřovatelé), kteří věděli, že Lajku posílají do vesmíru bez možnosti návratu. Ale v Rusku, kde platil přístup "nás mnóga", mi tyto otázky připadají poněkud útlocitné. Navíc každá pochybnost mohla být trestána kriminálem, mnozí si raději mysleli "vždyť je to jen pes" a určitě bylo přijatelnější vyslat psa místo člověka. Na druhou stranu, člověk by aspoň věděl do čeho jde, zvíře však plně důvěřuje ošetřovateli.
Přesto, že autor prozkoumal archivní materiály, tak si myslím, že je většina děje fabulována ze západního úhlu pohledu bez pochopení Ruska a velkých projektů. Přesto působí celý příběh realisticky, i proto, že epizody z kosmického výzkumu nejsou podávány tak nadšeně optimisticky jak si je pamatuji ze ZŠ, spíše vidíme byrokracii, paranoiu, politické zákulisí a technické problémy. Další osvěžující momenty přináší dojemná starost malé dívenky o pejsky a její sny o létajícím psu.
Realistická ale lehce naivní kresba vyjadřuje mnohem více emocí než text, ale na četbu komixů nejsme holt zvyklí. Pouze nevím, jaký je rozdíl mezi komixem a grafickým románem, ale v zemi, kde je většina lidí odchována Čtyřlístkem a komixy z abíčka je to celkem jedno.
Lajka je rozhodně zajímavá knížka, která klade mnoho otázek, proč však byla oceněná mi nedochází. Přijde mi totiž celkem průměrná, takže bych asi nechtěl vidět ty ostatní, hůře hodnocené komixy a grafické romány.